Před 27 lety k rybníku Jordán poprvé přišel s dětmi, vykoupal se, oblékl a pokračoval v oslavách Štědrého dne. Postupně se z akce stala tradice a před patnácti lety se k němu začali přidávat další lidé. Letos už se s táborským otužilcem Antonínem Triebem ponořilo v poledne na Štědrý den do ledové vody táborského rybníka dalších pět desítek odvážlivců.
„Loni se nás namáčelo třicet, letos to vypadá zase o něco větší. Pamatuji i doby, kdy jsme museli prosekávat led. Když jsem ze začátku chodil sám a pak s panem Jelínkem, chodili jsem podle toho, kde byly kachny a labutě, protože ty udrží volnou hladinu. Někdy jsem musel jít na řeku, protože tady bylo zamrznuto. Ale teď už si tady pár let vodní ptáky krmím,“ vysvětloval Trieb těsně před dvanáctou hodinou.
V tu dobu se nábřeží hemžilo lidmi. Někteří na břehu nervózně přešlapovali v županech či pláštích a svírali tašky s teplejším oblečením. „No vida, už je dvanáct. Dáme společnou fotku a jde se na to,“ zavelel hlavní organizátor, načež se v davu lidí začalo objevovat stále více těch v plavkách.
Nechyběly ale ani zvláštní kostýmy, vtipné masky, čepičky Santa Clause a další doplňky připomínající v poměrně teplém počasí bez sněhu i ledu vánoční atmosféru.
„Mám ten kostým už pár let, pořídil jsem ho v jednom místním secondhandu. Není to praktické, pořád svou masku měnit. Jinak už sem ale chodím dvanáct let,“ vysvětloval Bubák Černoch, otužilec s asi nejbizarnějším převlekem.
Skupina otužilců se seřadila na schůdcích vedoucích do Jordánu a zapózovala při společné fotografii. V tu chvíli bylo jasné, že účastníků je letos téměř padesát. Od malých dětí až po zkušené matadory, kteří měli řadu předchozích ročníků vánoční akce za sebou. Ti všichni po chvíli postupně začali zkoušet vodu.
Zvědavé kachny přihlížely z vodní hladiny, spousty lidí scénu natáčely a fotily ze břehu. Trvalo však jen chvíli a první otužilci už lezli z vody. Jen někteří si zaplavali větší kus, další se spokojili s namočením, které trvalo možná jen minutu.
„Tuhle akci miluju. Letos jsem tady asi počtvrté. Když byl Jordán vypuštěný, chodil jsem do řeky. Jinak se chodím otužovat každý týden, někdy se potopím, a když je to teplejší, tak i kousek plavu,“ říkal Matěj Věncek, který na počest akce složil dokonce báseň.
Po koupeli se většina účastníků začala rychle převlékat, ve skupinkách kolovaly termosky s teplými nápoji a občas i placatice s něčím ostřejším. Většina z účastníků si koupel ve vodě s teplotou asi dva stupně pochvalovala, některým trochu vadil vítr.
„Teploty okolo nuly se nedají moc rozeznávat, připadá mi to pořád stejné. Prostě to štípe. A já nemám zrovna moc postavu otužilce, takže i když sem chodím každý den, nejsem tam nikdy příliš dlouho. Akce je skvělá. Zlomilo se to před dvěma roky, když bylo patnáct stupňů. To přišlo poprvé opravdu hodně lidí a už zůstali,“ hodnotil akci táborský básník a zpěvák Lumír Slabý.
