Stačí jen občasný dohled
»Pěstování květin v hydroponii by mohlo usnadnit život lidem, jimž dělá potíže o svou domácí zeleň pravidelně pečovat. Nádoby, které pojmou dostatečné množství roztoku, mohou rostliny zásobovat vodou a živinami třeba i měsíc nebo déle. To by většina květin pěstovaných v půdním substrátu přežila jen těžko,« říká Eduard Chvosta z Pražské botanické zahrady v Praze-Troji. Výhoda »bezstarostného odchovu« však platí pouze pro dospělé, dobře zakořeněné rostliny. Nenáročnost květin v hydroponických vázách si pochvaluje pražský podnikatel Milan Volák: »Často bývám mimo domov, a tak mi pokojovky vydržely nanejvýš půl roku, snad jen s výjimkou tchynina jazyku. Minulý rok jsem dostal k narozeninám juku v hydroponickém květináči. Dokázala v pohodě přežít mé dvoutýdenní letní prázdniny - samozřejmě spolu s tchyniným jazykem.« Těm, kdo považují rostliny jen za zelenou dekoraci a nehodlají jim věnovat víc času, než je nezbytné, přijde vhod i to, že hydroponie nepřeje škůdcům. Pokud už se nějaký objeví - třeba kořenová vlnatka - , stačí namísto zdlouhavého přesazování a dezinfekce rostlinu vytáhnout a pečlivě opláchnout pod proudem vody. Navíc hydroponie nepřeje ani lidským chorobám: lidé s citlivou kůží, kterým vadí kontakt s půdou, vědí o výhodách živných roztoků své.
Šance pro milovníky exotiky
Hydroponie však není jen živný roztok: aby se rostliny v květináčích neklátily a neodlétly při prvním poryvu průvanu, musí se jejich kořeny zachytit v pevném substrátu. Namísto obvyklé hlíny či rašeliny bývá květináč naplněn zpravidla keramzitem, který má poměrně hrubá zrna, ale je lehký. V takovém prostředí se dobře daří pevným, vzrůstným druhům, jako je dieffenbachie - ty však právě proto, že vyrostou vysoko, potřebují v květináči zátěž v podobě oblázků. Výhody živného roztoku často také využívají sběratelé nebo ti, kdo si oblíbili některou skupinu exotických rostlin. »Podle mého názoru je hydroponie jedním z vhodných prostředí pro pěstování kaktusů,« chválí si sběratel kaktusů Eduard Chvosta. »Roztok, v němž je omezen mikrobiální život a neprobíhají hnilobné procesy, se totiž podobá nehostinnému prostředí, kde tyto rostliny rostou.« Je ale pravda, že tak sběratelé - hlavně z úsporných důvodů - obvykle pěstují jen ty členy své sbírky, na kterých jim nejvíc záleží. Pěstování v hydroponii také svědčí epifytním rostlinám. Ty nerostou v půdě, ale na kmenech stromů nebo na skalách a jejich kořeny visí volně ve vzduchu. Právě proto jim vyhovuje dobře prokysličený a inertní keramzit. Hydroponie je tedy zajímavý tip třeba pro ty, kdo chtějí mít doma vlastnoručně vypěstovanou orchidej.
Hydroponie nenahradí slunce
Ani živný roztok však není všemocný: už název napovídá, že rostlinu dokáže nakrmit. Kromě potravy však květiny potřebují i slunce - takže hydroponická miska v tmavém koutě mnoho platná nebude. Roztok - jejž tvoří v převážné většině voda - se také zahřeje i ochladí snáz než obyčejná hlína nebo rašelina. I světlomilné druhy by tedy měly být umístěny tak, aby slunce nepražilo přímo na květináč. Přenosné rostliny nebo ty, které rostou v nevytápěných chodbách, by se zase měly včas přestěhovat do tepla. Podchlazené kořeny si totiž nedokážou nabrat živiny ani z misky, která jimi překypuje.
KERAMICKÝ KVĚTINÁČ pro hydropionické pěstování o průměru 17 centimetrů stojí přibližně 140 korun, keramzit zhruba desetikorunu a hnojivo, s nímž pro tento květináč vystačíte na rok, lze pořídit za 25 korun. Hydroponie tedy není výsadou bohatých, ale spíš trpělivých: z deseti navštívených pražských květinářství měli nádobu pro hydroponii jen v jediném. Kdo má trochu šikovné ruce, může si však hydroponický květináč sestavit sám. Jsou k tomu potřeba dvě nádoby.Ta větší, vnější, slouží jako zásobárna roztoku, menší, vnitřní, naplněná keramzitem, pak slouží jako vlastní květináč. Vnitřní nádoba nestojí na dně vnější, ale je zachycena za její okraje.Vnější květináč by neměl být průhledný - v živném roztoku se totiž dobře daří nejen květinám, ale i řasám.
