A ne ledajakého domova, měl to být rovnou srub. Dokonalý srub. Proto vyrostl nejdříve jeden, řekněme třeba testovací. „První srub jsem začal stavět s kamarádem v roce 2009“, vysvětluje Martin, „chtěl jsem si vyzkoušet výhody, nevýhody a specifika takové stavby. Druhý srub jsem stavěl (s řadou získaných zkušeností) již pro svou rodinu.“
Hlavní ideou Martina a Lucie bylo maximální využití přírodních materiálů - na střeše měl být přírodní štípaný kámen, izolace konopná, příčky hliněné, okna dřevěná. Ovšem během stavby bylo nutné udělat řadu ústupků, ať již z důvodů technologických nebo finančních.
Vnitřní příčky tedy například nejsou hliněné, ale z pórobetonu. Ale parapety jsou žulové, mezi kládami je vložena izolace z konopí, ve střeše je dřevovláknitá izolace, jako střešní krytina byla použita štípaná šedá břidlice, lehčí než původně zvolený druh kamene.
Lucie také nechtěla, aby dům působil jako tmavá chata, proto je zde velké množství prosklených ploch, orientovaných na jihozápad, a příčky jsou kvůli prosvětlení v bílé barvě.
Ne vše se podaří napoprvé
Na pozemek nevede voda ani plyn, pouze elektřina. S tím bylo třeba počítat již od počátku stavby a na základě těchto skutečností dimenzovat septik a zajistit vlastní studnu a přítok vody.
Pragmatické sdělení se při Martinově vyprávění mění v pravé dobrodružství. „Máme vlastní studnu, vrt je hluboký cca 28 metrů, ale jsou z něj napájeny všechny tři sruby, které zde stojí. Přívod vody byl trochu komplikovaný - někdo z řemeslníků zapomněl v našem domě zavařit hlavní přívodní trubku, která je pod kuchyní. Po instalaci kuchyňské linky a prvním natlakování začala voda téct pod celým domem. Hlavní potrubí nebylo možné vykopat a zavařit dodatečně bez nezbytné demontáže kuchyňské linky a rozkopání podlahy včetně podlahového vytápění. Naštěstí jsem do domu nechal zavést druhé záložní potrubí, bylo zabudováno z druhé strany stavby. Kvůli této chybě je nyní vedení od vrtu k domu dlouhé ne 10, ale asi 250 metrů.“
Dvoupodlažní srub hned při vstupu překvapí otevřeným prostorem se zrcadlovou posuvnou šatní stěnou v délce přes čtyři metry, ve které se odráží mohutná srubová kulatina v přírodním odstínu z protilehlé strany.
Na velkou otevřenou předsíň navazuje chodba, odkud vedou dveře na toaletu a do koupelny, která se dále otevírá do obytného prostoru s moderní kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem. Přímo z tohoto prostoru vedou schody do patra, kde jsou dva dětské pokoje, pracovna, ložnice, koupelna, WC a šatna.
„Velkou starost mi dělaly schody“, vysvětluje Martin, „nechtěli jsme srubové, takže na horním rameni posledního schodu je kluzná plocha, po níž se podle potřeby a míry sedání schodiště posouvá. Dalším problémem byly posuvné dveře, vedoucí z obytného prostoru na terasu. Nad nimi jsou jen dvě klády celé a jedna poloviční a ty roznášejí zatížení břidlicové střechy. Následkem vysychání dřeva v obvodové konstrukci došlo k podvěšení osmimetrové prosklené stěny. Proto bylo nezbytné klády sešroubovat a na dvou místech podložit. Zpevnění stěny jsme vyřešili posuvným portálem v hliníkovém rámu, protože hliník je lehký a pevný. Rám je ve stejném barevném odstínu, jako dřevěné rámy oken.“
Lucie nechtěla, aby dům působil jako tmavá chata, proto je zde velké množství prosklených ploch orientovaných na jihozápad a příčky jsou kvůli prosvětlení v bílé barvě.
Podlahy v patře jsou z lehčeného betonu, na němž je položena plovoucí podlaha. Pro lehčený beton se Martin rozhodl proto, aby zatížení stěn v přízemí nebylo spolu s hmotností střechy příliš velké. S lehčeným betonem byly sice problémy, ale i přes veliký obsah polystyrenu je instalované podlahové topení plně funkční.
Obvodová stěna u podesty měla být původně prosklená na celou výšku schodiště. Ovšem více než sedmimetrová celoskleněná plocha ve srubové konstrukci by mohla být příčinou nestability, střešní krytinou měly být navíc desky z přírodního kamene, těžká střecha by stěnu s měnící se pevností také příliš zatěžovala. Nestabilitu by mohly způsobit i písky a jíly v podloží. Výsledkem je tedy dělené okno, na střeše je nakonec břidlice.
Díky orientaci vůči světovým stranám, velkým proskleným plochám a kombinaci dřeva a bílých stěn působí srub vzdušným a světlým dojmem. Na velkou terasu v patře lze vstoupit ze dvou dětských pokojů. Poskytuje krásný výhled na okolní lesy.
Po úzkokolejné dráze na horizontu projíždí několikrát denně vlak, v sezóně tu jezdí i jeden z unikátních historických úzkokolejných parních vlaků ve střední Evropě.
