Vilu Toničku koupil René Kuchař, právník, který má architekturu jako svého koníčka. Stala se jeho už čtvrtým „projektem“.
Jak jste se s Toničkou seznámili?
Naše představy o budoucím domě byly od samého počátku velmi jasné, nikoliv však skromné. Přáli jsme si koupit středně velký, samostatně stojící domek se zahradou v klidném místě a nejlépe ve staré zástavbě. V podstatě jsme téměř nedoufali v to, že by se nám někdy takový dům našich snů podařilo objevit. A přece se tak stalo!
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Můj dům.
Vilu s půvabným jménem Tonička jsme objevili při procházce se psem. Hned se nám zalíbila, jen jsme si říkali, že je kvůli své „věžovitosti“ a velmi malému půdorysu trochu nepraktická. Nicméně i tak nás okouzlila natolik, že jsme v okamžiku, kdy se objevila na webových stránkách jedné realitní kanceláře, neváhali a při prohlídce jsme se hned na místě rozhodli ji koupit.
Na přání majitelů je vypnuta diskuse.
V jakém stavu tenkrát vila Tonička byla?
Zprvu jsme byli z celkového stavu a dispozičního uspořádání tak trochu rozpačití. Dům má čtyři podlaží, jedno podzemní a tři nadzemní, z druhého patra je východ na prostornou střešní terasu. V době, kdy jsme jej koupili, byla v každém podlaží samostatná bytová jednotka o dvou místnostech.
Jak Tonička vypadalaPřed třemi roky se Tonička objevila na iDNES.cz s celou řadou fotografií původního stavu a z průběhu rekonstrukce. Najdete je zde - a stojí za to!   Vzhled domu před zahájením rekonstrukce |
V přízemí byl společný hlavní vstup a bydleli zde rodiče původní majitelky, v prvním patře její sestra s manželem (to byli i poslední obyvatelé domu) a ve druhém bývalý manžel matky.
Užitná plocha každého podlaží byla velmi malá, chyběly koupelny (bylo tu jen WC u schodiště) a do obytných místností se nevcházelo přímo ze schodišťové haly, ale „oklikou“ přes úzkou komoru. Veškeré původní instalace byly v žalostném stavu, nebo úplně chyběly.
Po odstranění omítek jsme objevili, že některé příčky a část obvodového zdiva ve druhém patře jsou z heraklitu. Bylo nutné je nově vyzdít z pórobetonu. Ani stará okna již neodpovídala současným požadavkům na funkčnost a tepelnětechnické parametry, stejně jako střešní plášť.
Nezalekli jste se tolika nedostatků?
Vše, co jsme ze začátku považovali za negativum, se později začalo jevit jako určitá výhoda. Vilka totiž neprošla od doby svého vzniku žádnou větší rekonstrukcí či úpravou a díky tomu se stavba i naprostá většina původního vybavení zachovaly v téměř nezměněné podobě.
Dřevěná pergola, zimní zahrada i nové zábradlí na terase byly navrženy tak, aby co nejlépe souzněly s domem.
Jde jak o vnitřní uspořádání, tak o původní betonovou dlažbu na chodbách a na verandě a také původní prkna na podlaze v přízemí a v prvním patře. Tyto podlahy „přežily“ osm dekád jen díky tomu, že se po celou dobu ukrývaly pod několika vrstvami linolea.
Neméně pozornosti si pak zaslouží dřevěné zárubně a dveře s původním mosazným kováním, které se též dochovaly ve výborném stavu, a také lité obloukové betonové schodiště, které je součástí železobetonového skeletu domu, včetně krásného trubkového zábradlí.
S jakým záměrem jste se do rekonstrukce pustili?
Naším cílem bylo vybudovat pohodlné bydlení pro dva lidi s domácí pracovnou a pokojem pro návštěvy. Rekonstrukci a s ní související stavební úpravy jsme si navrhovali zcela sami.
Hlavní myšlenkou bylo zachovat stávající vnější vzhled bez jakékoliv přístavby či jiných výraznějších zásahů a také autentický duch interiéru včetně všech zachovaných původních prvků a materiálů.
Jaké změny jste provedli v dispozici domu?
Závětří na západní straně domu jsme uzavřeli dveřmi a přeměnili v chráněné zádveří. Po vybourání příčky mezi původními místnostmi vznikl v přízemí společný obývací prostor s kuchyní a obývacím pokojem. Vstup sem po úpravě vede přímo ze schodišťového prostoru. Spojením stávajícího WC a komory vznikla malá koupelna o výměře přibližně 2,5 m2. Při vybudování koupelny musela být zazděna dvě původní okna v západní fasádě, to však nijak zásadně nenarušilo celkový vzhled domu.
Kuchyňská linka byla vyrobena na míru z lakovaných MDF desek s vysokým leskem.
V prvním patře zůstal základ dispozice zachovaný. Z původní kuchyně je pracovna (s novým vstupem ze schodiště), průchozí do hostinského pokoje se stavebně oddělenou šatnou.
Samostatná koupelna, vytvořená spojením původní komory a chodby, zaujímá 3 m2. Ve druhém patře byl plánován pokoj pro hosty, ale nakonec jsme sem umístili ložnici s východem na střešní terasu. Část terasy zaujímá plně prosklená zimní zahrada. Tento příbytek pro citrusy, obdařený nerušeným klidem a krásným výhledem do sousedních zahrad a na hvězdnou oblohu, se stal naším nejoblíbenějším místem.
Na rekonstrukci domu logicky navázaly úpravy jeho bezprostředního okolí a plotu. Před obývacím pokojem vyrostla dřevěná terasa s pergolou, upravili jsme také původní garáž a celou zahradu.
Obývací pokoj v přízemí je směs moderního (sedačka a na míru vyrobená knihovna) a renovovaného starého nábytku. Křesílko a stolek jsou repasované „kousky“ od Jindřicha Halabaly, modrou komodu renovovali majitelé domu (modrý nátěr, nová výplň z mléčného skla).
Z historieDům byl postaven v r. 1932 podle návrhu architekta Jana Nekvasila, jehož otec Václav Nekvasil vlastnil a provozoval cihelnu a poměrně významnou stavební firmu. Základem nosné konstrukce jsou železobetonové svislé a vodorovné nosníky, na zdivo byly použity duté kalofrigové tvárnice, které mají výborné tepelněizolační vlastnosti. Jejich výroba však byla velmi zdlouhavá a náročná, a tak se jejich použití příliš nerozšířilo. |
Ložnice ve druhém patře má železobetonový trámový strop. Prosklenou jižní stěnou se vychází na terasu nad zahradou. Nová prkenná podlaha se podobá původním podlahám v přízemí a prvním patře..
