Už skoro sedm let Ondřej Mráz slouží u hasičů v Českých Budějovicích. Stal se jedním z těch, kteří zasahovali při požáru v Českém Švýcarsku, nic podobného doposud nezažil. „Hřensko bylo pro nás úplně cizí místo, neznali jsme místní podmínky ani jiné hasiče, v tom to bylo opravdu náročné,“ potvrzuje.
V rozhovoru pro MF DNES vypráví i o tom, jakým komplikacím musel s kolegy čelit, jaké v nich vyvolával požár pocity nebo jaká ponaučení by si z toho mohli lidé vzít.
Když jste přijel k požáru v Českém Švýcarsku, jaké byly vaše první myšlenky?
Byl to vjezd doslova do neznáma, vše bylo zahaleno kouřem, nedalo se dýchat a nikdo nevěděl, jak dlouho to bude trvat ani jakým způsobem to budeme řešit. Navíc jsme přijížděli v noci, což celou atmosféru místa umocnilo.
Vzbuzuje takový pohled strach?
Strach určitě ne, spíše adrenalin. My hasiči to tak asi máme všichni, když vidíme požár, hladina adrenalinu jde nahoru, strach ale v takových chvílích určitě nikdo z nás nepociťuje.
Už jste někdy zasahoval u podobně velkého požáru?
To rozhodně ne a myslím si, že mohu mluvit za většinu sboru. Zasahovali jsme u mnoha požárů, ale nedá se to srovnávat. Hřensko bylo pro nás úplně cizí místo, byli jsme tam vysláni jako odřad (podobné jako oddíl – pozn. red.), neznali jsme místní podmínky ani jiné hasiče, v tom to bylo opravdu náročné.
Ondřej Mráz |
Kromě neznámého prostředí, v čem se požár lišil od běžného zásahu?
Největší odlišností byl určitě specifický terén. U jiných požárů, například na jihu Moravy, kde jsme zasahovali, to bylo téměř na rovině, zde jsme se ale museli pohybovat ve strmých kopcích a mezi pískovcovými skalami. Často jsme se k požáru neměli ani jak dostat.
Museli jste tedy využívat i nějakou lezeckou techniku?
Ano, součástí oddílu byli i lezci, kteří se na podobný zásah specializují. Ohniska, ke kterým se běžný hasič nedostal, měli na starost oni.
Do Hřenska se sjeli hasiči z celé země, jak vypadala komunikace?
Bylo to náročné, jeden člověk by to nezvládl, musel vzniknout velitelský štáb, který veliteli zásahu pomáhá s koordinací. Byl tam například člověk, který měl na starosti ubytování, jídlo a podobně, další se pak staral o spojení a určil, jak a na kterých kanálech budeme komunikovat. Spojení ale komplikovala pohraniční oblast a radiostanice nefungovaly tak, jak měly. Museli jsme proto využívat převážně mobilní telefony.
Zůstali jste na místě pohromadě, nebo se mezi sebou odřady různě míchaly?
Hned po příjezdu dostali Jihočeši na starost úsek jedna v sektoru jedna, tedy celou oblast okolo Hřenska, které veleli. Nejprve nás bylo 20, později 40, postupem času, jak oheň sílil, k nám ale přiřadili i odřady z Olomouce, Moravskoslezského kraje, Prahy nebo Hradce Králové. V jednom okamžiku jsem tak měl na starost i 170 lidí.
Můžete blíže popsat, jaká byla úloha jihočeských hasičů?
První dva tři dny byla priorita ochránit Hřensko. Bylo tam dost domů, hotelů, benzinka i obchody. To vše jsme museli chránit. Věděli jsme ale, že pouze obranná technika nebude stačit. Abychom oheň zlikvidovali, bylo nutné přejít do požárního útoku. S tím souviselo nasazení opravdu velkého počtu hasičů. Naštěstí nám pomohlo, že pak přestalo foukat, zatáhlo se a nakonec i trochu zapršelo.
Zmínil jste terén a vítr, co dál může lesní požár zkomplikovat?
