Studijní kampus CalEarth v kalifornské Hesperii je centrem pro výzkum, vývoj a vzdělávání od roku 1991. Zabývá se historií i vývojem budoucnosti technologie budov ve stylu SuperAdobe. Řada zde vyprojektovaných domů zde stojí už víc než třicet let.
Khaliliho systém se skládá z dlouhých plastových pytlů, které jsou naplněny hlínou a poté položeny v kruhových drahách jako bloky iglú.
Jejich návrhy sahají od malého nouzového přístřešku pro jednu osobu, které lze postavit za den, až po dům se třemi ložnicemi a garáží pro dvě auta, postavený na stejných principech. Jednou z lekcí, která se tady vyučuje, je síla geometrie oblouku jako bezkonkurenčního stylu architektury.
Cesta za poznáním
V roce 1976 architekt Nader Khalili zrušil svou kancelář v Teheránu a podobně jako Jack Nicholson a Peter Fonda ve filmu Easy Rider se vydal na cestu poznávání rodné země. Na rozdíl od protagonistů amerického kultovního filmu dal přednost studiu perské architektury a především kupolovitým „adobe“ stavbám, vystavěným z dostupných místních surovin – písku a hlíny.
Naučil se, že ke zpevnění je možno používat vypalování a glazování materiálů, nikoli v cihelnách, ale až na místě stavby. Řešením bylo také přidávání cementu do stavební hmoty, která se pod tlakem vecpe do pytlovin a nad sebou se upevňuje ostnatým drátem.
Nader KhaliliArchitekt a učitel známý pro svou inovativní práci s adobe formou, zemřel 5. března 2008 na srdeční selhání. Bylo mu 72 let. Mezi jeho nejznámější projekty patří konstrukční systém Earthbag „SuperAdobe“. Vyvinul jej na počátku 80. let v reakci na výzvu Národního úřadu pro letectví a vesmír k předložení návrhů lidských sídel na Měsíci a Marsu. |
Proces budování je záměrně jednoduchý, ale strukturální integrita SuperAdobe je výsledkem mnoha let výzkumu. Konstrukční návrh využívá moderní inženýrské koncepty, jako je izolace základny a dodatečné předpětí.
Dlouhé závity pytle s pískem poskytují pevnost v tlaku (vertikální), zatímco ostnatý drát dodává pevnost v tahu (horizontální). Pytle s pískem navíc dodávají odolnost proti povodni. Samotná země poskytuje izolaci a ohnivzdornost.
Systém se skládá z dlouhých plastových pytlů, které jsou naplněny hlínou a poté položeny v kruhových drahách jako bloky iglú. Po zakrytí štukem tvoří trvalý úkryt.
Domy za 500 dolarů
Khalili prosazoval domy Earthbag, které dva lidé postaví za jeden den. V osmdesátých letech minulého století stály pouhých 500 dolarů jako dostupné řešení pro oblasti postižené chudobou v Africe, Indii a Jižní Americe.
Dům z plastových pytlů a ostnatého drátu má chránit před katastrofami |
Za svůj návrh „Housing for the Homeless“ získal v roce 1987 zvláštní uznání od OSN a jeho prototypy byly oceněny cenou Aga Khan za architekturu v roce 2004.
Studijní kampus CalEarth v kalifornské Hesperii se zabývá se historií i vývojem budoucnosti technologie budov ve stylu SuperAdobe. Mnoho vyprojektovaných domů zde stojí více než třicet let.
Khalili také vynalezl systém Geltaftan Earth-and-Fire. Většina nepálených povrchů není schopna odolat zemětřesení a silnému větru, a tak navrhl konstrukci budov ve stylu dómu z vypalované hlíny. Jeden z nich, přezdívaný „keramický dům“, dokazuje, že na něj by změny podnebí neměly mít vliv.
Projekt pokračuje
Po smrti zakladatele projekt CalEarth stále žije. Štafetu výzkumů a realizaci návrhů obydlí převzal jeho syn Dastan Khalili. Nastupující generace stavitelů, ochránců přírody a sociálních inženýrů zkoumá dál možnosti bezpečného a levného bydlení lidstva nejen na Zemi, ale v celém vesmíru.
Dastan rozvíjí vizi otce a na pozemku v Hesperii vybudoval celou „hliněnou“ vesničku. Zatímco některé z konstrukcí jsou zcela dokončeny, jiné představují součást probíhajícího procesu výzkumu a vývoje. Výkonnost konstrukcí v reakci na klimatické podmínky a seizmické jevy jsou nejsledovanější.
Obývací pokoj
Projekt „SuperAdobe Laura Smith & Caitlin Deane“ z roku 2015 představuje zahradu soch a oblouků, které podporují komunitu, interakci a konverzaci. Je rovněž vyrobena technologií Cal-Earth z pytlů s pískem a klade důraz na flexibilitu, tvary a formy. Tvůrci pokračují ve výzkumu, čeho všeho je „earthbag“ schopen. Chtějí inspirovat ostatní, aby viděli, že tato neobvyklá architektura může být zároveň hravá a funkční nejenom na Zemi, ale i v celém vesmíru.