Z jednoho polínka krb nevytopíš
Primárním zdrojem vytápění srubu je kanadská krbová vložka. „Hrubá stavba byla postavena v roce 2012 a dům si stále ještě sedá, přestože již ne příliš,“ pokračuje Martin, „nyní máme rezervu ještě asi pět centimetrů. Samozřejmě nejrychleji dům sedal, když jsme začali topit, celkově to bylo asi 17 centimetrů. První rok, kdy srub sedal nejrychleji, jsme topili pouze minimálně, aby byl rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou co nejmenší a dřevo vysychalo pozvolna. V opačném případě by se mohly tvořit velké praskliny.“
Jelikož při provozu krbového topidla dochází k vysoušení vzduchu a následně nežádoucímu rychlému vysychání obvodových stěn, je nezbytné při topení krbem nebo krbovou vložkou také udržovat v dřevostavbě optimální vlhkost. K tomuto účelu slouží zvlhčovač.
I v ložnici měl být, stejně jako v dětském pokoji, velký balkón, orientovaný na východ. Nakonec byl nahrazen galerií, výškově oddělenou od zbylé části ložnice a odizolovanou 500 mm tepelné izolace. V ostění oken je instalováno bodové osvětlení.
Pro vytápění byl do daného prostoru zvolen bezroštový systém spalování a katalytická jednotka (keramická vložka, hluboká sedm centimetrů, kterou prochází odchozí spaliny), které zajistí velice úsporný provoz krbové vložky.
Odchozí spaliny jsou katalyzátorem zadrženy, tudíž dochází k prodloužené době hoření a současně i k dosažení výborných emisních výsledků s nejnižším obsahem CO spalin.
Intervaly přikládání se díky katalyzátoru prodlužují až na 16 hodin. Horní podlaží domu je vytápěno teplovzdušnými rozvody s instalovaným pomaloběžným ventilátorem s filtry.
Ovšem v případě nutnosti vytápění celého domu je pochopitelně potřeba dosáhnout dostatečné distribuce tepla i do nejvzdálenějších prostor, proto jsou otáčky ventilátoru řízeny automaticky dle teploty.
Součástí teplovzdušného rozvodu je i teplovodní výměník napojený na akumulační nádrž s objemem 1 000 litrů, která je zdrojem teplé vody pro podlahové topení a TUV. Při topení v krbu je voda v nádrži nahřívána krbem.
Dalším zdrojem vytápění je tepelné čerpadlo vzduch/voda a záložním zařízením je elektrická patrona v nádrži. Celkové náklady na energie v domě činily za rok 2015 dvacet pět tisíc korun plus čtyři kubíky dřeva.
„Dřív jsme bydleli ve čtyřicet let starém domě s minimálními izolacemi, nevyhovující elektřinou, starými dlažbami i koupelnou, to vše je s novým domem nesouměřitelné. A navíc vůně dřeva a zcela jiné mikroklima - ve starém domě byla při 20 stupních zima, tady je při stejných podmínkách pocitová teplota příjemnější,“ říká Lucie.
Srub potřebuje prostor. Více než hektarový pozemek a les za zády jsou ideální kombinací.
Samozřejmě je nezbytné stále topit, protože dřevo neakumuluje teplo, takže majitelé přikládají třeba po čtyřech až pěti hodinách a na noc naloží plný krb. V noci se spínají ventilátory, teploty v pokojích upravují zabudované termostaty.
Jedinou místností, kde není teplovzdušný rozvod, je koupelna v podkroví. Tam je radiátor, kvalitní izolace a podlahové topení v prostém betonu s vyšší akumulační schopností, než má lehčený beton.
Co by udělali jinak?
„Dnes bych nedělal příčky z pórobetonu, ale hliněné, šetrné k přírodě. Dále bych více zaizoloval střechu. Ta je izolována pouze 40 centimetry dřevovláknité izolace, v ložnici je to jen 30 centimetrů,“ přiznává Martin.
Především v letních měsících je tato vrstva nedostatečná, problém majitelé vyřešili napojením klimatizační jednotky na stávající předimenzovaný teplovzdušný rozvod.
Rekuperační jednotka, která je nyní napojena na vedení z krbové vložky, zajišťuje dostatečnou výměnu vzduchu v celém obytném prostoru bez zbytečného odčerpávání energií do exteriéru.
„Také máme zbytečně velkou vanu,“ připojuje se Lucie, „nevyužíváme ji především kvůli septiku. Napustíme ji proto jen občas pro děti. Při výběru jsme si omezení septikem neuvědomili, chtěli jsme prostě velkou rohovou vanu.“
Vychytávky v domě
- Při topení krbem se nelze nikdy zcela ubránit určité prašnosti a nečistotám v blízkém okolí spotřebiče. Proto je v domě centrální vysavač a v krbové obestavbě nainstalovaná stěnová štěrbina - nečistoty tak do ní stačí namést a je uklizeno.
- Místo velkých celoprosklených vikýřů byla původně plánována střešní okna, a to i v ložnici. Z důvodu chybějících výhledů byla nakonec střešní okna použita pouze v šatně a na WC. Ložnice je od šatny oddělena i protihlukově, takže když prší, déšť nikoho neruší.
- Původně architekt navrhl malý komín, vzhledem k celkové hmotě stavby, proto byl rozšířen krákorcovou deskou a tepelně zaizolován. Nyní má rozměr 90 × 90 cm, dobrý tah a pěkný vzhled. Majitelům by se líbil i s kamenným obložením, ale pak by byl velmi těžký.
Technické parametry:
- Zastavěná plocha: 149 m2
- Užitná plocha: 270 m2
- Ošetření stěn: olejový nátěr Kreidezeit
- Teplo: tepelné čerpadlo vzduch/voda, kanadská krbová vložka Regency s katalytickou jednotkou, rekuperační jednotka propojená s teplovzdušnými rozvody
- Celková tloušťka stěny: 350 - 400 mm
- Projekt: Vlastní
- Realizace: Jaroslav Had, Volyně
Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz.
