Když před sedmnácti lety procházel Jiří Beneš z Bechyně pole nedaleko obce Březnice na Táborsku, toužil objevit nějaký pravěký artefakt. Tehdy nejspíš ani v nejmenším netušil, že se mu podaří narazit na hotový poklad. Nebyly to sice bronzové nástroje ani mince, ale mimořádně velké množství keramiky.
Přivolaní archeologové na místě začali postupně odhalovat nezvykle velké sídliště z mladší doby bronzové, tedy z období datovaného u nás přibližně do let 1300 až 1000 let před Kristem, které skrývalo také několik velkých překvapení.
Několikaletý výzkum, který s delší přestávkou skončil teprve před nedávnem, nyní shrnuli ve 450stránkové publikaci, která nese název Rituály ukončení a obnovy a na níž se podíleli odborníci z celé republiky.
„Knihu jsme mohli vydat díky Grantové agentuře ČR, která podpořila nápad Jihočeské univerzity (JU), Západočeské univerzity (ZČU) a Archeologického ústavu AV ČR komplexně zhodnotit mimořádné nálezy, které jsme na místě odhalili. Bylo jich nebývale velké množství,“ líčí spoluautor publikace Petr Menšík z katedry Archeologie Filozofické fakulty ZČU.
Jeho slova potvrzuje také vedoucí výzkumu v Březnici a archeolog Jihočeského muzea a Jihočeské univerzity Ondřej Chvojka, podle něhož kniha navíc přibližuje jeden z velmi překvapivých objevů, které staví pravěké sídliště v Březnici mezi světové unikáty.
„V publikaci se věnujeme zvláštním dlouhým žlabovitým objektům, které jsme znali doposud hlavně ze západních Čech nebo Bavorska. Na jihu Čech to bylo teprve třetí takové sídliště, ale zdaleka s největším počtem takových objektů,“ připomíná Chvojka s tím, že běžně se na podobných lokalitách našel jeden, maximálně dva žlaby. „Tady jsme jich ale napočítali téměř k šedesátce,“ doplňuje.
Nalezli 35 tisíc předmětů
Odborníci dlouho bádali, proč se sem tam na sídlištích z mladší doby bronzové podobné objekty objevují. V Březnici navíc byla až sedm metrů dlouhá a metr široká mělká koryta doslova napěchovaná různými artefakty, převážně určitými typy pravěké keramiky.
„Kromě přepáleného odpadu z tisíců kousků keramiky se mezi nimi daly najít i nespálené jemné nádoby, které byly do žlabů ukládané zřejmě záměrně. Jen co se týče keramiky, máme z lokality asi 35 tisíc nálezů. Je to pro nás nejbohatší naleziště z této doby, jak z pohledu množství objektů, tak keramiky, artefaktů i mazanice,“ popisuje Chvojka nálezy ze sídliště, které mohlo mít až ke 12 hektarům plochy.
Archeologové nakonec po zhodnocení nezvyklého množství a typů nálezů usoudili, že žlaby měly zřejmě rituální účel, k čemuž odkazuje i samotný titul publikace. Podle vědců stály na sídlišti domy nadzemní kůlové konstrukce, které když dosloužily, použitelné části se využily pro stavbu nových domů a zbytek se nechal na místě ladem.
„Rozbité zbytky nechali lidé na místě po nějakou dobu. Domníváme se, že po pozdějším opuštění domu byl jeho zbytek spálen a původní odpad i ohořelé zbytky domu pak lidé uložili do dlouhého žlabu. Mezi pozůstatky se také našlo velké množství keramiky, která byla přepálená,“ tvrdí Menšík.
„Vypadá to, že se lidé mohli před třemi tisíci roky chovat ke svým domům jako k živé bytosti. Shrnutí zbytků domu do žlabů tak mohlo být jakýmsi symbolickým uzavřením místa živého domu a jeho transformací do světa mrtvých,“ nabízí interpretaci nálezů Menšík.
Velkou zajímavostí ale také je, že se na místě sídliště nenašly téměř žádné kovové předměty, byť se v té době zcela běžně používaly. Naopak se díky objevům tkalcovských závaží podařilo prokázat, že v lokalitě stálo poměrně velké množství vertikálních tkalcovských stavů.
Používali moderní geofyzikální metody
Spoustu poznatků přinesly i nálezy spálené mazanice ve žlabech. „Takzvaná mazanice jsou omazy hlíny bývalých domů, přesněji řečeno jejich nadzemních konstrukcí, které byly následně vypálené. Po požáru, který domy zlikvidoval, jsme mohli právě díky mazanicím sledovat strukturu stěn. Zachovaly se v nich totiž otisky prutů nebo tesaných konstrukcí. Díky tomu jsme mohli podobu domů částečně zrekonstruovat,“ pokračuje Menšík.
Když se vrátíme na začátek samotného objevu bohaté lokality, archeologům kromě povrchového sběru stačilo na místě vyhloubit jen několik sond. Na ostatní odhalování objektů použili později hlavně moderní geofyzikální metody, kdy mohou pomocí nedestruktivních metod nahlédnout pod ornici a zdokumentovat, co se pod ní nachází.
„Pochopitelně jsme se ale i nadále zaměřovali na to, co se dá najít přímo na povrchu, protože po orbách se mohla další místa poškodit a rozorat. Takto jsme až do roku 2009 otevírali nejvíce postižené objekty a hodně nám v tom vyšlo vstříc i místní zemědělské družstvo. Po sklizni nás jeho předseda nechal na místě pracovat po dobu, než se pole znovu oselo,“ vypráví Chvojka, který také vyučuje v Archeologickém ústavu Filozofické fakulty JU.
Proč v Březnici vybudovali lidé tolik žlabů?
Na místě se tak mohly vystřídat desítky studentů ústavu, kteří zde sbírali cenné zkušenosti. Březnické sídliště je totiž výjimečné i tím, že bylo masově osídlené pouze po několik desítek let, což je z pohledu archeologie velmi krátká historická doba. „Jinak to ale pro ně byla modelová lokalita, kdy nebyly objekty nijak hluboko pod zemí. Studenti si zde mohli vyzkoušet celou řadu postupů a metod archeologické práce,“ dodává Chvojka.
I když se doposud podařilo objevit pouze jediné podobné sídliště na jihu Čech, je podle něho možné, že se ještě v regionu další taková místa mohou časem objevit. Archeologové se také plánují zaměřit na sídliště podobného typu, kde se zmiňované žlaby už našly. Hlavní otázka v tomto případě je jasná: Proč právě v Březnici vybudovali lidé tolik žlabů a jinde ne?
„Zajímá nás také, proč je to pouze v těchto oblastech, a ne třeba ve středních Čechách nebo na Moravě. Docela nás udivilo zjištění, že se lidé najednou chovali v těchto místech úplně jinak. Zaměříme se také na to, jestli se lidé z Březnice chovali stejně jako ti z podobných lokalit v Bavorsku nebo na západě Čech,“ připomíná Chvojka s tím, že žlaby jako domnělé hroby domů se objevují prakticky jen v uvedených regionech po obou stranách Šumavy.
Není to však pouze jedinou interpretací jejich významu. Více by napověděly další průzkumy lokality. „Nyní ale nehodláme s odkryvem pokračovat. V tomto případě dostanou prostor další generace, které budou mít k dispozici nedestruktivní metody výzkumu. Klasický odkryv lokality připadá v úvahu pouze, pokud někde zemědělci část sídliště rozorají,“ potvrzuje Menšík.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
