Obtíže se jí výrazněji projevily až v pubertě. Po dohodě s lékařem se pokojových rostlin ne vzdala, napomáhají totiž udržovat vlhčí vzduch v panelákovém bytě. "Mé oblíbené africké fialky a tlustice jsem dala kamarádům, protože pro mě se staly nepříjemným lapačem prachu. Pořídila jsem si místo nich fíkusy a maranty, a bylo po potížích," vzpomíná Jitka. "Pokojové rostliny, stejně jako venkovní, mohou být zdrojem různých alergenů. Jde nejen o pyl a prach, ale i o plísně, bakterie a roztoče, pro které je trvale vlhká půda v květináči rájem na zemi," říká lékařka Eva Daňková z Imunologického centra v Praze, imunitní systém a alergická onemocnění. Doplňuje, že alergik může mít doma rostliny, ale měl by je vybírat s ohledem na své alergie. Kromě toho některé pokojové rostliny mohou být toxické nejen pro alergiky. Například šťáva z rostlin rodu Dief fenbachia může vyvolat podráždění až poškození rohovky, pokožky i trávicího ústrojí.
Není pyl jako pyl
Pylové alergie způsobují rostliny, jejichž opylování, a tedy i rozmnožování závisí na větru. Proto mají velké množství drobných barevně nenápadných květů. Pylu, který je lehký, se snaží vyrobit co nejvíce, protože tím zvyšují pravděpodobnost svého opylení. Mezi takové druhy patří především trávy, pelyňky, spousta bylin, ale i velké množství stromů. Z pokojových rostlin k této skupině takzvaných větrosprašných rostlin náleží například šáchory a bambusy. Většina výrazně kvetoucích pokojových rostlin se však spoléhá na opylování hmyzem, proto se jejich pyl neuvolňuje tak snadno do vzduchu jako u předchozí skupiny. Neškodnou zeleň lze najít mezi rostlinami, které mají zdobné listy, kvetou jen málokdy a jejich poupata se dají lehce odštípnout. Sem patří například maranty, kalateje, fitónie, dračince a fíkusy. Kapradiny sice v pravém slova smyslu nekvetou, ale rozmnožují se pomocí drobných spor, které mohou působit podobně jako pyl. Tvoří se - mnohdy ve velkém množství - na spodní straně listů nebo na zvláštních listech k tomu určených. Další nepříjemnosti způsobuje prach, který se na rostlině usazuje, a to především na chlupatých a sametových listech, které navíc nesnášejí sprchování. T o naopak vyhovuje rostlinám s hladkým povrchem, jako je právě fíkus.
Pozor na zeminu
Půda v květináči může být útočištěm pro mnoho skrytých nepřátel alergika. Největším z nich jsou plísně, které se rozmnožují pomocí malinkých částeček, kterým se říká spory. Ty se uvolňují do vzduchu, a tím se dostanou do kontaktu s člověkem i přesto, že přesazování se přenechá zdravějším členům rodiny. Na plísně je proto nutné dávat pozor a povrch hlíny pravidelně kontrolovat. Pokud se nějaká objeví, je nutné použít účinný fungicid. Rostlině je rovněž dobré vybrat na nějakou dobu jiné bydliště. V trvale vlhké půdě se také dobře cítí roztoči a bakterie. "Ty mohou vadit zejména ekzematikům, jejichž vnější vrstva kůže je porušená. Nejde pouze o mechanické podráždění, ale o značné snížení její obranyschopnosti proti vnikání rozmanitých částic," upozorňuje specialistka Eva Daňková. Bakterie a roztoče, na rozdíl od plísní, lze těžko rozeznat pouhým okem. Navíc je velmi obtížné se jich zbavit natrvalo. Rostliny však je možné pěstovat v takzvané hydroponii ve speciálním výživném roztoku, ale to pouze za předpokladu, že pacient netrpí alergií na chemikálie v něm obsažené.
