Je lyžování nebezpečné?
Lyžaři vždycky padali a ubližovali si. Otřepaný motiv nohy v sádře a zlomené lyže je toho důkazem a historickým prokletím. Jenže v dobách před bezpečnostními vázáními to bylo mnohem horší. Přesto už nad statistikami z dávných let 1953 až 1965 legendární krkonošský primář Hruška konstatuje, že lyžování je "relativně velmi bezpečné". Na odhadnutých 410 tisíc sjezdů na špindlerovském Krakonoši v letech 1953–1965 připadlo jen 53 úrazů. A od těch dob poklesly třeba počty zlomenin až o 80 procent. Úbytek konstatují všechny statistiky renomovaných institucí i pojišťoven precizních zemí jako Švýcarsko nebo Německo.
Počty úrazů sice v posledních letech v souhrnu už neklesají, ale ani se – v rozporu s obecným míněním – nezvyšují. Kolísání je dané spíše průběhem a délkou sezony, sněhem, počasím. Čísla, srovnání i grafy by vydaly na samostatný článek.
Dovedete si představit, kolik jednotlivých sjezdů lyžaři za zimu uskuteční? V Rakousku okolo 600 milionů. Jeden úraz přitom připadá na 15 000 sjezdů. Tedy zraněných je 1,31–1,38 procent ze všech lyžujících, z toho hospitalizovaných 0,2 procenta. Takovými počty dospějeme k odborné jednotce zvané MDBI (počet dnů "mezi úrazy"). Ten různě ve světě vychází na stovky dnů, zde dokonce na 1 300! Běžný rekreační lyžař jezdí za zimu sotva deset dnů v průměru, statisticky se tedy s úrazem nepotká za celou svou lyžařskou kariéru. Tolika dnům na lyžích se naprostá většina lyžařů za celý život ani nepřiblíží.
Uznejte, že takovou aktivitu za kdovíjak nebezpečnou označit nelze. Neboli že lyžování není příliš nebezpečné. Počty úrazů se nezvyšují. Každou chvíli sice čteme alarmující titulek o nárůstu až jatkách na sjezdovkách, ale to je pouze mediální panikaření, jak to vůči svým novinářům nazval Rakouský lanovkářský svaz.
A co mrtví?
Často nacházíme ohromování čísly mrtvých. Čísla 42, 50 a 60 mrtvých při lyžování a snowboardingu v Rakousku v letech 2006 až 2008 vypadají děsivě. Stačí přitom vynechat maličkost: že z těch 60 bylo 31 v lavině (rostoucí obliba freeridu a skialpu, sněhová situace) a 27 úmrtí bez úrazu, především na infarkty. Mrtví po úrazu na sjezdovce byli tedy jenom dva!
Tak masivní obliba terénu dříve neexistovala, stejně jako nebyly snowparky, v nichž se nekrouží učesaně doleva-doprava.
Čím dál víc srážek?
Další mohutně šířený blud. Je to ale naopak. Pokles sice není pravidelný a sezony trochu kolísají, ale celkový trend směrem k 8 až 9 procentům je zase zjevný. A to přesto, že stále kapacitnější lanovky zásobují tratě stále vyšším počtem lyžařů na rozličných lyžích. Navíc oproti minulosti namíchaných se snowboardisty, takže se na tratích pohybuje mnohem víc jezdců v různých jízdních režimech.
Nezkušení lyžaři se lanovkami dostávají i tam, kam by kdysi dlouhými prudkými vleky ani nevyjeli a troufnou si i na černé upravené tratě, jež kdysi s hrůzou v očích z obrovských boulí zdaleka objížděli.
Alarmující úrazy hlavy a trupu?
Ne že by nebyly. Ale hlava není kdovíjak postižená (8,8 %) a ani trup (9,2 %) se nezdá vyžadovat páteřákovou hysterii. Hůř je na tom rameno a podle očekávání koleno.
