Spousta smogu, diváci sedící v sálech v zimních bundách, malinké děti v publiku, ale i perfektně šlapající organizace.
To jsou hlavní dojmy, které zůstaly v hráčích Jihočeské filharmonie po turné v Číně. Do Pekingu odlétali 26. prosince, do Čech se vrátili 9. ledna. Ansámbl tam pod vedením dirigenta Vojtěcha Spurného odehrál celkem sedm koncertů. Na přání čínské strany zazněly hlavně skladby českých skladatelů.
„Největší úspěch ale měl jeden čínský kus, který jsme nastudovali. A také Pochod Radeckého od Strausse, který je hodně rytmický,“ líčí ředitel Jihočeské filharmonie Otakar Svoboda.
Jihočeši letěli na Dálný východ díky pozvání čínské agentury.
„Více než rok se všechno domlouvalo. Předchozí zkušenosti českých orchestrů z Číny byly dost negativní. Slýchali jsme zvěsti o špíně, špatné organizaci, všudypřítomné zimě. Na začátku jsme si v orchestru odhlasovali, že tam pojedeme a pojmeme to jako dobrodružství, které nemusí být vždy jen pozitivní. Ale všechno nakonec naprosto klapalo, jako kdyby to bylo třeba v Německu. Hotel, kde jsme byli ubytovaní, připomínal Hilton,“ popisuje Svoboda.
Orchestr, který má 39 členů, posílilo dalších 19 hráčů. Největší koncerty odehrála filharmonie v Pekingu a Šanghaji, kde bylo 1 800 diváků. Podle Svobody je u Číňanů úplně jiný přístup k návštěvě koncertu než u nás. Neberou to jako slavnostní okamžik, čemuž odpovídá i oblečení.
„Neexistuje dress code. Diváci chodí na koncerty v zimních bundách a celou dobu v nich sedí. V sálech je větší chladno než u nás, navíc u nich nejsou šatny. Velká část diváků skoro pořád něco dělá s mobily, fotí, natáčejí, čtou si. Nemají tam ani občerstvení. Během pauzy nekorzují s pitím jako u nás. Jakmile skončí vystoupení, tak se hned pustí reprodukovaná hudba a jdou domů,“ říká Svoboda.
Připadali si jako misionáři
Rodiče na koncerty běžně vodí malinké děti, které bez problémů vystoupení vydrží a nezlobí. Svobodu nadchly i tamní sály, které jsou prý na špičkové úrovni. „Kdyby stály v Česku, tak budeme šťastní. Mají skvělou akustiku. Diváci sedí v pohodlných sedadlech, každý má svoji vlastní klimatizaci,“ popisuje.
Zájezd mu s nadsázkou trochu připomínal misionářskou činnost. Číňané se totiž prý teprve více učí poslouchat vážnou hudbu a chodit na koncerty. „Před třiceti lety to začalo v Japonsku, následovala Jižní Korea, teď je to v Číně. Díky těmto projektům poznávají i kvalitní muziku, protože třeba jejich populární hudba je něco příšerného,“ přemýšlí Svoboda.
I když jeli do Číny s určitými zažitými představami, nikde se prý nesetkali s komunistickou propagandou. „Je pravda, že tam třeba nejde Facebook, české servery jsou blokované, hodně padá wi-fi. Ale my jsme měli data v mobilech, takže vše bylo bez problémů,“ dodává Svoboda.
Všechny ale potrápil smog, část se vrátila se zánětem průdušek a kašlem. Nyní je tam totiž dvakrát větší koncentrace smogu než na Ostravsku. Ve Svobodovi zanechala dojem také tamní svérázná doprava.
„Řidiči se běžně obracejí do protisměru, pořád troubí, moc nedodržují pravidla, ale žádné bouračky jsme neviděli. Po návratu mám pocit, že je u nás na silnicích klid,“ podotýká Svoboda, který si spolu s hudebníky stihl prohlédnout i některé památky.
Protože Jihočeská filharmonie zanechala v Číně velmi dobrý dojem, tak se tam patrně za pár let opět vrátí. Letos je v jednání Rusko a Polsko.
Výlet do exotické země byl vyústěním směřování orchestru pod vedením Otakara Svobody. Filharmonie už hrála například i v chladicích věžích temelínské jaderné elektrárny nebo na Stezce korunami stromů. Spolupracuje také s hudebníky z různých žánrů. Letos ji čeká třeba koncert s Michaelem Kocábem.