»Pěstování květin v hydroponii by mohlo usnadnit život lidem, jimž dělá potíže o svou domácí zeleň pravidelně pečovat. Nádoby, které pojmou dostatečné množství roztoku, mohou rostliny zásobovat vodou a živinami třeba i měsíc nebo déle. To by většina květin pěstovaných v půdním substrátu přežila jen těžko,« říká Eduard Chvosta z Pražské botanické zahrady v Praze-Troji. Výhoda »bezstarostného odchovu« však platí pouze pro dospělé, dobře zakořeněné rostliny. Nenáročnost květin v hydroponických vázách si pochvaluje pražský podnikatel Milan Volák: »Často bývám mimo domov, a tak mi pokojovky vydržely nanejvýš půl roku, snad jen s výjimkou tchynina jazyku. Minulý rok jsem dostal k narozeninám juku v hydroponickém květináči. Dokázala v pohodě přežít mé dvoutýdenní letní prázdniny - samozřejmě spolu s tchyniným jazykem.« Těm, kdo považují rostliny jen za zelenou dekoraci a nehodlají jim věnovat víc času, než je nezbytné, přijde vhod i to, že hydroponie nepřeje škůdcům. Pokud už se nějaký objeví - třeba kořenová vlnatka - , stačí namísto zdlouhavého přesazování a dezinfekce rostlinu vytáhnout a pečlivě opláchnout pod proudem vody. Navíc hydroponie nepřeje ani lidským chorobám: lidé s citlivou kůží, kterým vadí kontakt s půdou, vědí o výhodách živných roztoků své.
Šance pro milovníky exotiky
Hydroponie však není jen živný roztok: aby se rostliny v květináčích neklátily a neodlétly při prvním poryvu průvanu, musí se jejich kořeny zachytit v pevném substrátu. Namísto obvyklé hlíny či rašeliny bývá květináč naplněn zpravidla keramzitem, který má poměrně hrubá zrna, ale je lehký. V takovém prostředí se dobře daří pevným, vzrůstným druhům, jako je dieffenbachie - ty však právě proto, že vyrostou vysoko, potřebují v květináči zátěž v podobě oblázků. Výhody živného roztoku často také využívají sběratelé nebo ti, kdo si oblíbili některou skupinu exotických rostlin. »Podle mého názoru je hydroponie jedním z vhodných prostředí pro pěstování kaktusů,« chválí si sběratel kaktusů Eduard Chvosta. »Roztok, v němž je omezen mikrobiální život a neprobíhají hnilobné procesy, se totiž podobá nehostinnému prostředí, kde tyto rostliny rostou.« Je ale pravda, že tak sběratelé - hlavně z úsporných důvodů - obvykle pěstují jen ty členy své sbírky, na kterých jim nejvíc záleží. Pěstování v hydroponii také svědčí epifytním rostlinám. Ty nerostou v půdě, ale na kmenech stromů nebo na skalách a jejich kořeny visí volně ve vzduchu. Právě proto jim vyhovuje dobře prokysličený a inertní keramzit. Hydroponie je tedy zajímavý tip třeba pro ty, kdo chtějí mít doma vlastnoručně vypěstovanou orchidej.
Hydroponie nenahradí slunce
Ani živný roztok však není všemocný: už název napovídá, že rostlinu dokáže nakrmit. Kromě potravy však květiny potřebují i slunce - takže hydroponická miska v tmavém koutě mnoho platná nebude. Roztok - jejž tvoří v převážné většině voda - se také zahřeje i ochladí snáz než obyčejná hlína nebo rašelina. I světlomilné druhy by tedy měly být umístěny tak, aby slunce nepražilo přímo na květináč. Přenosné rostliny nebo ty, které rostou v nevytápěných chodbách, by se zase měly včas přestěhovat do tepla. Podchlazené kořeny si totiž nedokážou nabrat živiny ani z misky, která jimi překypuje.
KERAMICKÝ KVĚTINÁČ pro hydropionické pěstování o průměru 17 centimetrů stojí přibližně 140 korun, keramzit zhruba desetikorunu a hnojivo, s nímž pro tento květináč vystačíte na rok, lze pořídit za 25 korun. Hydroponie tedy není výsadou bohatých, ale spíš trpělivých: z deseti navštívených pražských květinářství měli nádobu pro hydroponii jen v jediném. Kdo má trochu šikovné ruce, může si však hydroponický květináč sestavit sám. Jsou k tomu potřeba dvě nádoby.Ta větší, vnější, slouží jako zásobárna roztoku, menší, vnitřní, naplněná keramzitem, pak slouží jako vlastní květináč. Vnitřní nádoba nestojí na dně vnější, ale je zachycena za její okraje.Vnější květináč by neměl být průhledný - v živném roztoku se totiž dobře daří nejen květinám, ale i řasám.