Zlé carvingové lyže?
Vina za (jak víme neexistující) nárůst úrazů a nebezpečnosti se často připisuje "současným vykrojeným lyžím, na nichž jezdíme rychleji". Opravdu?
Ano, jezdí se rychleji. Jenže především proto, že tratě jsou mnohem lépe upravované, vysněžované, širší, přehlednější. Podobně jako jezdíme autem rychleji na dálnici než na točité okresce a na kole po silnici než lesem. Dnešní lyže – dost krátké a hodně krojené – dokážou být rychlejší v průjezdu zavřenějším obloukem, ale celkově jsou pro rychlost mnohem méně vhodné než staré "rovné" dvoumetrovky.
"Ale stejně trhají vazy." Lze zpochybnit i tuto mantru, kvůli níž lyžařská federace FIS mění parametry závodních lyží? Je mi líto, ale ano. Kontroverzní dění v závodním lyžování nechme stranou a zůstaňme opět u čísel. Před 10 lety bylo úrazů kolen 36 procent, nyní (2009/10) 31,1 procento, to je méně než v předchozích pěti sezonách a spolu s 31 procenty počátkem dekády nejlepší výsledek! "Zlé" carvingové lyže se stále menším radiusem tedy ani zranění vazů nezhoršily.
Uváděná čísla nejsou ani hausnumera, ani údaje pochycené bůhvíkde na internetu, nýbrž výstupy německy svědomitých pracovišť včetně velké pojišťovny, která si svoje peníze jistě ohlídat umí.
Ošklivé ledovaté sjezdovky s technickým sněhem?
Poslední šance na alespoň jednoho padoucha. Ano, je pravda, že se už málokdy padá do měkkého. I proto jsou helmy vhodné, odchytit "drcnutí" do urolbovaného sněhu umějí dobře. Jenže "na ledě" dojde, zase podle Rakušanů, jen ke čtvrtině úrazů, kdežto 60 procent se odehrají na sněhu dobrém. Právě v kvalitních podmínkách se lyžař nepřiměřeně rozparádí a v rychlosti ztrácí odhad i soudnost. Opakovaně se tak dostáváme k osobě lyžařově. Přesun viny na materiál či podmínky jaksi nefunguje.
"Kolize, obtížné podmínky a špatné počasí se přeceňují," konstatuje se přímo v jedné zprávě rakouských lanovkářů.
Nebezpečí a strach jsou skvělý kšeft
Na tohle přišli už dávno domorodí šamani a kouzelníci, později církve, pracují s tím pojišťovny. A stále víc i byznys lyžařský. "Bezpečnost by se v příštích letech mohla stát jedním z dominujících témat," zaznělo už minulou sezonu v jednom odborném zdroji. Nakonec to přesně ladí s obecným trendem ve společnosti.
Ne že by sjíždění na lyžích bylo bez rizika. Ta kdysi přinesla vývoj bezpečnostních vázání a příslušných norem, značení tratí, jejich úpravu, pravidla pohybu na nich. Chránit se rozhodně smysl má. Zejména poměrně křehkou hlavu. V rámci chvályhodné osvěty bohužel mnozí začali pojímat helmu jako takřka anděla strážného.
Podle průzkumu Spectra 2008 uvedlo 76 procent Rakušanů jako důvod užívání helmy zmírnění životu nebezpečných následků těžkých nehod. Při medializovaných "smrťácích" se lidé skoro automaticky ptají "to neměl helmu?" Jenže to je špatně! Pravda je bohužel taková, že ani zásadní růst počtu uživatelů helem ke snížení počtu smrtelných úrazů nevede. Žádné "kdyby ji měl, přežil by".
