Stoupám po hodně strmých dřevěných schodech. Jsou úplně nové. Vedou mě do podkroví věže staré radnice v Táboře, kde je naopak hodně cítit dávná historie. A právě na krovu je to dobře vidět, vždyť některé části jsou původní a vydržely už přes půl tisíciletí. Je to krásně vidět na spojích, kde není ani kus železa, ale jen poctivá řemeslná práce našich předků.
Do těchto míst se brzy podívají i první zájemci. Bude to však výjimečná událost. Pod střechu radnice na Žižkově náměstí se zájemci dostanou maximálně dvakrát do roka a ještě bude nutná rezervace.
 |
Redaktor MF DNES je navštívil s předstihem. Ve staré radnici vrcholí velká a náročná obnova v hodnotě 50 milionů korun. Zbývá už jen dodělat poslední drobnosti a pořádně uklidit.
„Právě v podkroví je krásně vidět práce našich dědů a pradědů, na kterou navázali současní řemeslníci. Myslím, že je to velmi povedené. Přístup je sem omezený, některé schody jsou hodně strmé, proto zde bude otevřeno při mimořádných příležitostech, ale prohlídka určitě bude stát za to,“ hodnotí na místě Vladimír Kofroň z táborského odboru investic, který se tentokrát ujal role průvodce.
Radnice postavená v letech 1440 až 1516 láká k návštěvě už zvenku při pohledu z náměstí. Má novou fasádu a obnovené jsou i neobvyklé pozlacené hodiny s jednou ručičkou a ciferníkem, kde je místo dvanácti vyznačených všech 24 hodin. Lešení už je pryč a nabízí se tak opravdu pěkný pohled.
„Dokončením rekonstrukce se podaří završit čtyřleté úsilí od projekčních prací přes soutěž až k samotné obnově,“ upozorňuje mluvčí táborské radnice Luboš Dvořák.
Radnici proměnil Josef Niklas
Historická budova už nemá svou původní podobu, tu současnou jí dal v letech 1876 až 1878 Josef Niklas a nyní je v novogotickém slohu. Předtím se do ní odrazily díky další proměně i barokní prvky.
Při současné rekonstrukci se neměnila jen venkovní část se střechou a okny, ale i vnitřek, například gotický sál, přilehlý domek čp. 23 s cimbuřím a další místa. „Sál je mimo jiné zajímavý tím, že je po pražském Vladislavském druhým největším gotickým světským prostorem v republice,“ připomíná Dvořák. Novinkou je tam třeba podlahové topení, což zlepší atmosféru při pořádání koncertů a dalších společenských akcí v chladnějších měsících. Kvůli rekonstrukci podlahy, která je z keramické dlažby, načas museli dokonce přestěhovat Žižkovu jezdeckou sochu.
„Po otevření tam bude opět možné uspořádat i svatební obřady, o což je poměrně značný zájem,“ říká Jakub Smrčka, ředitel Husitského muzea v Táboře, které ve staré radnici sídlí a provozuje ji. „Gotický sál otevřeme v předpremiéře už v pondělí 24. srpna, kdy tam bude komorní koncert z díla Oskara Nedbala. Pak bude opět zavřený, ale jen do zářijových Táborských setkání, kdy tyto prostory opět zpřístupníme a uvnitř bude i nová výstava u příležitosti letošních oslav 600 let od založení města,“ zve Smrčka.
Gotický sál a další místa se pak znovu stanou součástí prohlídkových tras. Právě při Táborských setkáních 13. září pak má být mimořádně přístupné i podkroví.
Restaurátoři také v sále zakonzervovali a zčásti doplnili kamenný znak města z počátku 16. století s tvářemi Jana Žižky a Jana Husa.
Podařilo se rovněž přesunout gotickorenesanční strop, který byl schovaný pod krovem nad někdejší rychtářskou místností. Nově je ve vedlejší místnosti prvního patra. Podle projektanta obnovy radnice architekta Jana Stacha nikdo nepozná, že tam dříve nebyl. „Je to jedna z nejstarších konstrukcí, která se tu zachovala,“ zmiňuje Stach. Celý strop restaurátoři demontovali a znovu zavěsili.
Venku je na věži nová břidlicová krytina, opravy se dočkal i hodinový stroj. „Vedli jsme debatu kolem barevného řešení fasády věže. Výsledkem je světlý okr,“ doplňuje architekt. V gotickém sále se podařilo objevit původní barvy, a tak má cihlový odstín. Radnice je v majetku města a v trvalé zápůjčce ji má Husitské muzeum.
