Ještě před pár lety si Kateřina Němcová nedovedla představit, že by se z Prahy někdy odstěhovala. Teď ví, že se do ní naopak nechce stěhovat zpátky. Nějaký čas bydlela v bytě na Vinohradech, ale stále rostoucí nájem už nemohla platit. Musela proto rychle hledat náhradní bydlení.
Stará barokní sýpka sloužila před příchodem Kateřiny jen jako skladiště nepotřebných věci.
Je výtvarnice, repasuje nábytek, pracuje s keramikou, tudíž ke své profesi potřebuje prostor. Vzpomněla si, že její známý farář pronajímá byty na faře ve středočeské obci nedaleko Kladna. K dispozici byl tehdy byt 1+1 v areálu fary, volná byla i neobyvatelná sýpka.
Hospodářská stavba, jejíž velikost a pořádná vrstva obilí kdysi vypovídaly o bohatství, byla desítky let využívaná jen jako skladiště. Pro obyvatele bytovky to bylo ideální místo, kam mohli odložit nefunkční sporáky, postele nebo pračky.
Kateřina se ze zvědavosti šla podívat dovnitř. „Když jsem vešla, hned mě to oslovilo,začala pracovat fantazie. Všechno bylo zchátralé, ale atmosféra úžasná. Pan farář si myslel, že jsem se zbláznila, nicméně mi sýpku pronajal. Na své náklady jsem ji pak zrekonstruovala,“ vzpomíná Kateřina, která si nestandardní bydlení nemůže vynachválit. Je tu šťastná, společnost jí dělají dva kavalír King Charles španělé z útulku a čtyři orientální kočky.
Komfort v historických kulisách
Aby se ve tři sta let starém objektu dalo celoročně bydlet, bylo potřeba udělat pár zásadních úprav. Kateřina nechala do domu, ve kterém bydlí sedmým rokem, natáhnout vodovod a zasekat elektřinu.
Fasáda sýpky je porostlá břečťanem a nic se na ní neměnilo. Nad dveře si Kateřina akorát pověsila autorskou plastiku. jsou tu stěny obložené přírodní břidlicí. Podlaha je také pořádný originál. Kateřinu baví, jak se širokými mezerami mezi dřevěnými fošnami nese po domě ,dupání‘ psů a koček.
Červotoč ve stropních trámech je dávno mrtvý, takže ze stropů nic nepadá. „Okna jsem pořídila nová, dovnitř hodně táhlo. Místy vlhkou omítku v přízemí a prvním patře jsem otloukla, aby zdi líp dýchaly. Z Prahy jsem si přestěhovala pár kusů nábytku. Dnes mi tu nic nechybí, mám tu veškerý komfort a teplo díky ústřednímu vytápění a americkým kamnům, v nichž topím dřevem, protože mám ráda jeho vůni,“ dodává Kateřina.
Velká láska – keramika
V prvním podlaží si Kateřina zařídila obývací pokoj s kuchyňským koutem a ateliér, v přízemí se našlo místo pro malou dílnu, v níž opravuje nábytek. Do ložnice naopak musí až do nejvyššího podlaží.
V posledním podlaží je nejvíc světla a klidu. I tento prostor je zařízen v oblíbeném stylu a věcmi, jimž nechybí patina a příběh.
Skříně nahrazuje šatna, jejíž přední stranu tvoří staré, různorodé dveře. Kostru z trámků pomohl nařezat truhlář ze sousedství. „Dělám vlastně všechno, co mě baví. Tvořím pod pohledy psích a kočičích očí, za šumění starých stromů. Nenapodobuji staré výrobky, jen se inspiruji něčím z jejich půvabu, nechám se ovlivnit přírodními tvary a barvami,“ komentuje Kateřina, kterou keramika oslovila už v mládí na střední umělecké škole. Mimochodem v létě doma pořádá výtvarné kurzy pro děti.
Přestože základ interiéru tvoří baroko, srdeční záležitostí je pro Kateřinu secese. Miluje obliny a rostlinné motivy, jejichž měkké linie jsou podle ní pro keramickou hlínu jako stvořené. Dřevěný nábytek z bazarů a internetu doplňuje a zdobí keramikou, ať už jsou to kachle, sloupky, rohy nebo dvířka zásuvek.
Starý nábytek se dá zpevnit keramickým sloupkem, v němž jsou obtištěny živé listy.
V jejím bytě jsou keramické dokonce i rámečky obrázků a velký rám zrcadla v koupelně. Dvířka zdobí originálními ručně vyráběnými úchytkami s různými dekory.
Čím starší, tím lepší
„Starý nábytek, útržky krajek, zežloutlé stránky knih či zahnědlé fotografie mě odmalička něčím přitahovaly. Vyrůstala jsem s pocitem, že takové věci si zaslouží úctu. Maminka si jich vážila, doma jsme místo sektoru měli starožitné komody, stůl, židle... Několikrát v životě jsem se pokoušela zařídit si byt moderně, ale pokaždé se mi tam ty předměty plné příběhů nějak dostaly. Nové věci se mi líbí, ale emočně mě nikdy nerozechvějí,“ vysvětluje Kateřina.
Aby mohla repasovat nábytek, absolvovala dokonce truhlářský kurz. Protože příliš mnoho dřeva je podle ní nuda, přemalovává plochy nábytku křídovými barvami.
„Zachránila jsem i pohovku, kterou jsem pořídila za tři sta korun. Ovšem doprava mě stála šest set. Když jsem dopravce poprosila, aby mi jiodnesl nahoru, okomentoval to, že je to blešárna a že se rozpadne,“ vzpomíná Kateřina.
Kuchyň si stejně jako ostatní zařízení vyrobila Kateřina ze starých kousků.
Ani tyto poznámky ji však neodradily a pohovku má dnes v obývacím pokoji. Pérování bylo v dobrém stavu, stačil jen nový potah, který vlastně také něco pamatuje. Pevnou předválečnou látku z konopí objevila Kateřina až na Slovensku. „Paní nepochopila, že ji chci domů, myslela si, že jsem z národopisného kroužku,“ dodává s úsměvem Kateřina.
