Když dosloužil kdysi hojně používaný zahradní pavilón 3 × 3 metry s polyethylenovou střechou, která se musela vždy před zimou sundávat, protože by nevydržela nápor sněhu, rozhodl jsem se postavit si na zahradě vlastní dřevěný domek. Takovou vlastní chaloupku. Jistě by bylo jednodušší si jej koupit, ale já jsem chtěl patrový a sobě na míru.
Protože vlastním hoblovku s protahem, koupil jsem prkna a trámy přímo z pily, čímž jsem snížil náklady téměř na polovinu. Samozřejmě jsem opracoval jen pohledové strany prken. Do vykopaných děr jsem umístil asi 500 mm dlouhé kusy plastových 200 mm širokých odpadových rour, ty jsem pak vylil betonem. Ještě před zatuhnutím jsem do nich dal ocelové úhelníky, které slouží k ukotvení nosných trámů.
 |
Vznikly tak piloty, které zajišťují stabilitu stavby a brání hnití trámů, neboť ty nejsou ve styku se zeminou. Protože jsem neměl zkušenosti s tesařinou ani truhlařinou, jelikož jsem původním povoláním konstruktér elektronických zařízení a také jsem si v dětství hrával se stavebnicí Merkur, spojoval jsem trámy tím nejjednodušším způsobem. Tedy „na tupo“, pomocí ocelových pozinkovaných úhelníků o tloušťce 3 mm, které jsem shodou okolností našel kdysi ve šrotu.
A jak je vidět, také to jde. Celý domek je postaven na půdorysu 5 × 5 metrů. Nejvyšší bod je ve výšce 5,5 metru. Navíc se z boku vešel přístavek asi 2 × 2 metry, který slouží jako skladiště zahradního nářadí a hutního, stavebního, dřevěného a elektro materiálu, který každý kutil potřebuje.
Staňte se chalupářem iDNES.cz a získejte 1 000 korun |
Na střechu jsem použil asfaltový šindel, pod kterým je ještě podkladová lepenka. Protože se zahrada nachází v mírném svahu, musel jsem mezi piloty udělat asi 90 mm široké železobetonové přepážky, vysypat je stavební sutí a tím srovnat terén.
Teprve pak jsem zde položil dlažbu z dlaždic 300 × 300 mm, kterou jsem měl v původním altánku. Přední a zadní štít je tvořen plexisklovými průhledy připevněnými na dřevěných lištách, jenž poskytují dostatek světla. V letních parnech větráme bočními posuvnými okenicemi.
Elektřinu přivádí z domu ve výšce natažený silový pětižilový kabel, který umožňuje i provoz třífázových motorů. V celém domku je v rozvodných elektrolištách 21 síťových zásuvek a 9 vypínačů. V dolní místnosti je velký stropní ventilátor. Samozřejmostí je LED a zářivkové osvětlení, při kterém se příjemně popíjí různé nápoje (pivo i lihoviny).
V přízemí jsou na stropě reprosoustavy. V patře je válenda, několik stolků a mohutné křeslo. Tento nábytek bylo nutné vyzvednout do patra ještě před dokončením podlahy, protože schodiště do patra je široké jen 450 mm.
Horní místnost je spíše relaxační, s domácím kinem a možností přenocování. Spodní část včetně odkryté verandy slouží jako venkovní dílna, kde od jara do zimy pracuji raději něž ve sklepě. Je zde několik pracovních stolů a dílenských stolků a vozíků, včetně různě velkých svěráku a všeho nářadí a konstrukčního materiálu.
Do betonových ohradníků, umístěných po obvodu domku, jsem zasadil popínavé fazole, které až do podzimu poskytují příjemný stín. Na verandu se vešla i psí bouda, když začne nečekaně pršet, všichni se přijdou schovat, včetně psa.
Celkové náklady na stavbu domku – na dřevo, střešní krytinu, cement, osvětlení a spojovací materiál – nepřekročily 20 tisíc korun, i díky tomu, že jsem využil hodně věcí, co už jsem měl doma. A přítelkyně Hanička mi věnovala ze svého bývalého patrového bytu celé dřevěné schodiště.