Helma podle současných norem EN 1077 a ASTM 2040 je poměrně subtilní skořepina s omezeně absorbující vnitřní vrstvou, navíc módně opatřená bohatě dimenzovanými ventilacemi a sledující i nízkou hmotnost. Aby se dostatečně rozšířily, musejí být lehké, elegantní a poměrně levné. Výtečně pomohou při lehčích ohroženích hlavy, kdy třeba zmírní až silně eliminuje lehčí otřes mozku, ale v situacích, kdy lyžař nepřežije, se vesměs odehrává příliš velká "rána", mnohdy i do jiných částí těla.
Neviňme ale výrobce, že nemáme nic lepšího. Mnozí se snaží a vývoj postupuje. Jenže kvalitnější, většinou s uhlíkovou skořepinou, obvykle nejdou cenově pod 300 eur. Kolik lyžařů by si asi takovou koupilo? Helmy podle přísnějších norem Snell či srovnatelné s motocyklovými by musely být objemnější, těžší a dražší. Takže kupujeme helmy méně či více slušné, ale ne nejlepší možné.
Aktuálním hitem jsou chrániče. Někde se už trh helem nasytil a sladké období jejich konjunktury skončilo. Už minulou zimu se v obchodnickém tisku agitovalo, že ochrana trupu je přinejmenším stejně důležitá jako hlavy a předvídalo, že protektory se stanou vůdčím segmentem na trhu a vystřídají v tom helmy.
Tento byznys je ale obtížnější: chránič zad a páteře není na rozdíl od helmy vidět a nestává se tak módním prvkem. O to víc se zdůrazňuje jeho potřebnost, leckdy přehnaně. Tady bude maximálně vhodná soudnost. Fajnová věc, ale abyste pak nesháněli páteřáček pro dalšího potomka už do kočárku, vždyť každé správné dítě z něj někdy vypadne. A co teprve pády při prvních krůčcích!
Ne chránič, nýbrž člověk
Magazín SNOWVíce článků a diskusí o bezpečnosti, přehledy a testy lyží, sněhové zpravodajství z celého světa a předpověď počasí na horách najdete v časopise SNOW na on-line portálu www.snow.cz. |
Soustředění na ochranné prvky od helmy přes páteřáky po ochranné sítě, jakási obdoba spoléhání na pásy, airbagy, ABS a další asistenty v autech bohužel poněkud odsunuje do pozadí osobu lyžařovu, jeho roli a odpovědnost. Při nehodě se objevuje trend hledat vinu mimo něj. Jenže neúprosné, byť zde poněkud obecné statistiky prozrazují, že 87 až 90 procent úrazů si lyžaři zaviní sami.
Důvodem často není bezohlednost či frajeřina, nýbrž lyžařova nepřipravenost lyžařská i fyzická, nezkušenost. Carvingové lyže jízdu báječně zdemokratizovaly. Pohybově šikovný člověk začne kroužit na loučce doslova za pár hodin, nejhůře dnů. Velmi záhy může získat pocit "půlročního řidiče" – jede, zatáčí, vlastně už je "dobrej". Jenže není. I ten sebešikovnější postrádá potřebné zkušenosti se sněhem, svahy, rychlostí, odhadem, špatnou viditelností. Zkrátka všechno to, co je třeba si v praxi vyjezdit. Řečeno jednou větou: jestliže děláme "lepší" oblouky, než bývaly kdysi, neznamená to automaticky, že jsme lepšími lyžaři – pouze máme na zatáčení "lepší" lyže.
Závěr: hlavním faktorem je zodpovědný lyžař a zdravý rozum
Lyžování a snowboarding jsou svou podstatou částečně rizikovou činností. Umožňuje na značně labilních deskách dosáhnout výrazné rychlosti a vyžaduje dobrou rovnováhu, koordinaci a patřičnou průpravu. Logicky při ní dochází k určitému počtu úrazů a nehod, jichž však na rozdíl od "mediální reality" není nijak alarmující počet. Je dobré chránit lyžaře prvky pasivní bezpečnosti, ale hlavním faktorem zůstává osoba uživatelova se svou zodpovědností a s rozumným přístupem.
