Díky majiteli, kterým je napůl Čech a napůl Dán Philip Bednar Bräuner, firma prorazila ve Skandinávii. Společnost řídí spolu s Miroslavem Líbalem, který má na starosti výrobu.
Daří se jim znamenitě. V roce 2009, kdy Bräuner firmu převzal, činil obrat 40 milionů korun. Po šesti letech je to 250 milionů. Příští rok společnost očekává až 300 milionů. Nabírá zaměstnance a chce prorazit i na dalších trzích v Evropě - Rakousku, Belgii či Nizozemsku.
Pro klienty nabízí Gastro komplexní služby. „Když někdo přijde s tím, že má prostor a chce tam vytvořit hezkou restauraci, jsme schopni navrhnout, vyrobit a namontovat všechno kromě podlahy. Vyrábíme nerez, korpus, pracujeme se dřevem, mramorem, kamenem, sklem a dalšími materiály,“ říká Philip Bednar Bräuner.
Jak jste se coby dánský podnikatel stal majitelem společnosti v Kamenném Újezdě?
Já jsem v roce 2007 koupil v Dánsku firmu vyrábějící nerez do průmyslových kuchyní. Konkurence tam ale byla obrovská. Využil jsem kontakty tady v Česku, protože moje maminka je Češka, a poptával jsem společnosti, které by pro nás mohly něco dělat. Tak jsem narazil na Gastro v Kamenném Újezdě. Po čase jsem zjistil, že firma má finanční problémy, tak jsem část koupil. Věděl jsem, že se sem bude muset hodně investovat a spoustu věcí změnit. V roce 2009 jsem se rozhodl, že se sem přestěhuju, protože z Dánska se to nedalo řídit.
Philip Bednar BräunerNarodil se 4. dubna 1971 v dánském Viborgu české emigrantce. Absolvoval vysokou školu zaměřenou na obchod. Na začátku 90. let pracoval v Praze, pak se vrátil do Dánska, kdy působil jako manažer ve strojírenství a automotive. V roce 2009 koupil společnost Gastro v Kamenném Újezdě. S dlouholetou partnerkou má dvě děti, bydlí v Hluboké nad Vltavou. Jeho koníčkem je horské kolo, hokej, squash. |
Bylo to těžké rozhodnutí vzít rodinu do cizí země?
Nebylo to jednoduché. Moje matka odsud pochází, ale já se už narodil v Dánsku a češtinu jsem se nikdy neučil. Máma říkala, že češtinu nepotřebuju, protože tu byl komunismus. Když jsem byl starší, hodně mi to chybělo, měl jsem tu babičku a dědu a neuměl jsem se s nimi domluvit. V roce 1994 jsem odjel do Prahy pracovat ke svému strýci, takže jsem se jazyk trochu naučil. Pak jsem se ale vrátil do Dánska. Do jižních Čech jsem se přistěhoval s rodinou v roce 2009. Máme se tu dobře. Když jedeme v létě do Dánska na dovolenou, jsme tam autem za deset hodin.
Jaké byly začátky podnikání v Česku?
Postupně jsme to tu rozjeli, podařilo se mi získat spoustu zakázek ze Skandinávie. Zavřel jsem fabriku v Dánsku a všechno jsem soustředil sem. Letos jsme udělali spoustu organizačních změn. Angažoval jsem pana Líbala, což byl obrovský krok kupředu. Výsledky máme: v roce 2009 jsme začínali s obratem 40 milionů a letos skončíme na 250.
Miroslav Líbal: V řízení se doplňujeme. Já mám na starosti výrobu a pan Philip obchod. Právě díky tomu se nám daří ve Skandinávii, protože se domluví dánsky, švédsky, norsky, anglicky a německy.
Co všechno se tu změnilo?
Bräuner: Z garážové firmy jsme se stali profesionály. Hlavní byla změna filozofie. Od začátku jsem říkal, že nechci dělat nerezové stoly a podobně. Tam nejsou peníze. Čím složitější produkt vyrobíte, tím víc vyděláte, protože je méně konkurence. Základní věci umí udělat každý, ale navrhnout a vyrobit komplet restauraci, kde máte nerez, kámen, sklo, dřevo i chlazení, to umí málo firem. To je směr, kterým jdeme.
Líbal: Dříve jsme neměli architekty, dnes máme dva a hledáme další. Máme lidi, kteří jsou schopni vytvořit kompletní restauraci od kuchyně, po nábytek, světla, dekorace.
Bräuner: Umíme dodávat kompletně i složité projekty. S klidem můžu říct, že co se týče rozsahu služeb, nemáme konkurenci v Česku ani ve Skandinávii.
Na vašich internetových stránkách píšete, že máte ambici být nejlepší v Evropě.
Bräuner: Skandinávie je super testovací trh. Každá země je, co se týče počtu obyvatel, malá, ale zákazníci chtějí investovat do kvality a tolik nekoukají na cenu. Navíc nemusí mít deset dodavatelů. Chceme pokračovat i do dalších zemí, kde jsou podobné priority. To znamená Rakousko, Švýcarsko, Belgie, Nizozemsko. Třeba Německo je ohromný trh, ale tam je hlavní standardizace a nízká cena.
Líbal: Právě na základě tohoto plánu nyní nabíráme lidi. Potřebujeme zaměstnance, kteří ovládají cizí jazyk, jsou samostatní a schopní kreativně řešit určité zadání.
Miroslav LíbalNarodil se 15. února 1979 v Mostě. Vystudoval strojní fakultu na Vysoké škole báňské. Pracoval v automotive. Do jižních Čech se přestěhoval za manželkou, se kterou má dvě děti. Od ledna 2015 je ředitelem a spolumajitelem společnosti Gastro v Kamenném Újezdě. Rád sportuje, hraje hokej, jezdí na kole. |
Kolik rozsáhlých projektů děláte najednou?
Líbal: Třeba teď v prosinci děláme šest velkých projektů v Dánsku a v Norsku. Jsou to restaurace, kantýny, jídelny a kuchyně ve školách. A k tomu 50 malých zakázek.
Bräuner: Příští rok začínáme víc v Rakousku.
Pomáhá vám při obchodních jednáních, že jste Dán?
Bräuner: Určitě. Spousta lidí stále na Čechy nahlíží s předsudky, že je to východ. Takové názory jsou patrné i ve Skandinávii. Mnozí tam mají pocit, že tady děláme levně a ne zrovna kvalitně. Přitom skutečnost je opačná. Mladí Češi, kteří u nás pracují, jsou super profesionálové. Znalosti, které mají, jsou na větší úrovni, než mají zaměstnanci v Dánsku. Naši zákazníci jsou překvapení, co v Česku dokážeme. Mnohokrát jsem se setkal s tím, že ani nechtěli věřit, že je něco možné vytvořit, protože tam to nikdo nedokáže. A my jsme to zvládli.
Dělali jste kuchyni pro norskou princeznu. Jak jste se k takové zakázce dostali?
Bräuner: Přes našeho dealera v Norsku. Bylo to strašně složité, všechno bylo atypické. Speciální barvu jsme museli testovat a pak poslat do Norska, kde ji kontroloval architekt z Londýna. Řešil se každičký detail. Nemohli jsme však dělat montáž, to mohli jen lidé s bezpečnostní prověrkou. Dělali jsme spoustu dalších zajímavých projektů, kantýnu v Legolandu pro návštěvníky a další.
A největší zakázka?
Bräuner: Největší projekt jsme dělali pro norskou společnost Statoil. Kompletně jsme vybavovali kuchyň, jídelnu a kavárnu v nové administrativní budově. Denně tam jí tři tisíce lidí.
