CS Fondy: viníci mizí, díry zůstávají

  • 8
Před dvěma lety oblétla Českou republiku senzační zpráva. Soud poprvé potrestal lidi, kteří organizovali tunelování fondů z kuponové privatizace. A nešlo o malý případ. K soudu se dostala čtveřice aktérů operace, při níž z CS Fondů zmizelo 1,3 miliardy korun. Od roku 1997 se o kauze hovoří jako o tunelu desetiletí. Odsouzení dostali od pěti do deseti let vězení.

Morální útěcha, kterou mohli po verdiktu soudu cítit ošizení podílníci, se však po dvou letech rozplývá. Dva z odsouzených zmizeli, a ani policisté nevědí, kde jsou. Soud, který se měl zabývat jejich odvoláním, zatím případ ani jednou neprojednal. Na náhradu škody podílníci CS Fondů čekají dodnes.

Česká justice si zkomplikovala šanci, že se brzy pochlubí prvními tuneláři privatizačních fondů za mřížemi. Dva ze čtyř viníků šest let starého tunelu v CS Fondech, při kterém z jejich majetku zmizelo 1,3 miliardy korun do zahraničí, totiž nejsou k nalezení.

Zmizeli v mezidobí, kdy se připravoval vrchní soud k tomu, aby jejich případ projednal. Na Tomáše Roita byl dokonce podle informací z vrchního soudu vydán zatykač. Není totiž jisté, zda je vůbec v Česku. Po Václavu Frantovi se prý úplně slehla zem.

A nejméně další čtvrt roku se nikdo ze čtveřice stejně nemusí bát, že by se musel vrátit na lavici obžalovaných. Soudce Karel Beneš, který měl případ na starosti, odešel do důchodu a případ dostal na stůl jeho kolega letos v lednu. "Musí dostat čas na prostudování spisu. Pravděpodobně stání do března nebude," říká mluvčí Vrchního soudu v Praze Jan Fořt.

Když v lednu 2001 vynášela soudkyně na pražském městském soudu rozsudek nad Josefem Matoulkem, Tomášem Roitem, Vladislavem Naděm a Václavem Frantou za to, že vytunelovali dva ze skupiny CS Fondů, zároveň poznamenala, že se před tribunál vlastně nedostali hlavní organizátoři operace, ale pouze její koncoví aktéři.

Malé a velké ryby
Nejzřetelněji to dokládá příběh Václava Franty z Liberce, který jako nastrčená figurka dostal pět let vězení. Jeho podpis sice figuruje na nejdůležitějších smlouvách, jenže za nitky tahali jiní. Ani příkaz k převodu do banky, který dal podvod do pohybu, nepřišel dát sám.

"Přivedli ho dva muži a diktovali mu, co má říkat, kde má co podepsat. Původně jsme je také stíhali, ale zadrhlo se to. Klíčovým svědkem je právě Franta, který zmizel," říká státní zástupce František Fíla, který vyšetřování dozoroval.

I když ostatní obžalovaní nebyli ani zdaleka takovými loutkami, všichni čtyři se proti rozsudku odvolali. A jsou na svobodě. Vrchní soud však ani po dvou letech případ neprojednal. Když před rokem mělo přijít první přelíčení, muselo být odročeno.

Nebylo s kým. Zatímco Josef Matoulek, jednatel firmy Umana, která pro CS Fondy v březnu 1997 sehnala bezcenné akcie Drůbežáren Příšovice, a jeho kolega Vladislav Naď chtějí u soudu dokázat svou nevinu, Franta a Roit na nic nečekali a jsou pryč.

Téměř rok soud, státní zástupce ani policie nevědí, kde jsou. "Celé to nevymysleli ti čtyři. Tipuji, že za tím stál Motoinvest, ale důkazy nejsou," říká Fíla.

Finanční skupina Motoinvest Pavla Tykače stála na počátku několika rychlých změn majitelů CS Fondů, které tunelu předcházely. Problémy nastaly, když správu fondů, které byly po prodejích akcií v té době plné hotovosti, získala ruská firma KosMos. V její režii a za asistence firmy Umana pak fondy za 1,3 miliardy koupily bezcenné akcie drůbežáren. Peníze přes účet Umany odešly na konto firmy Swirglen u Girocredit a odtud do zahraničí.

V případu se objevilo i jméno někdejšího komunistického funkcionáře Vasila Mohority, který měl údajně Matoulkovi celou transakci "přinést na podnose" včetně toho, že jej seznámil s lidmi z KosMosu. U výslechu všechno popřel.

Stát zaspal několikrát
Lví podíl na tom, co se odehrálo v CS Fondech, měly úřady. Ministerstvo financí mohlo zasáhnout hned dvakrát. Poprvé, když schvalovalo Václava Frantu - nevzdělaného dvacetiletého mladíka s nulovými odbornými předpoklady coby předsedu představenstva fondů.

A podruhé, když finančně analytický úřad (FAÚ), který měl bránit praní špinavých peněz, nejprve transakci zablokoval, ale po několika dnech uvolnil. To mohla být poslední pojistka. Pak už peníze odpluly do zahraničí. U žádného ze státních úředníků však policie nedošla k závěru, že by porušili zákon. Stíhání šéfa FAÚ Jiřího Kudlíka zastavila.

Policie neprokázala ani pochybení Plzeňské kreditní banky, která spravovala prostředky fondů a klidně nechala odplynout jedinou transakcí veškerý jejich majetek výměnou za neobchodovatelné listinné akcie. Od Plzeňské kreditní banky se podílníci a nový správce vytunelovaných fondů dodnes domáhají náhrady škody. Ani tam soudy nepostupují rychle: na přelíčení se čekalo tři roky.