Archeologové z jindřichohradeckého muzea za sebou mají další záchranný výzkum. Pracovali v prostoru zaniklého farního hřbitova u kostela sv. Jana Křtitele v Kardašově Řečici na Jindřichohradecku. Celý prostor museli důkladně prozkoumat už předloni a vloni, než místo proťal plánovaný plynovod.
Výzkumníci odkryli na místě celkem 151 lidských kosterních hrobů ze 17. až 18. století, které byly uložené v souladu s křesťanským pohřebním ritem. „Těla byla uložená v natažené poloze. Hlava zemřelého ležela na západní straně a jeho pohled směřoval symbolicky k východu. Některé hroby byly orientované jiným způsobem tak, že zemřelí hleděli na kostel nebo k jinému sakrálnímu bodu na hřbitově,“ objasnil nyní archeolog Muzea Jindřichohradecka Jan Kocina.
„Na hřbitově převažovaly běžné jednočetné hroby, ale v několika případech jsme nalezli uložení dvou nebo tří jedinců do jedné jámy. V jedné tam například spočinuly tři děti ve věku sedm až čtrnáct let. Příčina úmrtí a společného uložení je nicméně neznámá,“ sdělil archeolog.
Některé hroby navíc obsahovaly i dobře dochovanou pohřební výbavu. „V jednom případě jsme nalezli růženec včetně korálků i medailonků. Ale objevili jsme i různé křížky. Zajímavý byl i kovový medailon s vyobrazením Svaté rodiny na jedné straně a mariazellské madony na straně druhé. Tato madona odkazuje na poutní místo Mariazell v rakouském Štýrsku, kam z našeho území směřovaly četné poutní cesty,“ poodhalil Kocina.
Kvůli zranění byla pohřbena s pokrčenou nohou
Celkem 21 zemřelých jedinců navíc podrobili antropologické analýze, při které se určuje pohlaví, věk, výška postavy a projevy nemocí či zranění na kostech.
Zajímavá situace byla i v hrobě, kde podle antropologického posudku ležela žena stará v rozmezí od čtyřiceti do šedesáti let. Pohřbená byla na první pohled záhadným způsobem, kdy měla jednu nohu pokrčenou.
„Zjistili jsme, že v důsledku úrazu s následným zánětem nastalo to, že ženě pravý kolenní kloub srostl ve výrazně skrčené poloze a žena nemohla nohu narovnat. Z toho důvodu byla pohřbená v této zdánlivě netypické poloze,“ objasnil další ze záhad Kocina.
Na severozápadní i východní straně hřbitova se podařilo zachytit zbytky dnes již zaniklé hřbitovní zdi. „V jednom úseku jsme odkryli také starší situaci předcházející existenci hřbitova. Bylo to několik vrstev datovaných dle přítomné keramiky do období třináctého století, které nám potvrzují osídlení prostoru kolem dnešního kostela minimálně již do této doby,“ dodal.
Při opravě třeboňského parku odkryli archeologové 27 lidských těl |
O této záchranné akci archeologové dopředu věděli. Loni ale pracovali i na místech, o kterých se dozvěděli až ve chvíli, kdy se do půdy zabořily bagry. To byl případ i rekonstrukce třeboňského parku Na Rybníčku.
„Při hloubení na stavbě dělníci narazili na nějaké kosti. Proto na řadu přišly šetrné práce archeologů, kteří kosti ručně vykopávali,“ sdělil starosta města Jan Váňa. První hrob odkryli výzkumníci na začátku února. Celkem objevili 27 těl umístěných ve dvou řadách. Některé novější hroby zároveň překrývaly ty starší, což dokládá četnější využívání místa.
Protože se ostatky nacházely těsně za zdí kostela sv. Alžběty, původně si archeologové mysleli, že hřbitov byl dříve rozsáhlejší a postupem času se zmenšil. „Od této varianty jsme postupně ustoupili, protože jsme nezachytili žádný hrob, který by byl hřbitovní zdí narušený. Navíc bylo vidět, že hroby zeď respektovaly. Posun zdi navíc neprokázaly ani písemné prameny,“ vyvrátil původní teorii Kocina.
Jedna z mužských koster ležela na břiše
Proč byli tedy lidé pohřbeni zrovna na tomto místě? „V minulosti se vyprávělo, že se za zeď kostela pohřbívali sebevrazi, bezvěrci či zločinci. Nikdo ale zatím neví, jak to doopravdy bylo,“ vyslovil už dříve starosta města. A nyní se zdá, že nebyl daleko od pravdy.
Podle odborníků to rozhodně nebylo klasické pohřebiště, spíše místo, kam ukládali mrtvé, kteří nemohli být pochováni na posvěcené půdě. Mohlo se tak skutečně jednat o sebevrahy i zločince. Odpovídala by tomu i jedna z mužských koster ležících na břiše. Řada indicií, které poskytly antropologická analýza a archivní spisy, ukazuje také na vojáky.
„Většina koster náležela mužům mladšího věku, navíc u některých jedinců jsme zachytili stopy po zahojených zraněních. Písemné prameny nám také dokládají, že v roce 1758 do Třeboně odvezli 1 500 zraněných nebo nemocných vojáků. Do tohoto období se nám právě datuje i jedna mince kterou jsme v hrobě nalezli,“ poukázal Kocina.
V těchto hrobech se stejně jako v Kardašově Řečici našly anomálie. Například dvojhrob se dvěma kostrami položenými přes sebe. „Tito muži ve věku dvacet až pětadvacet let na kostech neměli žádná zranění. Zřejmě zemřeli současně, a tak dali oba do jedné jámy. Jestli je pojilo i něco jiného, například příbuzenský vztah, nevíme,“ doplnil archeolog.
Celé naleziště bylo přibližně v polovině hřbitovní zdi. Dál už stavba nezasahovala. Proto ani archeologové dál hloubkově nekopali. Není tedy vyloučené, že jsou v lokalitě ukryté i další hroby.
