Čtyřiačtyřicetiletá Mária Vyhlidalová má v českokrumlovské nemocnici na...

Čtyřiačtyřicetiletá Mária Vyhlidalová má v českokrumlovské nemocnici na starosti asi 240 sestřiček, taky sanitáře a ošetřovatele. V týmu má i šest zdravotníků z Ruska a Ukrajiny. | foto: David Peltán, MAFRA

Ukrajinské zdravotníky brzdí čeština, tvrdí krumlovská hlavní sestra

  • 69
Shánění sestřiček u lůžek nikdy nekončí, proto se českokrumlovská nemocnice rozhodla nabrat i posily z východní Evropy. Hlavní sestra Mária Vyhlidalová líčí, jak se je daří zařadit do českého týmu.

Pacienti a návštěvníci krumlovské nemocnice se už druhý měsíc setkávají s ošetřovatelským personálem z ciziny. „První k nám přišla koncem srpna Olesija, která je z Ruska. A po deseti dnech přijelo v září najednou dalších devět zdravotníků z Ukrajiny,“ říká hlavní sestra českokrumlovské nemocnice Mária Vyhlidalová.

Říkáte zdravotníků. Jsou to tedy ženy i muži?
Ano, byli to čtyři muži a pět žen. Ale nakonec jich u nás zůstalo z celé desítky pouze šest.

Co se stalo?
Čtyři už to vzdali. Z toho dva se u nás jen otočili a odjeli hned druhý den. Byli to mladí sourozenci, bratr se sestrou. Přijeli sem, tady se rozplakali, že se jim stýská, volali nějakým příbuzným a odjeli pryč. A zhruba po týdnu to zabalila i další mladá dvojice ve věku kolem dvaceti let, která už tu začala pracovat.

Zdůvodnili nějak svůj odchod?
Řekli nám, že mají nějaké problémy na Ukrajině. Ale máme informace, že zůstali v naší republice. Jenže stejně nemají pracovní povolení, když tu budou chtít pracovat, chytnou se pouze načerno. I když Ivan mě překvapil, protože už se tu začal zapojovat do týmu. Naši lékaři a zdravotní bratři tu mají fotbalové mužstvo a on už se ptal, jak funguje, že tam bude chodit. A pak ze dne na den přišel se slečnou Lidmilou, že u nás oba končí.

Jak se ti zbývající staví k práci?
Jsou šikovní a pracovití, ale bohužel mají velké problémy s češtinou. Kromě Lesiji, která jazyk ovládá výborně a je z nich nejšikovnější.

A co mohou dělat, když se nedomluví s českými sestrami a nerozumí pacientům?
Zatím je vedeme jako ošetřovatelský personál a dělají pomocné práce, jako měření vitálních funkcí, základní ošetřovatelskou hygienu, stlaní postelí. Přitom už by chtěli do služeb, třeba na noční. Ale já vím, že když tam bude mladá sestřička, která jim nerozumí, nejde to. A důležité je i psaní, protože všechno, co uděláte, musíte zapsat. Tak silnou jazykovou bariéru jsem nečekala. Nemile mě to překvapilo, tři noci jsem z toho nespala.

To se rozhodli jít do Česka tak narychlo, že se nestihli naučit základy jazyka?
V takovém případě bych to ještě snad pochopila, ale není tomu tak. Jsou to zdravotníci, které jsme měli objednané přes pracovní agenturu. Vedení nemocnice s ní začalo jednat už v březnu, kdy chyběly tři porodní asistentky, dvě sestřičky na interně a jedna na následné péči. Čekali jsme na ně půl roku, jsou to lidi, kteří k nám chtěli jít cíleně a tvrdili, že se česky učili.

Přitom ukrajinština je příbuzný slovanský jazyk podobný ruštině tak, jako čeština slovenštině.
Starší lidi jim sem tam rozumí, ale na druhé straně řada seniorů hůř slyší. A když je mají zaškolovat nebo na ně odborně dohlížet naše mladé sestřičky, je to pro ně problém. Já ještě nějaká ruská slova vydoluji, ale stejně je to špatně. Mohli by se více snažit mluvit česky.

