„V písecké nemocnici je perfektní péče, skvělé sestřičky i primář, dobré svačinky. Ale protože chodím do práce, je pro mě výhodnější upravit si časový rozvrh dialýzy podle svého,“ říká čtyřiapadesátiletý Stanislav Pilát, který dělá elektroinstalace.
Aktivní muž byl zvyklý žít na plný plyn. Cítil se silný a zdravý, v práci se prakticky nezastavil. Sezonní nachlazení, angínu či chřipku považoval za banalitu, která ho nemůže zastavit, preventivními lékařskými prohlídkami se nezdržoval.
„Vloni v lednu se mi v práci udělalo špatně. Vzal jsem si paralen, zalehnul a myslel si, že to do druhého dne přejde. Ale když mě uviděl syn, který přijel na návštěvu, rovnou mě odvezl do nemocnice. Ze vzorku krve zjistili, že obě ledviny nefungují,“ vzpomíná Pilát na den, který mu změnil život.
Nejvíc ho zaskočilo, že vážné onemocnění přišlo prakticky bez varování. „Když si to pak člověk uvědomí zpětně, nějaké příznaky se hlásily. Zhruba měsíc dva předtím mi byla zima, nemohl jsem se zahřát a cítil jsem se unavený. Ale není to nic, že by mě něco bolelo, že bych poznal, že mi kolabují ledviny,“ vypráví podnikatel.
Na dialýzu začal dojíždět třikrát v týdnu na čtyři a půl hodiny. Po osmnácti měsících mu nefrologové nabídli takzvanou umělou ledvinu domů. Ačkoli ji nejdřív odmítl, přes víkend si k této léčbě našel informace na internetu a rozhodl se to zkusit.
Je zapsaný mezi čekateli na transplantaci ledviny
„Nechal jsem si to pořádně vysvětlit od primáře a začali jsme na tom pracovat. Nejdřív mě školili v nemocnici, a když zjistili, že bych to mohl zvládnout, dovezli mi přístroj domů. I pak mě navštěvovali dvakrát třikrát v týdnu, ale teď už jsem samostatný,“ popisuje muž, který si doma čistí krev pětkrát týdně.
Mobilní přístroj může vyvézt i na terasu svého domu, nejčastěji si však dialýzu dělá v podvečer po návratu z práce u televize. „Nejhorší je napíchnout si ty dvě třícentimetrové jehly do tepen. Musí se tam zabořit celé. Ale už mi to jde, jsem si sám sobě i sestřičkou,“ líčí muž, který se aktuálně cítí zdravý a kondici si začal utužovat během a posilováním.
„Člověk si začne života víc vážit a dívá se na všechno úplně jinak,“ dodává Stanislav Pilát. A protože je zapsaný mezi čekateli na transplantaci ledviny, má naději, že jednou přístroj vrátí zpátky do nemocnice.
Hemodialýza v domácím prostředí bez asistence zdravotníků je nabízená v Česku jako možnost léčby selhání ledvin dva roky. První pacienti využili metodu prostým přenesením velkého klasického dialyzačního přístroje do domu nemocného.
Přípravy na jeho instalaci včetně malé úpravny vody ale zaberou hodně času i místa v pacientově bydlišti. Těchto pacientů je v zemi málo.
„Současně se u nás rozvíjí metoda systémem Nx Stage, který je vyvinutý a určený jen k domácí dialýze. Umí upravit vodu k další léčbě, nezabírá tolik místa, je snadno přenosný. I v tomto případě se ale zatím dají nemocní spočítat na prstech jedné ruky,“ říká primář hemodialýzy písecké nemocnice Zdeněk Hobzek.
Rozšíření této metody brání většinou stav nemocných, například vysoký věk nebo větší počet závažných chorob. Na jihu Čech přibyl na konci prázdnin druhý muž, který využívá „umělou ledvinu“ doma. Je pacientem budějovické nemocnice a je mu jednašedesát let.