Určitě nedostatek vody. U Hřenska jsou sice řeky Labe a Kamenice, které mají dost vody, problém byl ale s její přepravou. Nemohli jsme ji natáhnout pomocí hadice a bylo potřeba ji vozit v cisternách. K místu požáru ale vedla pouze jedna příjezdová cesta, na které se neustále točilo 25 cisteren. Byla to opravdu velká logistická komplikace. Neusnadnilo nám to ani počasí, občas bylo až 37 stupňů, což hasiči museli snášet v třívrstvém ochranném oděvu.
V jakém počtu a s jakou technikou jste do Hřenska vyrazili?
Počet příslušníků se stále navyšoval se zhoršující se situací. Celkově z jižních Čech nakonec vyjelo okolo 200 hasičů a osm aut. Ta zůstávala na místě permanentně a hasiče na místo dopravoval speciálně vypravovaný autobus.
Jak často se střídaly turnusy?
Každý přivezl k požáru okolo 40 hasičů, 30 profesionálních a 10 dobrovolných. Přijeli vždy v noci a celé dva následující dva dny pracovali, dokud je nevystřídal další turnus. Při takovém nasazení je to opravdu dost a hasiči si pak musejí odpočinout. Každý kraj si ale intervaly mezi turnusy nastavil podle sebe.
Jak dlouho vydrží hasič čelit takovému požáru?
Po prvních dvou dnech už to nebyl požár, jak si ho asi většina lidí představuje, korunový požár už byl pryč. Nicméně tam zůstaly menší plameny a hořely kmeny a kořeny, hasič tedy nestojí celý den u otevřeného ohně. Musí ale procházet oblast a hledat skrytá ohniska, která se šíří pod povrchem. Občas se ale vyskytnou menší požáry o rozloze přibližně deseti metrů čtverečních.
Víte, jak daleko se může požár šířit po kořenech?
Přesnou vzdálenost říct nedokážu, ale stěží si dovedete představit, jak daleko to po kořenech může putovat. Plameny nám z ničeho nic vyšlehly i z místa, které tři dny nevykazovalo známky požáru. Stromy mohou také hořet zevnitř bez jasného vnějšího projevu.
Můžete skrytá ohniska odhalit předem, nebo musíte počkat, až se ukážou plameny?
Je více možností. Dobré znamení nám dává kouř, když ho vidíme, jedeme tam, prohrabeme zem a zalijeme ji vodou. Hodně pomáhají i termokamery, které nosíme u sebe. Musíte s nimi sice danou oblast fyzicky projít, ale máte jistotu, že tam nic nehrozí. Když jsme například začátkem týdne monitorovali oblast, v hrabance bylo možné stále najít místa s teplotou 200–300 stupňů, které mohou kdykoli vzplát.
Jak dlouho budou jihočeští hasiči ještě do Hřenska vyjíždět?
Já přijel zpět v pátek ve dvě hodiny ráno a se mnou se vrátila většina jihočeského odřadu. Jediné, co tam zůstalo, jsou dva kusy techniky s obsluhou a kolega, který je ve štábu. Pokud se nic zásadního nezmění, tak o víkendu jihočeský odřad ukončí v Hřensku svou činnost. Byli jsme tam od 27. července do 12. srpna.
Je možné na takové tragédii najít i nějaká pozitiva?
Určitě, a každý by si z ní měl vzít nějaké ponaučení. Osobně doufám, že si z toho ponaučení vezmou i zástupci jiných parků a veřejnost. Dokazuje to, že současné klima nám neprospívá a podobných požárů může být daleko více. Mělo by se tak myslet na zdroje vody, požární ochranu i omezení staveb v podobných místech.
A z hasičského hlediska?
Je to obrovská zkušenost pro všechny. Každého to určitě profesně posunulo. Hlavně to ukázalo naši obrovskou touhu pomáhat. A totéž se ukázalo i u dobrovolných hasičů, kteří bez ohledu na svůj ušlý zisk jeli přes celou republiku a neváhali pomáhat druhým.
