Než v roce 1997 zamkl Zdeněk Žák se svou druhou manželkou dveře od tohoto bytu v Krakovské ulici a odstěhoval se s ní na venkov, byl jeho domovem pavlačový dům, z jehož střechy je nádherný výhled na Národní muzeum.
„Původně tu bydleli páni z Krakova. Vedle je dům, který vypadá jako zámeček. Celé patro byl jeden byt. Za totality se z toho udělaly bytečky. V obýváku jsou ještě vidět zazděné dveře i s futrama,“ ukázal na nerovnosti na omítce herec, který v bytě o výměře 70 m2 strávil celé své dětství a dospívání.
Do Prahy už by se Zdeněk natrvalo vrátit nechtěl: „Tady je to hektický. Tam to máme všechno při ruce. Sice když si chce člověk něco koupit, musí sednout do auta a dojet si nakoupit do Brodu, ale tady je šíleně lidí. Už jsem si odvykl. Já tak jít do divadla, odehrát představení, popovídat si a jet zase zpátky do klidu.“
Obyvatelkou bytu je nyní Žákova dcera, která se do Prahy přestěhovala v patnácti letech. „Rodiče mě nechtěli pustit, protože jsem byla mladičká. Kvůli škole a dojíždění ale svolili. Nejdřív jsem tu bydlela se sestrou, pak chvilku s kamarádkou, pak s přítelem a teď tu jsem sama. Občas tady tedy přespává táta. Využívá toho, že jsem tu sama. Gauč má připravený, kdykoliv potřebuje,“ řekla Zuzana, která se hned po nastěhování vrhla do úprav svého nového působiště.
Nábytek a starší věci, které nelahodily jejímu oku, buď darovala za odvoz, nebo prodala. Přesto je při procházení místnostmi patrné, že spousty historického vybavení zůstalo na svém místě. „Stůl v obýváku jsem chtěla dát pryč. Zjistili jsme ale, že neprojde dveřmi, protože ho děda stavěl přímo v této místnosti. Takže ten už tu musí zůstat navždy,“ zasmála se mladá dívka, která by nejraději odstěhovala i velké almary z ložnice.
Malta v obličeji
Velkým překvapením při rekonstrukci pro ni bylo objevení původních parket. „Když jsem se nastěhovala, všude bylo zelené lino. S přítelem jsme ho začali dávat pryč a zjistili jsme, že jsou pod ním původní parkety. Obrousili jsme je a nalakovali. Zajímavé také bylo, že pod tím linem byly i plakáty a Rudé právo. Našli jsme tam třeba noviny z roku 1968. Dal to tam děda, který to lino pokládal,“ prozradila Zuzana, která po svém dědečkovi zdědila určitou manuální zručnost.
„Na půl roku tu přestala fungovat elektřina. Byly tu ještě původní hliníkový rozvody. Jak jsme šetřili, nechali jsme si jen vyvrtat díry a natáhnout kabely s tím, že si to sami nahodíme. Stropy jsou z rákosu, a než člověk přijde na ten grif, jak to nahodit, aby to drželo, tak se mi to párkrát vrátilo do obličeje. Pak jsem to tedy nahazovala ve slunečních brýlích,“ zavzpomínala Žáková na dobu, kdy v obýváku stála se zednickou lžící na vysokých štaflích.
Trable v kuchyni
Kromě obývacího pokoje prošla změnou i kuchyně, protože vybavení včetně úložných prostor mělo svá nejlepší léta už za sebou. „Tu už nešlo zachránit, vzalo se za šuplík a držadlo mi zůstalo v ruce. Tak jsme hledali novou a tuhle jsme našli v bazaru. Byla ale skoro nová i se všemi spotřebiči. Do rozměru jsme se trefili parádně. Vypadá to, že je to sem dělaný na míru,“ pochvaluje si obyvatelka bytu světlou kuchyň, ze které vede okno do vnitrobloku s pavlačí.
Co naopak bylo při úpravách této místnůstky komplikované, bylo malování. A to nejen kvůli vysokým stropům. „V kuchyni nebylo ani tak bílo, ale žluto, protože babička hodně kouřila. Proto se to tu malovalo pětkrát,“ povzdychla si Zuzana a Zdeněk navázal rodinnou historkou. „Jednou tu táta montoval stroj na šlehačku a celé mu to vybouchlo. Kuchyň i stropy byly celé poseté šlehačkou. Bylo to mastné a nešlo to dolů,“ zasmál se od srdce herec.
Lyže nesmí z bytu
Vzhledem ke stáří domu je jasné, že co se týče oprav, bude to pro Zuzanu ještě běh na dlouhou trať. Naštěstí když si s něčím neví rady, jako například s výměnou těsnění u kapajícího kohoutku v koupelně, má na telefonu tatínka, který jí se vším rád poradí.
S čím se chce ještě Žákova dcera, která se stejně jako on věnuje divadlu, do budoucna poprat, je přestavba ložnice. Kromě pořízení nové postele plánuje Zuzana odstěhovat rohový pracovní stůl a celkově byteček ještě více zútulnit.
„Co ale nesmí pryč, je několik párů lyží zvaných Alexovky. Některé mají dokonce povrchovou úpravu z trsátek, takže to táta zakázal, protože dědeček byl instruktor lyžování a u pana Alexe jezdil jako zkušební jezdec. Zůstanou tu ještě dlouho,“ zasmála se Zuzana, které dělá doma společnost činčila Charlie a pejsek Timmy.
