Deník Ukrajinky: Děti se rychle učí česky, mají radost i z angličtiny

Olesja Bulik pochází z městečka Koločava na západě Ukrajiny. Do jihočeské Hluboké nad Vltavou přijela čtyřicetiletá žena společně s dalšími uprchlíky už na konci února. iDNES.cz vydává její deník o životě v českém azylu. Ve čtvrtém díle vypráví o tom, jak se jejím dětem daří ve škole, a že už velmi dobře rozumí česky. Teď se chystají oslavit druhé Velikonoce, tentokrát ty ukrajinské.

Olesja Bulik pochází z městečka Koločava na západě Ukrajiny. | foto: MAFRA

Dnes je středa 20. dubna a zrovna jsem se vrátila z Českých Budějovic, kde jsem byla mimo jiné na nákupu. Připravujeme se na oslavu našich ukrajinských Velikonoc, které slavíme až týden po těch vašich o tomto víkendu.

Upečeme naši velikonoční buchtu a půjdeme do kostela. Ale užili jsme si i vaše svátky. Dokonce mě vyšlehali pomlázkou, to byla legrace. Kromě toho jsme se byli už také podívat na zámku Hluboká a dcera byla se školou na výletě v Praze, kde se jí to moc líbilo.

S prací je to nyní tak, že nechodím každý den. Záleží, kolik toho pro mě v hotelu mají, oni mi vždy zavolají. Čím víc tu bude turistů, tím bych měla mít více práce i já. Mělo by jich přibývat, což by pro mě bylo dobré.

Dětem se dál vede dobře. Kromě školy chodí také na několik kroužků, na fotbal, volejbal, keramiku. Také už si sami mohou dojít do obchodu a něco nakoupit. Zvládnou česky pozdravit a spoustu dalších slov, učí se docela rychle.

Olesja Bulik

Olesja Bulik pochází z městečka Koločava na západě Ukrajiny. Do Hluboké nad Vltavou na jihu Čech přijela čtyřicetiletá žena společně s dalšími 52 uprchlíky už na konci února. Do Česka dorazila společně se svými dětmi. Synovi bude 15 let a dceři je 11 let.

1. díl: Po všech stránkách se o nás dobře starají, vážíme si toho

2. díl: Mám radost, že už pracuji. Dětem se hodně stýská

3. díl: Děti se těší, že poznají české Velikonoce a zdejší zvyky

Když si pak volají s tátou, který je na Ukrajině, tak mu vypráví, co už se naučili. A dokonce na něj mluví česky a pak mu to překládají. Jsou také hodně rády, že se tu mohou učit skoro každý den angličtinu, to na Ukrajině tolik nebylo. Ale samozřejmě mají i matematiku a další předměty.

Podařilo se jim tu najít kamarády, chodí ven i odpoledne, takže se jim tu stále žije dobře. Ale stesk po domově i tak zůstává.

Nedokážu vůbec odhadnout, kdy se budeme moci vrátit domů. Na jednu stranu víme, že se přímo u nás neválčí, ale je to obrovská nejistota. Víme, že letadla nejsou daleko. Také čekáme a nevíme, zda nebude muset manžel narukovat do války.

Podle toho, jak se snažíme já i další ženy sledovat zprávy, tak čekáme, co Putin přichystá právě na naše Velikonoce. Ale vůbec nevím, jestli to bude hodně špatné, nebo naopak obrat k lepšímu. Musíme doufat v to druhé.