„Je to piplačka, skrčené tělo trošku bolí, ale baví mě objevovat ty věci. Když jsme pravěké předměty viděli na obrázku, neuměli jsme si to moc představit. Vidět je v reálu je k nezaplacení,“ říká studentka Šárka Doležalová z 1. ročníku oboru archeologie Filozofické fakulty Jihočeské univerzity.
V jedné ze tří asi 30 centimetrů hlubokých sond na sklizeném lánu na okraji malé obce se včera střídavě prokousávala udusanou hlínou motyčkou, špachtlí nebo malým kuchyňským nožíkem. Občas je měnila za štětec, kterým rýsující se nálezy oprašovala.
Historické sídliště tu archeologové objevili před deseti lety a je výjimečné mimo jiné tím, že se zde prolíná sedm pravěkých období. Archeologové dosud na místě objevili drobné kovové nálezy, tisíce keramických zlomků, z nichž některé zrekonstruovali do původní podoby, i částečně zmapovali podobu zdejšího pravěkého sídliště.
„Poslední tři roky tuto lokalitu zkoumáme sondami a zjistili jsme, že to je velice bohaté místo, které přináší zajímavé poznatky o osídlení z mladší a teď můžu nově říct i pozdní doby bronzové,“ vysvětluje Ondřej Chvojka, ředitel Archeologického ústavu Jihočeské univerzity a zároveň archeolog Jihočeského muzea.
Zkoumaný lán je na návrší ukončeném srázem do nivy říčky Smutné. Pro vybudování pravěké vesnice to bylo výhodné místo - její obyvatelé byli nad pravidelnou záplavovou zónou a zároveň ji měli blízko.
„Kolem říčky vedla určitě stezka a mohli se podílet na obchodu, který se tam uskutečňoval. A především měli velmi dobrou pozici, měli tu výhled do okolí i dost místa kolem pro pole a pastviny,“ líčí specialista pro období staršího pravěku Chvojka.
Majitele pole taky zajímá, co najdou
V průzkumu zdejší lokality jsou archeologové omezeni časem, protože desetihektarový lán stále slouží zemědělským účelům. V praxi to znamená, že tu lze kutat v zemi jen po žních a před tím, než je pole připraveno pro další sezonu.
„Letos tu pracujeme od začátku srpna a na výzkum máme dva týdny. Majitel pole i vedení obce jsou k nám velmi vstřícní a poskytují nám k práci vynikající podmínky, třeba studenti bydlí v obci v ubytovně na hřišti zadarmo,“ chválí Chvojka.
Majitel pole Miloslav Švejda nevidí na podpoře archeologů nic mimořádného, ačkoli po nich před zahájením podzimních prací sám dává vykopané díry do původního stavu. „Vycházíme si vstříc a mě taky zajímá, co je tam nového,“ říká Švejda, který je velkým ratajským patriotem.
Archeologové tu uspořádali na oplátku přednášku pro místní a krátkodobé výstavy. I když pochlubit se nově nalezenými historickými exponáty mohou až za několik měsíců. Po skončení terénního průzkumu musí v laboratořích nejdřív nálezy zaevidovat, zpracovat fotodokumentaci pořízenou na místě a provést odborné analýzy, například z rostlinných či pylových zbytků ulpělých na nálezech.
„Nejvíc mě baví výzkum v terénu. Člověk se při tom naučí spoustu věcí, a když jedu s kolečkem, je to lepší než posilovna. Navíc, zkoumat pravěk je spíš odpočinek, já jsem předtím kopal na Pořešíně středověk jako brigádník. Byla tam velká vrstva vyplněná jenom kameny a maltou, takže to byla větší makačka,“ srovnává student archeologie Libor Vobejda.
