Podle odhadu geografů slouží dvacet procent chat v okolí Prahy k trvalému bydlení. Důvody lidí, kteří se pro takovou změnu rozhodnou, nemusí být stejné.
Tanečník a externí pedagog DAMU a HAMU Jiří Lössl se nedávno přestěhoval z pražského činžáku do chatové osady Včelní hrádek v Jílovém v okrese Praha-západ.
"Stál jsem před otázkou, že si můžu koupit garsonku v Praze o rozloze 26 metrů čtverečních, nebo dvakrát tak velký domeček se zahradou tisíc metrů čtverečních v cípu modřínového lesa. Rozhodl jsem se hned. Když si sečtu poplatky, které jsem platil v Praze v nájemním bytě, a náklady spojené s bydlením v Jílovém a dopravou do Prahy, kde učím, vyjde to skoro stejně," porovnává Lössl. Podobný útěk z města zvolilo dalších třicet chatařů v osadě Včelní hrádek.
Jeho slova potvrzují i realitní makléři. Podle jejich zkušeností lze chatu vhodnou k trvalému bydlení na rozloze 400 metrů čtverečních pořídit za půldruhého milionu.
Znamená to ovšem, že je zateplená, má zavedenou elektřinu, vyřešené topení a vlastní studnu či napojení na vodovod. Sezona, kdy se lidé začínají zajímat o koupi chat, právě začíná. "O chaty k trvalému bydlení je zájem," potvrdil realitní makléř Jan Hájek z kanceláře Maxima Reality.
O CHATAŘE SE STARAT MUSÍME, PŘITOM Z NICH NIC NEMÁMEVyměnit bydlení v bytě za život v chatě láká mnohem víc lidí než v minulých letech. Je to levnější, ekologičtější, asi i pohodlnější. Jenomže starostové měst a obcí, kam se lidé stěhují, z toho příliš nadšení nejsou. Problém spočívá v tom, že se nehlásí k trvalému pobytu. A obce kvůli tomu přicházejí o peníze. Obce a města v prstenci okolo Prahy spojuje stejný problém - "trvalí chataři". Trend stěhování lidí na venkov v blízkosti metropole je patrný již několik let, v posledních dvou letech hospodářské krize se ale do svých chat a chalup stěhuje ještě víc lidí než dříve. Důvod je jednoduchý: ušetří tak. Pronajatý pražský byt vyměnil za srub na samotě i Josef Tobolka. Před dvěma lety se přestěhoval do Chocerad u Prahy. "Nic mi tu nechybí, je tu klid a příroda a navíc ho mám v osobním vlastnictví," říká o svém novém obydlí. Platí odpad za 700 lidí navícDo srubu má Josef Tobolka zavedenou elektřinu, vodu čerpá ze studny, a přestože musí denně dojíždět 45 kilometrů do metropole za prací, bydlení ve srubu podle něj nemá chybu. Ačkoli tam trvale bydlí, stálé bydliště má dosud hlášené v Praze. Podobně to dělá i mnoho dalších a právě to starostové kritizují. "Zvyšují se nám náklady na likvidaci komunálního odpadu, veřejné osvětlení, údržbu silnic a kapacita školy a školky pro ně nestačí," vysvětluje starosta Řevnic v okrese Praha-západ Miroslav Cvanciger, proč jsou tito noví obyvatelé pro obce "nevýhodní". Stejné problémy spojené s přistěhováním lidí, kteří se tam nepřihlašují, mají také například Štěchovice ve stejném okrese. "Máme asi 1 650 trvale hlášených obyvatel a na tento počet získáváme dotace. Podle analýzy společnosti na likvidaci odpadu ale produkujeme množství odpadu, které odpovídá 2 340 obyvatel," popisuje tamní starostka Miloslava Vlčková. Poznamenala také, že každoročně musí Štěchovice doplácet za sběr a likvidaci odpadů téměř milion korun. Navíc obce řeší nedostatek míst ve školkách a školách, protože dětí přibývá. Starostové se shodují, že kvůli novým obyvatelům bez trvalého bydliště přicházejí například o peníze na opravu silnic. Záchranáři se k nim nedostanouJosef Tobolka ale nesouhlasí. Tvrdí, že i když si chtěl v Choceradech přihlásit trvalé bydliště, obec o to nestála, prý aby mu v zimě nemuseli protahovat silnici. Dnes si ji udržuje sám. Silnice k chatám většinou nejsou přizpůsobené na nový větší provoz a často ani dost široké. "K některým chatám se nedostanou větší auta. Kromě popelářů mají problém hasiči a záchranáři," upozornil starosta Jílového u Prahy Ladislav Čmelík. |
