Využít stodolu pro bydlení byl skvělý nápad. Zajásali nad ním majitelé i architekt. Na první pohled vypadala totiž velmi „poctivě“. Při přípravě projektu se ovšem ukázalo, že nadšení bylo předčasné.
Architekt nazval schodiště srdcem domu. Atypickou konstrukci vyrobili truhláři a slouží i jako úložný prostor.
Devadesát let starý dům neměl pořádné základy a krov by zatížení novou střechou nezvládl. Betonové tašky, které se měly znovu použít, se rozpadaly při pouhém dotyku. Ze sklepa stoupala vlhkost do podlah a stěn.
Přesto se majitelům představa splnila a ve stodole dneska bydlí, respektive v replice té původní. A Ondřej popisuje: „Nejdřív jsme chtěli v Praze pořídit větší byt. Jenomže co se nám zdálo zajímavé, bylo před pár lety už extrémně drahé. Začali jsme uvažovat o koupi domu za Prahou. A opět stejná písnička, co bylo pěkné… Soustředili jsme se na pozemek, že budeme stavět, ideálně v místě s dobrou vybaveností a daleko od hluku dálnice“.
Manželé měli od začátku dost nápadů, jak dům zařídit, a k tomu procházeli spoustou knih a katalogů. Jak přibývaly zápisky a poznámky, začalo jim být jasné, že s nápadem na hotový ani typový dům neuspějí. Na realitním webu sehnali parcelu i se starým domem v obci vzdálené třicet pět kilometrů od Prahy.
„Měli jsme štěstí, pozemek je kousek od náměstí a ve starší zástavbě. Pokud chcete pohodlný domov s přidanou hodnotou, bez architekta se neobejdete. Několik jsme jich vytipovali, ale dali jsme na doporučení. Osobní zkušenost je i v době internetu stále důležitá,“ dodávají manželé.
Zlatou střední
Když se ukázalo, že stavení je v hodně špatném stavu, došlo na zásadní diskusi, která projekt posunula. Architekt Jan Mackovič a spoluautor návrhu Martin Mihaly z ateliéru „mackovič architecture“ nabídli majitelům tři varianty řešení.
Buď zachovat původní a provlhlé zdivo na nevyhovujících základech, vyměnit krov a dostavět zbytek, nebo postavit věrnou kopii původní stodoly a dodržet plánovaný kontrast starého s novým. Ve hře byla ještě třetí možnost nabízející návrat do bodu nula, postavit tu úplně nový dům bez limitů.
Manželé zvolili prostřední cestu a rozhodli se pro kopii s moderním interiérem, což komentují: „Už na druhé schůzce jsme dostali od architektů návrhy řešení interiéru. Jednoznačně u nás vyhrál nejodvážnější z nich se světlíky a mostem mezi horními ložnicemi. Částečně nás ovlivnil předchozí byt, loft se čtyři metry vysokým oknem. Otevření do krovu a vytvoření volného prostoru šly pak ruku v ruce.“
Vnitřek architekt otevřel až do špičky stavby. K nasvícení prostoru použil tři průběžné světlíky. Místnosti spojuje „přemostění“.
Celkem tři průhledy až do střechy nasvěcují vložené patro: světlíky vedou z předsíně, jídelny a obývacího pokoje. Dům má obytné přízemí s kuchyní a jídelnou, v patře jsou ložnice rodičů, šatna, společná koupelna a dva dětské pokoje.
Co se vešlo do schránky
Výstavba domu včetně atypických řešení na míru trvala dva roky. Řešení vyšlo z přání rodiny zachovat ráz místa a kopíruje hmotu původního objektu včetně tvaru střechy. Atmosféru předlohy vystihuje i střídmě zařízený interiér s převládajícím dřevem.
Původní stodola se skládala ze tří částí viditelně propsaných i na fasádě. Hospodáři kdysi stačila jako zázemí jedna uzavřená místnost. Prostor na ukládání sena nad ní byl otevřený do krovu a připomínal velkou schránku.
„V této části byla klasická venkovská okna s trojdělením. Na fasádě jsme jejich tvar ponechali, stejně zůstal na svém místě bývalý průjezd, nově prosklená hliníková fasáda z obou stran. Třetí část domu bývala bez oken. Zvolili jsme znova kontrast. Okna tu dnes jsou a vycházejí z potřeb současné dispozice. Jsou čtvercová a záměrně zvýrazněná plechovým lemováním, což dům řadí k současné architektuře,“ vysvětluje architekt Jan Mackovič.
K obložení soklu použil těrchovský pískovec, který se také nejvíc přiblížil původnímu řešení. Rámuje jej pás režných cihel, jako to bývalo i dřív.
Na jídelním stole majitelé nešetřili: pořídili masivní a rozkládací, aby se k němu vešla rodina i návštěvy.
Socha, srdce a pec
„Investoři měli nadstandardní přehled o designu, byli připravení, nebáli se atypických věcí. Mám radost, že se nechali přesvědčit (i přes obtíže s dodavateli) k obkladu stěn vloženého patra dřevěnými deskami s javorovou dýhou, což bylo pro výsledek zásadní. Stejně důležitým detailem navazujícím na originál jsou štíhlé přesahy střechy,“ komentuje architekt.
A Ondřej pokračuje: „Rádi se s manželkou inspirujeme na výstavách jako například Designblok, čteme, zajímáme se o dějiny umění... Využili jsme proto možnost podílet se na přípravě interiéru, tvůrčím způsobem konzultovat například o volbě materiálů. Chtěli jsme hodně dřeva, kombinaci skla a kamene, klasické materiály, které na venkov historicky patřily. Nechtěl jsem bílé zdi, manželka měla zase představu, jak by měly vypadat koupelna a kuchyň.“
Kuchyň bez horních skříněk a úchytek, jen hladké a snadno udržovatelné plochy, linku vyrobili truhláři, na podlaze je kamenná dlažba.
V přízemí na pozadí světlých materiálů vystupuje černá kostka. Do barevně odlišeného servisního „black boxu“ natřeného omyvatelnou malbou se vešly sklad, technická místnost a toaleta.
Na box navazuje moderní verze tradiční pece, kterou postavilo Kamnářství Tomáš Jíra z Hrusic. S myšlenkou mít možnost „válet se doma za pecí“ přišli sami majitelé. Nová dispozice domu vznikla vložením dřevěného „sošného“ patra nasazeného na centrální schodiště do pomyslné schránky z cihel.
Konstrukce je opláštěná dřevěnými deskami ve velkém formátu, architekt vybral firmu Interiéry Tesař TTK. Srdcem domu zůstává schodiště, které uprostřed dotváří vloženou „sochu“.
„Poměrně komplikovanou konstrukci vyrobili v Truhlářství Andrle a rodině slouží nejen jako komunikace. Plní funkci úložného místa: šatní skříně, prostorných zásuvek, současně stěny oddělující předsíň či knihovnu směrem k obývacímu pokoji,“ popisuje architekt.
A manželé uzavírají: „Bydlíme tu druhým rokem, všechno je podle našich představ, nic nechybí: velká knihovna, minimalistická kuchyň, dokonce ani shoz na prádlo. Kvalitu domu prověřila dvakrát letní vedra i první zima. Obstál na výbornou.“
