Rotmistr Martin L. a četař Jaroslav F. vybojovali první místo.„Bylo to vůbec první vítězství vojenského týmu na této soutěži. Na předních příčkách se vždy umisťovaly policejní týmy. Podíl na našem úspěchu měly nové odstřelovací pušky, které nakoupila armáda, a samozřejmě také intenzivní trénink,“ přiznává rotmistr Martin.
Dva až tři týdny v měsíci se věnovali přípravě na soutěž a přineslo to kýžený výsledek. Četař Jaroslav dostal zvláštní cenu pro nejlepšího střelce. „Příprava probíhá v podstatě celoročně. Když týden nestřílíte, tak je to, jako kdyby člověk začínal úplně od znova,“ vysvětlil.
Účastníci při soutěži stříleli z granátometů, kulometů, útočných a odstřelovacích pušek z jedoucího auta, věže i tanku na terče z různých vzdáleností. Nechyběla ani střelba z jedoucího člunu na vodním cvičišti Loutka.
Za největší výzvu považoval rotmistr Martin střelbu na terč, kdy bylo možné vzdálenost odhadnout pouze podle osnovy v puškohledu. „Zajímavá byla ještě noční disciplína, při níž se střílelo z věže na terč, který byl osvětlený dvěma stroboskopy. Střelec vidí jen záblesky terče. Vytvářelo to optický klam, že se cíl hýbe, a po každém záblesku se člověk musel pekelně soustředit na to, kde ten terč skutečně je,“ popsal.
Střelecká dvojice se zúčastnila ještě Mistrovství odstřelovačů v Bzenci, kde se umístila v první desítce. V září je pak čeká klání v Německu. Víc soutěží už by nestíhali. Pravidelně se odstřelovači z Tábora účastní misí v Afghánistánu, přičemž ta může trvat až sedm měsíců. „Rodina s mou prací asi nikdy smířená nebude, jsem často pryč. Máme šikovné ženy, že to s námi zvládají, ale musí to být pro ně náročné,“ přiznal Martin.
Běžný pracovní den v Česku pro ně znamená především střeleckou přípravu, v mezičase pracují na své fyzické kondici a vymýšlejí taktiku. „Na pozici odstřelovače jsou příjímáni pouze psychicky a fyzicky zdatní kandidáti, což jsou asi jen dvě procenta naší populace. V české armádě je jich pouze pár. Většina uchazečů vypadává právě u psychologické části testování,“ dodal Martin.
Na rozdíl od policejních odstřelovačů musí ti vojenští mířit na mnohem vzdálenější cíle. Zatímco příslušník policie střílí maximálně na 300 metrů, voják-odstřelovač zaměřuje cíl na jeden až dva kilometry. „Zmáčknout spoušť dokáže každý, ale nejtěžší je, že musíte umět spočítat nastavení pro střelbu. Měřit dálku, spočítat rychlost a směr větru, velkou roli hraje teplota, vlhkost, tlak a nadmořská výška,“ poznamenal rotmistr.
K tomu, aby někdo mohl vykonávat takové povolání, musí být psychicky a fyzicky vytrvalý, ale i individualista. „Zároveň musí být schopný pracovat ve dvoučlenném týmu, protože odstřelovač vždy pracuje ve dvojici,“ uvedl Martin.
