Jak se dopracovala k domku v lukrativní části Prahy? „Sňatkem,“ prozradila se smíchem. „Já mám dům v Úvalech a můj partner měl tohle bydlení, proto jsme se sestěhovali sem,“ odpovídá Štěpánka na otázku, co ji přivedlo do odlehlé části Prahy 9.
Domeček obývá s manželem a dvěma desetiletými syny – dvojčaty. Domácí mazlíčky bohužel nemají, kvůli alarmu, který se v době, kdy doma nikdo není, při pohybu spouští.
„Mazlíčky“, které chtíc nechtíc musí akceptovat a s nimiž přestala svádět boj, jsou mravenci. Pokud jí nelezou do jídla, nemá s nimi Štěpánka problém. Dříve měla želvu, která je v současné době ubytovaná u babičky.
„Dostala jsem ji, když mi bylo šest let, ke dni dětí. Takže želvě je teď čtyřicet let. Jmenuje se Poldina. Přes zimu spí u tety ve sklepě a během jara, léta a podzimu je u babičky. Želvička kluky moc nebrala, chtěli by hlavně pejska, čivavu. Moje kamarádka jednu takovou má, jmenuje se Vilík, Vilibald, a chodí k nám aspoň na návštěvu.“
Patrový, krásně zachovalý dům má za sebou dlouhou historii, pochází z roku 1895. „V prvním patře máme dvě místnosti, které zabírají celé patro, dětský pokoj a šatnu, ze které je vlastně také dětský pokoj, protože ji obsadili synové,“ popisuje své bydlení sympatická blondýnka.
„Barák velký, ale místa málo. Chybí mi třeba špajz, jako měla moje babička. Všechno měla v regálcích, které se zavřely, aby nebyl vidět žádný nepořádek,“ posteskla si.
V přízemí domku se nachází chodba, která směřuje do obývací místnosti propojené s kuchyní a jídelní částí. Z kuchyně je vstup přímo do krásné světlé koupelny, z níž je výhled na zahradu.
„Nejradši mám asi naši jídelnu u piana. Tam se hezky sedí, čtu si tam, což dělám ráda, a moc ráda si čtu i při jídle, to ale není úplně zdvořilé.“ Co se týče barev interiéru, nejoblíbenější jsou pro Štěpánku přírodní tóny, jako je béžová, hnědá, šedivá. „Kdyby bylo na mně, mám doma všechno šedivé, je to moje nejoblíbenější barva, ale na oblečení ji nenosím, nelichotí mi, což jsem zjistila během práce před kamerou.“
Patrový, krásně zachovalý dům má za sebou dlouhou historii, pochází z roku 1895.
Potrpí si na starožitnosti od popelnic
„Když jsem se sem nastěhovala, bylo to tu trochu jinak. My to tady průběžně měníme, chvíli nás něco baví, pak zjistíme, že bychom to mohli takzvaně refreshovat (z angl. občerstvit – pozn. red.),“ říká o interiéru Duchková. Inspiraci pro přestavování nábytku, které ji moc baví, čerpá z knížek o feng shui.
„Vyházela jsem spoustu pracholapek. Když na mě odněkud něco kouká, tak to zarovnám. Knížky skládám, aby nebyly rozházené. Dbám na to, aby to mělo řád, ale nepřeháním to, takový pořádníček nejsem,“ usmála se Štěpánka.
„Stačí se jednou za čas do takové knížky o feng shui podívat a úplně mi to vlije energii do těla, že se zvednu a musím něco vyhodit. Něco, co je třeba prasklé nebo co vůbec nepoužívám. Ale když se toho zbavuju, nevyhodím to úplně, postavím to k popelnici a on si to zase někdo vezme.“
Na oplátku si moderátorka jednou za čas od popelnic také něco přinese. „Mám nádherný květináč, který jsem našla u popelnice ve Španělsku. Mám tyhle starožitné kousky ráda, ale docela se bojím parazitů. Naštěstí už jsou na to dneska taková speciální zařízení, ve kterých přejde nábytek nějakou teplotou a chemickým procesem a zbaví ho to všech škůdců,“ vysvětlila.
Krb neslouží jen na okrasu, v zimě jej rodina využívá neustále.
Se zahradou vypomůže kamarádka
„Výhodou i nevýhodou je zahrada, o kterou se člověk musí starat, i když se mu nechce, protože bychom tu byli jako v buši. Naštěstí mi se zahradou pomáhá moje bývalá kolegyně z televize Dana Makrlíková, která se tím teď živí – vystudovala zahradní architekturu.“
Zahrada je hlavní doménou Štěpánčina manžela. Stará se i o bazén a venkovní kuchyni s grilem. V domácnosti je také zručný, ovšem některé kutilské práce zvládne klidně i sama moderátorka.
„Můj muž je poměrně netrpělivý a někdy i rozzuřený člověk, když se něco rozbije. (smích) Takže si kolikrát něco opravím sama, abych předešla napjaté atmosféře,“ dodala s úsměvem Štěpánka.
