Sledovat ale musí, jestli jí to nepřekazí Brexit. „Vyjde v platnost, když skončím třeťák, ale zatím jsem nad tím tolik nepřemýšlela,“ vypráví rodačka z Hluboké nad Vltavou.
Teď je pro ni hlavně důležité, aby dostudovala tříletý obor Theatre and Drama na University of South Wales, který si vybrala po českobudějovickém Biskupském gymnáziu.
„Od 15 jsem si přála studovat v Anglii, nebo Skotsku. Našla jsem agenturu, která pomáhá se studiem v Británii. Díky ní je možné poslat přihlášku na pět různých univerzit. Mě původně vzali jinam, ale díky tomu, že jsem školu v Cardiffu viděla, nakonec jsem si ji vybrala. Navíc je to velmi živé město plné kulturních a hlavně divadelních akcí,“ vypráví Brašničková. Výhodou byl i fakt, že Wales je mnohem levnější než Anglie a Cardiff cenově není o moc dražší než Praha.
Co si ale Aneta Brašničková užívá nejvíc, je právě kulturní život. „Zrovna teď tady máme Cardiff Fringe Theatre Festival. Město je plné divadel a studentských akcí. Já v jednom divadle dobrovolničím, a protože pořádá řadu studentských akcí, mohu díky tomu vidět některé hry. Každý rok mají festival pro mladé umělce, vybírají peníze na charitu a tak dále,“ vypráví Brašničková.
Její obor je všeobecný, a tak záleží na studentovi, jakým směrem se vydá. „Děláme všechno možné. Mě baví scenáristika. Díky předmětu jsem se naučila hodně věcí o psaní. Ráda bych v tom pokračovala,“ přeje si.
Ale dodává, že by ji pouze psaní nudilo. I proto nevylučuje, že by se mohla věnovat klaunství. I takový předmět při studiu absolvovala. „Byl hodně zaměřený na komedii. Učili jsme se, jak se hezky ztrapnit, jak správně zakopnout nebo dobře spadnout. Je zajímavé, že mi to dodalo sebevědomí. Hodně jsem si užívala, když se lidé bavili,“ směje se.
Chybí jí jižní Čechy i rodina
Ve škole se učila i to, jak pořádat workshopy pro veřejnost. Sama se podílela na jednom pro děti. Její spolužák pak pořádal workshop třeba pro uprchlíky.
I přestože jí na ostrovech chybí rodné jižní Čechy, ráda by tam zůstala. „Začátky byly náročné i díky jazyku. S angličtinou jsem si věřila, ale po příjezdu jsem si musela zvykat na rychlé tempo. Přízvuk je od toho, který se učíme, odlišný. Navíc jsem trochu plachá, takže mi trvalo, než jsem se rozkoukala. Teď už je to ale v pohodě. Mám tady zázemí a přítele a cítím se dobře. Rodina a kamarádi mi moc chybí. Když jsem ale doma, začnou mi chybět přátele z Walesu. Kdykoliv někam pojedu, bude mi někdo chybět,“ líčí pobaveně studentka.
O její budoucnosti může rozhodnout i Brexit. Platit začne v roce, kdy dokončí tříleté studium. Co bude pak, zatím neví. „Pořád se řeší školné. Studenti z Evropské unie jsou bráni jako Britové. Ostatní mají školné vyšší. Nevím, jestli se mezi ně pak zařadí i Evropané. O změnách jsem zatím neslyšela a příliš jsem nad tím nepřemýšlela,“ konstatuje Brašničková, která by ráda na ostrovech pokračovala v magisterském studiu.
