Přes Masarykovo náměstí turisté nejčastěji míří do zámku nebo na věž staré radnice. V posledních týdnech však jejich pozornost poutá červený portál. Průčelí, které budí iluzi londýnského předměstí, je ve skutečnosti kopií původní brány z 19. století, jež vede do Zámecké lékárny.
„Originál se nedochoval, ale známe jeho podobu z fotografie z archivu. Na ní je zachycený průvod Schwarzenbergů při pohřbu procházející kolem budovy,“ vysvětluje ředitelka Zámecké lékárny Lenka Želivská. Portál měl na svém vrcholu schwarzenberský erb. Nyní ho zdobí rožmberská růže.
Budovu za posledních pět let proměnila rozsáhlá rekonstrukce za 150 milionů korun, část šla z fondů ROP. Většina místních ji zná jako lékárnu. Původně ale sloužila jako soukromá knihovna Petra Voka.
„Protože byl dům historicky součástí zámku, jde o národní kulturní památku. Odděluje se tím, že má šedou fasádu, což řadu místních možná překvapilo. Barvu nám odhalila rekonstrukce,“ ukazuje Želivská. Kombinaci šedé, bílé a červené majitelé přenesli i do interiérů.
Dříve na místě Zámecké lékárny stály dva měšťanské domy. Ty nechal Petr Vok zbourat a místo nich vybudoval v roce 1605 knihovnu, obrazárnu a kunstkomoru.
„Do Třeboně se přestěhoval z Českého Krumlova. Dnes bychom mu měli všichni děkovat, protože díky němu sem nyní všichni jezdí,“ upozorňuje Želivská. Knihy sbíral jak on, tak jeho bratr. Knihovna čítala ve finále 11 tisíc svazků a měla konkurenci snad jen u Rudolfa II.
Dům koupili třeboňští patrioti
Do dokončení stavby byly knihy v různých sídlech rožmberského panství, naposledy v Českém Krumlově. Když Petr Vok prodal tamní panství a odstěhoval se do Třeboně, přemístily se i knihy. Zároveň pověřil rožmberského archiváře Václava Březana, aby uspořádal rodový archiv, katalog knih a sepsal dějiny rodu. Archiv funguje dodnes.
„Díky jeho pečlivosti víme, kolik knih tady bylo i kde je vzal. Jen je tu nemáme fyzicky. Petr Vok si přál, aby po jeho smrti putovaly do jím založené protestantské školy v Soběslavi. Věděl totiž, že nemá dědice,“ objasňuje Želivská. Doba se však najednou změnila. Začala třicetiletá válka a závěť se nenaplnila. Knihy putovaly do Prahy.
Dalšími majiteli objektu byli Schwarzenbergové. Využívali dům jako záložní ubytování. Později zde sídlil lékárník a v patře bydlel lékař. Jak šla doba, za socialismu tam vznikly byty. Od těch časů budova už jen chátrala. A to až do doby, než dům koupili současní majitelé.
„Jsou to třeboňští patrioti a díky úspěšnému podnikání mohli investovat do oprav tohoto sídla. Rozhodně si tím zajistili místo v historii. I to je podle mého přesah Petra Voka. Místo si našlo znovu nové mecenáše,“ věří ředitelka. Název Zámecká lékárna ponechali, protože se místním nejvíce vryl do paměti.
Do dnešní doby se v interiéru dochovalo jen málo nástěnných a stropních maleb. V přízemí se ale mohou návštěvníci kochat původními renesančními klenbami. „Při vstupu do přízemí na nás dýchne renesance v čistém stylu. Až do nedávna zde byla lékárna,“ doplňuje Želivská.
Lidé se zatím mohou vydat na dva okruhy
Majitelé přemýšleli, jak spojit dvě významná období tohoto sídla. Dům tedy rozdělili do tematických okruhů. Na dva z nich už mohou návštěvníci vyrazit s průvodci.
První okruh připomíná odkaz Petra Voka, ale jeho životní příběh je vyprávěný současným jazykem. Nabízí projekce obrazů, které mohl Petr Vok z Rožmberka vlastnit. Kopie originálů jsou navíc různě rozmluvené a rozhýbané.
Pro návštěvníky je připravený i kvíz, ve kterém budou s průvodcem hádat jména osobností, se kterými se mohl panovník potkat. Cílem je, aby si host uvědomil, v jaké době žil a jaké v ní byly další známé osobnosti. Vydařený je i komiksový příběh rožmberských úředníků, kteří Voka velmi statečně okrádali. Na to navazuje období posledních deseti let jeho života.
Protože knihy dřív byly v celém křídle, jeden sál je věnovaný knihovně. „Trochu to vypadá jako na zámku. Je to nejreprezentativnější místnost. Našel se tady velký kus dobové výmalby stropu. Je tedy nejlépe zrestaurovaný,“ připomíná.
Druhý okruh je schovaný pod střechou na půdě. Tam bude program zaměřený převážně na rodiny s dětmi a bude se průběžně obměňovat. Jako první tam doputovala výstava o renesančním umělci Leonardu da Vincim a jeho vynálezech.
Poslední část – téma lékárny a 19. století – se připravuje v přízemí a bude připomínat lékárnu. Mobiliář si provozovatelé zapůjčili na pět let ze zámku a jeho velkou část tvoří nábytek z roku 1914.
„V každé přihrádce bude něco umístěné. Žádný kus nábytku, i když je cenný, není určený jen na koukání. Návštěvníci si budou moci na vše sáhnout,“ láká na interaktivní prohlídku ředitelka. Tento okruh má být připravený na konci června.
V přízemí kromě této expozice čeká na návštěvníky obchůdek se suvenýry a kavárna s galerií. Celému domu však dominuje nádvoří. Tam se zachovala samotná proporce i malovaný vlys na fasádě z období Petra Voka.
„Nádvoří s platany mám nejraději hlavně večer, když svítí kašna. Je to romantika,“ zasněně konstatuje a doplňuje, že se tu přes rok budou konat koncerty, divadelní představení i gastronomické akce.
