Vargová přitom dva roky prakticky netrénovala a na evropský turnaj do Lotyšska jela spontánně. Chtěla hlavně strávit čas s kamarády a vidět hlavní město Rigu.
"Pro cestu do Rigy na svoje třetí mistrovství Evropy jsem se rozhodla ze dne na den. Stolní hokej hraju sice sedm let, ale poslední dva roky kvůli škole už tolik netrénuju. Ani jsem nepočítala s tím, že bych nějakou medaili přivezla," líčí Vargová, která patří mezi nejlepší mladé české houslistky.
Český úspěch v Lotyšsku |
Avšak studentka JAMU patřila i v Rize mezi favoritky. Šestkrát se stala českou mistryní, na mistrovství světa v Moskvě v roce 2006 byla čtvrtá a doma už má i titul evropské šampionky.
"To bylo v roce 2006 velké překvapení, nikdo to nečekal. Včetně mě," říká.
Do Lotyšska odcestovala s patnáctičlennou českou reprezentací, která čítala ještě další dvě ženy. Jednou byla i sestra Vargové Anežka.
"Základní kolo se mi povedlo nejlépe v životě, v prvním zápase play-off jsem pak narazila na Anežku. To bylo hodně drsné," vypráví Marie Vargová.
Vargovou v cestě za titulem zastavilo až semifinále, které sehrála s pozdější vítězkou, Ruskou Laričevovou.
"Bylo to drama. Ruska sice neměla dobrý útok, její obrana však byla excelentní. Jsem spíše ofenzivní hráč, nedařilo se mi dát gól a podlehla jsem jí 4:1," popisuje.
Vargová by teď mohla vyrazit na mistrovství světa do Norska, kvůli státnicím ale spíš nepojede.
Reprezentace jela do Lotyšska vlakem
Česká výprava se nakonec neradovala jen z bronzu Vargové, ale i ze stříbra ze soutěže ženských týmů.
"Do Rigy přijely desítky mužů, ale jen dvacet žen. Je to spíš mužský sport, dívky na turnajích jsou většinou jen doprovázející přítelkyně. Samozřejmě, že jsme poutaly pozornost," usmívá se.
Do Lotyšska celý český tým odcestoval vlakem. Strávil tam pět červnových dní.
"Jeli jsme 32 hodin přes Varšavu, nebylo to zrovna pohodlné. Při nočním přestupu měl navíc spoj třiapůlhodinové zpoždění. Přesto panovala skvělá atmosféra. Příště ale jen letecky," přemýšlí.
