Průzkum agentury Millward Brown pro Českou spořitelnu mezi 1 090 školáky na druhém stupni nicméně ukázal, že v chování dětí v různých koutech Česka jsou značné rozdíly.
Rekord v půjčkách drží Plzeňáci. Jednou i vícekrát si tam půjčilo 60 procent žáků druhého stupně základních škol a jejich vrstevníků z víceletých gymnázií. Následují je děti z Prahy.
Mapa exekucí: v Česku má každý desátý nad 15 let exekuci, mnozí hned několik |
Podle mluvčího České spořitelny Filipa Hrubého si naopak třeba na Pardubicku někdy půjčila peníze jen třetina dětí.
„Zatímco skoro všichni Jihočeši sází při půjčkách na kamarády, třeba v Karlovarském kraji se více než polovina školáků dokáže na půjčce dohodnout s rodiči,“ popisuje Filip Hrubý. Děti své dluhy pak jen horko těžko splácí. Třikrát hůře než v Moravskoslezském kraji se to daří dětem na jižní Moravě.
Půjčovat si je normální
Většina starších školáků v ČR má zkušenost nejen s platbou kartou a na internetu, ale i s dluhy.
Zdroj: ČSOB, ČS (Průzkum Milward Brown pro Českou spořitelnu probíhal v minulých týdnech na vzorku 1090 dětí 2. stupně základních škol a víceletých gymnázií.) |
Lucie Mahrová z olomoucké pobočky organizace Člověk v tísni zmiňuje negativní vliv reklamy. „Dnešní děti vyrůstají v reklamní masáži. Odmalička vidí, že si člověk může velmi snadno půjčit na mobilní telefon či televizor, takže v tom nevidí nic špatného,“ podotýká Lucie Mahrová.
Obdobně zaměřený loňský průzkum ČSOB ukázal, že si děti mezi sebou půjčují v průměru 250 korun, konkrétní zkušenost přiznala polovina školáků mezi desátým až čtrnáctým rokem věku. Alarmující přitom je poznatek, že někteří peníze od kamarádů vůbec nemínili vrátit.
Rodiče většinou své ratolesti správně vedou k tomu, aby si spořily. Zatímco ti nejmladší hází mince do prasátka, starší školáci mají mnohdy už vlastní bankovní účet. Příjmy vylepšují nezřídka „dotace“ od prarodičů.
Většina rodičů dává dětem kapesné, někteří potomci dostávají „plat“ za domácí práce či za úklid.
„U nás doma jsme to však zavrhli. Fungujeme jako firma, kde se musí všichni zapojit. Synovi za služby neplatím, on mi taky nic nedává za to, že mu žehlím. Chceme po něm jen minimum prací. Někdy vyklidit myčku, někdy nakoupit a hlídat odpadkový koš,“ líčí matka patnáctiletého syna a zároveň dětská psycholožka Jitka Jeklová.
Vlastní bankovní konto
Děti leckdy manipulují i s hotovostí přesahující 2 500 korun. Ty v Moravskoslezském kraji častěji než třeba Jihočeši.
Přibývá také školáků, kteří mají vlastní účet v bance. Podle průzkumu České spořitelny je jich na Ústecku dokonce 57 procent a spolu s Plzeňáky tam také nejčastěji vybírají hotovost z bankomatu. Mít účet v bance naopak není zvykem na Vysočině.
Jitka Jeklová vidí v bankovním účtu pro děti určitou módu. Navíc z vlastní zkušenosti ví, že některé banky rodičům zřízení účtu pro potomky doslova nutí. „Podle mne není důležité, jak to rodiče doma nastaví. Musí mít ale neustálý přehled, za co jejich děti utrácejí,“ zdůrazňuje psycholožka.
Děti by se podle ní měly učit znát hodnotu peněz už od předškolního věku. Vědět, kde se peníze berou a jak s nimi správně zacházet. Že vždy platí princip „něco za něco“ a že ani bankomat není bezedný. Musí se učit vnímat i ceny zboží.
Do vzdělávání ve finanční gramotnosti se začaly zapojovat i některé soukromé banky, které pořádají třeba kurzy ve školách.
V očích psycholožky však základ zodpovědnosti spočívá na rodičích a škole.