Snažíte se jim nějak pomoci?
Máme dva lektory, každý z nich učí česky tři ukrajinské zdravotníky třikrát týdně. Snažíme se jim vyjít vstříc i tím, že jim nedáváme přesčasy, aby měli čas se učit. A čím budou rychleji mluvit, tím dřív je můžu zařadit jako všeobecné sestry, které mohou pracovat bez dohledu.

Zaskočilo vás, že s nimi je tolik práce?
Ano. Každý nový pracovník se zaškoluje, i když k nám přijde bakalářka z univerzity nebo maturantka ze zdravotnické školy. Každá se musí sžít s prostředím. Noví kolegové procházejí všichni nějaké dva tři měsíce procesem, než můžou začít pracovat samostatně. A obávám se, že u těchto ukrajinských zdravotníků to bude mnohem delší.

Jenže asi záleží i na tom, kde pracovali předtím.
Jedna sestřička pracovala na anesteziologickoresuscitačním oddělení, druhá jako odběrová sestra ve vojenské nemocnici nebo máme sestřičku, která dělala na poliklinice u praktického lékaře. A v momentě, kdy měly udělat hygienu pacienta, na nich bylo vidět, že si s tím neumí poradit. To neumí ani naše sestry, když přijdou poprvé do praxe. Ale ty se zaškolí dřív, protože umí jazyk.

Jak si tu polepšili finančně?
Říkají, že vydělají trojnásobek toho, co doma. Na Ukrajině je průměrný plat tři až čtyři tisíce v přepočtu na české koruny. Poté, co začnou pracovat ve službách, se jim budou platy zvyšovat. Teď mají asi 16 tisíc čistého. Průměrný plat sester v naší nemocnici dosáhl vloni 28 084 korun hrubého, letos šly platy zase nahoru.

Zaměstnává nemocnice víc cizinců?
Ano, ale nedostali se k nám přes pracovní agentury. Třeba na operačních sálech máme šikovnou vrchní sestru z Ruska. Je vystudovaná všeobecná sestra, ale přišla v období, kdy to nešlo tak rychle, a začínala jako sanitářka. Teď jde všechno díky nové legislativě docela rychle, cizinci se vzděláním mimo Evropskou unii dostávají pracovní povolení i uznání vysvědčení. Pracovní kartu dostanou na rok, a když udělají aprobační zkoušky, můžou tu být nastálo.

Vlastně i vy můžete sloužit svým příkladem, že ani přízvuk není překážkou v pracovní kariéře.
Já už tu žiji a pracuji 26 roků, déle než na rodném Slovensku. Prostě jsem se zamilovala do kluka z Krumlova, který má rodinu ve vesnici, z níž pocházím, a po maturitě jsem se za ním přistěhovala. Jako mladé holce mi bylo jedno, jestli budu se svým mužem žít tam, nebo tady. Nastoupila jsem do krumlovské nemocnice jako sestra na internu a vysokoškolské vzdělání si doplnila v Budějovicích a pak ještě specializaci z nefrologie v Brně.

Jak velkému kolektivu velíte?
Dohromady mám na starosti asi 240 sestřiček plus sanitáře a ošetřovatele.

Cítíte problém příhraniční nemocnice, odcházejí vám sestry do Rakouska?
Během mého více než ročního působení ve funkci hlavní sestry neodešla do Rakouska ani jedna. Naopak k nám jedna sestřička, která tam pracovala, přišla. A jedna sanitářka odjela za prací do Londýna, ale hned se vrátila.

Může je přitahovat skoro rodinné prostředí malé nemocnice?
Osobně si myslím, že je to velký benefit, ale mladé kolegyně to nevidí jako výhodu. Pro ně jsou spíš primární platy, které máme po Budějovicích druhé nejvyšší v kraji. Fakt je, že porodní asistentky, které u nás byly na praxi, tady po škole nastoupily. Častěji se dostanou k odborným výkonům i k porodům. Ve větší nemocnici mají sice víc rodiček, ale i víc personálu.