Usměvavá blondýnka by se hodila spíš na přehlídkové molo než do zápasnického ringu. Ale Eliška Pelechová se odmala ráda pere a jednou by z ní mohla být uznávaná bojovnice. „Lidé v mém okolí už si zvykli. Ale když potkám někoho nového, tak je zvědavý,“ tvrdí 24letá členka týmu Gladiators gym České Budějovice.
Eliščině rodině se její výběr sportu zpočátku nelíbil. „Babička mi to rozmlouvala. Ani mamka ze začátku nebyla ráda. Nemohla vidět naše hubnutí. Říkala, že se zbytečně trápíme. Ale pak když viděly, že mě to chytlo, tak si zvykly,“ popisuje.
Od té doby se mnohé změnilo. „Teď už se chodí dívat na zápasy a samy se ptají, kdy bude další. Mamku vždycky slyším, jak fandí. Párkrát se byly podívat i babičky. Jedna to celkově snášela hůř. Při zápasech i křičela: Nebí ho, nebí ho,“ vzpomíná s úsměvem.
Nadějná thaiboxerka to nemá lehké ani u kluků. „Nejvíc mě štvou narážky typu: To abychom se tě báli, když jsi bojovnice. To je klasika. Když jsem začínala, tak jsem nečekala, že mě to tak chytne a lidem to bude připadat tak divné,“ uvádí.
V budějovickém Gladiators gymu se Pelechové věnuje trenér Michal Novák. A podobně jako v dalších sportech je příprava žen odlišná od trénování mužů.
„S holkami je to úplně jiné, jsou víc náladové, musí se s nimi pracovat jinak. Trenéři si na to taky museli zvyknout, protože jsem jediná holka v našem gymu, která se tomu začala pořádně věnovat. Já jsem si je musela trochu vychovat a oni mě,“ vypráví.
U bojových sportů je psychika velice důležitá. Podle Elišky Pelechové ale v tomto ohledu pohlaví nehraje roli. „Je to u kluků i holek podobné. Někdo je nervák, jiný je v klidu. Někteří jsou skvělí v tréninku, a v zápase nepředvedou nic. Já nervák nejsem,“ tvrdí.
Sportovní fanoušci znají zejména od jednoho z nejúspěšnějších bojovníků Conora McGregora provokace vůči soupeřům. To se mezi ženami děje minimálně.
„Když už, tak je to v důležitých zápasech nebo v těch mezi soupeřkami z jedné země. Jinak spolu před zápasem vůbec nejsme v kontaktu. Někdo se špičkuje na sociálních sítích, ale to jsou výjimky,“ vysvětluje.
Aby měli bojovníci pro svůj duel správnou váhu, musí zpravidla výrazně zhubnout. Mezi ženami není snižování váhy tak drastické.
„Já dávám dolů dvě až tři kila. Vždy se to řídí podle toho, jakou váhovou kategorii jdu. Potřebuju dostat z těla vodu. Po vážení už jím normálně. Dostávám do sebe rychlé cukry, energii, ale hamburger si samozřejmě nedám,“ dodává Pelechová, která zpravidla nastupuje v kategorii do 57 nebo 59 kilogramů.
Také nadějná budějovická zápasnice má v současné době od zápasů pauzu. Kvůli celosvětové pandemii koronaviru přišla o dubnový galavečer Enfusion v Nizozemsku, kde měla vyzvat domácí soupeřku.
„Takový zápas mi mohl otevřít dveře do dalších velkých organizací,“ lituje. V přípravě však pokračuje dál a těší se na další duel. Kdy bude, to ale zatím nikdo neví.
Kromě vlastní kariéry se Pelechová věnuje i trénování. „Řada holek chodí a má chuť zápasit, tak uvidíme, co z nich bude. Trénuji i děti a lidi v soukromých hodinách. Baví mě to a uvidíme časem, třeba budu trenérka a budu jim mít co předat,“ věří.
