Do Purkratic, městské části Písku, vede úzká cesta, na které se dvě auta vyhnou jen těžko. Když mineme areály několika firem, ocitáme se na křižovatce nabízející dvě možnosti.
Můžeme se vydat rovně kolem několika upravených rodinných domů dál do přírody. Spolu s rybníčkem vypadá tento kout romanticky. Jenže podle starousedlíků zdání klame a Purkratice nejsou zrovna oázou klidu.
Starousedlíci bydlí v Purkraticích na druhé straně rybníka než je problematický ubytovna pro sociálně slabší.
Druhý směr - cesta kolem rybníka doleva - totiž míří ke starému statku. Jeho fasáda volá po opravě, do poloviny několika oken v patře jsou naskládané peřiny, v jiných visí zaprané záclony. A v dalších se k okenní tabuli tisknou obličeje několika dětí a jeden dospělý muž s cigaretou v puse. V rozlehlém objektu žijí sociálně slabí lidé s existenčními problémy. Bydlení jim tu zajišťuje středisko Naděje. Nedalekými sousedy jsou jim zahraniční dělníci v ubytovně firmy BaK.
„Naše problémy začaly v roce 2002, kdy město vytvořilo umělé ghetto s cílem zbavit se těch nejhorších lidí z Písku, aniž by někdo uvažoval o tom, jak to poškodí stálé obyvatele osady. Podle výroční zprávy Naděje z roku 2015 bylo na statku ubytováno 70 nepřizpůsobivých, z druhé strany je v ubytovně 30 zahraničních dělníků pěti národností. Nás starousedlíků je v Purkraticích 17, z toho 12 v produktivním věku,“ popisuje jedna z obyvatelek Lenka Nádějová.
„Odmítáme žít na skládce“
Místní proto sepsali stížnost adresovanou představitelům města. Upozornili v ní na nepořádek v lokalitě i na svůj strach.
„Odmítáme dál žít na skládce! Mají zde nemovitosti, pozemky a další zájmy obyčejní, pořádkumilovní občané, kteří jsou zde utlačovanou menšinou. Díky vytvoření píseckého Chanova máme velmi výrazně sníženou cenu nemovitostí i obavy o vlastní bezpečnost. Mimo jiné se tu objevují toxikomani, takzvaní „čichači“. Purkratice a lidé zde žijící byli jednoduše obětováni. Výhody má pouze problémové etnikum. Obrácená diskriminace je zde převáděna v praxi,“ stojí ve stížnosti.
Lidé tvrdí, že stav je už naprosto alarmující. „Nedá se tu žít, opevňujeme se na vlastních pozemcích, večer není možné jít na procházku. Na statku jsou dvě velice slušné rodiny, ale to je malé procento,“ podotýká Nádějová.
Dodává, že Purkratice jsou navíc plné odpadků. Teď se situace zlepšila jen proto, že při akci Ukliďme svět, ukliďme Česko zavítali dobrovolníci i do osady. Na cestě za domy ale stojí od 9. dubna auto bez technické na prázdných kolech. Pod ním leží pneumatika. Podle místních ho tam prý odstavili Romové a jeho odtahem se nikdo nezabývá i přes několik upozornění.
Ředitel: Nikdo si ještě nestěžoval, že je někdo ohrožuje
Oblastní ředitel Naděje Daniel Svoboda říká, že by bylo dobré, kdyby lidé řešili problémy přímo s pracovníky organizace. To se teď podle něj neděje.
„Pořádek okolo statku jsme schopni zajistit, jen po zimě jsme to nestačili. Co se bezpečnosti týče, za dobu, co tam jsme, jsem nezaznamenal, že by si někdo z okolí nebo místních stěžoval, že je někdo ohrožuje. Je možné, že se to stalo, ale k nám se informace nikdy nedostala. Byli bychom rádi, abychom se sešli, když dojde k problému, a mluvili spolu,“ naznačil Svoboda s tím, že s 90 procenty klientů se dá rozumně jednat.
Problém chce řešit i město. Svolá schůzku, na které se setkají obyvatelé Purkratic se zástupci městské a státní policie, odborů města, společnosti BaK, Naděje a technických služeb.
Lidé z Purkratic vidí nejlepší řešení ve zrušení zařízení Naděje. Do té doby požadují vyklizení černých skládek, přidání kamerového systému přímo na statek a častější dohled městské policie.
S nápadem na zrušení statku ale zřejmě neuspějí.
„Purkratice jsou poslední štací na cestě, která se dá nazvat bydlením, a pak začíná bezdomovectví. Ti, kteří hází odpadky z oken na sídlišti, je vyhazují i v Purkraticích. Takové lidi je třeba aspoň trochu vychovávat a k tomu slouží středisko Naděje, které s nimi v terénu pracuje. Snažíme se tyto nežádoucí jevy eliminovat, ale nemůžeme je odtud vystěhovat a řešit otázku, kam s nimi dál,“ naznačil místostarosta Jiří Hořánek.
