„Najezdil jsem ty dva miliony kilometrů za 33 roků. Ze začátku jsem hodně jezdíval do Klatov, Sušice a Plzně. Občas k tomu byl také zájezd, ale většinu mám na klasických linkách,“ vypráví 65letý Robert Dušek.
Teď se s ním cestující nejčastěji svezou na Prachaticku a Českobudějovicku. „Poslední půlrok jsou to Lhenice a okolí, jak se říká okolo komína,“ upřesňuje Dušek.
Vyloženě oblíbenou trasu nemá. „Kam mě pošlou, tam pojedu,“ navazuje. Problémy mu nedělají ani užší okresní silnice, a to ani v zimě.
„Jen je potřeba být opatrný. Občas některý řidič nechce spolupracovat a spíš ještě přidá. To pak já musím zpomalit nebo zastavit, aby mohl projet. Ale je to tak půl na půl. Řekl bych, že to ale někteří přehánějí s rychlostí nebo nechtějí dávat přednost,“ všímá si v provozu.
Dvoumilionové mety dosáhl především proto, že se snaží předvídat, velký pozor si dává i na zvěř na silnicích. Se svým autobusem je spokojený, má ho rok a půl. Vzpomíná, že v minulosti to s modernizací nešlo tak rychle.
„Teď je to dobré, jinak bych tu ani nebyl. A doufám, že budu moci jezdit dál. Práce mě baví, a když mi bude sloužit zdraví, proč nepokračovat,“ vyhlíží svou budoucnost.
V kolektivu není jediný, kdo je takto zkušený. Naopak mladých řidičů podle něj moc není. Občas někoho i zacvičuje, ale problém je, aby nový řidič vydržel a neodešel třeba jezdit s kamionem. Vozit cestující je přece jen obrovská zodpovědnost.
„Každému to nesedne, protože je to práce od rána do večera,“ vysvětluje.
S pasažéry má Robert Dušek dobré zkušenosti a vychází s nimi. „S lidmi se nehádám. Když má někdo problém, tak se ho v klidu zeptám, o co jde. Případně si může vystoupit. Já vše raději řeším v klidu. V autobuse mám pořádek a ani děti mi ve vozidle nezlobí. Určitě nemá cenu se rozčilovat,“ zdůrazňuje.
Když neřídí autobus, věnuje se své zahradě, kde má stále dost práce, a rád se projede na kole. Několikrát do roka jede za rodinou na Moravu a na jeho přízvuku je stále hodně znát, že odtud pochází. Na jih Čech přišel v roce 1981, když začal dělat ve Ktiši v JZD, po pěti letech pak začal jezdit pro ČSAD a u této práce už zůstal.