Vůně může škodit i léčit
Další skupinou problematických rostlin jsou ty, které u citlivějších jedinců mohou vyvolat takzvanou kontaktní dermatitidu, projevující se svěděním nebo vyrážkou. Alergik by si rozhodně takové rostliny do bytu pořizovat neměl. Do této skupiny náleží například někteří zástupci z čeledi áronovitých, aralkovitých či pryšcovitých rostlin. Někomu mohou vadit i rostliny, které silně voní. Nemusí to být pouze vůně květů, například gardénií, hyacintů, jasmínů nebo citrusů, ale i takzvané citronové pelargonie. Na druhou stranu však existují rostliny, které jsou známé svými pozitivními účinky na dýchání. V listech eukalyptů je přítomná aromatická látka eukalyptol, která působí proti bakteriím a do vzduchu se dostává vypařováním z listů spolu s vodou. Podobně působí i araukárie a některé další jehličnany, z nichž je do bytu vhodný například pokojový cypřiš.
Pokojové rostliny, které mohou vyvolat kontaktní dermatitidu
Dieffenbachia - diefenbachieflera
Gynura - protažitka
Fatsia - fatsie
Codiaeum - kroton
Hereda - břečťan
Schefflera - šeflera
Philodendron - filodendron
Polyscias - stínovka
Poinsettia pulcherima - vánoční hvězda
Není pyl jako pyl
Pylové alergie způsobují rostliny, jejichž opylování, a tedy i rozmnožování závisí na větru. Proto mají velké množství drobných barevně nenápadných květů. Pylu, který je lehký, se snaží vyrobit co nejvíce, protože tím zvyšují pravděpodobnost svého opylení. Mezi takové druhy patří především trávy, pelyňky, spousta bylin, ale i velké množství stromů. Z pokojových rostlin k této skupině takzvaných větrosprašných rostlin náleží například šáchory a bambusy. Většina výrazně kvetoucích pokojových rostlin se však spoléhá na opylování hmyzem, proto se jejich pyl neuvolňuje tak snadno do vzduchu jako u předchozí skupiny. Neškodnou zeleň lze najít mezi rostlinami, které mají zdobné listy, kvetou jen málokdy a jejich poupata se dají lehce odštípnout. Sem patří například maranty, kalateje, fitónie, dračince a fíkusy. Kapradiny sice v pravém slova smyslu nekvetou, ale rozmnožují se pomocí drobných spor, které mohou působit podobně jako pyl. Tvoří se - mnohdy ve velkém množství - na spodní straně listů nebo na zvláštních listech k tomu určených. Další nepříjemnosti způsobuje prach, který se na rostlině usazuje, a to především na chlupatých a sametových listech, které navíc nesnášejí sprchování. T o naopak vyhovuje rostlinám s hladkým povrchem, jako je právě fíkus.
Pozor na zeminu
Půda v květináči může být útočištěm pro mnoho skrytých nepřátel alergika. Největším z nich jsou plísně, které se rozmnožují pomocí malinkých částeček, kterým se říká spory. Ty se uvolňují do vzduchu, a tím se dostanou do kontaktu s člověkem i přesto, že přesazování se přenechá zdravějším členům rodiny. Na plísně je proto nutné dávat pozor a povrch hlíny pravidelně kontrolovat. Pokud se nějaká objeví, je nutné použít účinný fungicid. Rostlině je rovněž dobré vybrat na nějakou dobu jiné bydliště. V trvale vlhké půdě se také dobře cítí roztoči a bakterie. "Ty mohou vadit zejména ekzematikům, jejichž vnější vrstva kůže je porušená. Nejde pouze o mechanické podráždění, ale o značné snížení její obranyschopnosti proti vnikání rozmanitých částic," upozorňuje specialistka Eva Daňková. Bakterie a roztoče, na rozdíl od plísní, lze těžko rozeznat pouhým okem. Navíc je velmi obtížné se jich zbavit natrvalo. Rostliny však je možné pěstovat v takzvané hydroponii ve speciálním výživném roztoku, ale to pouze za předpokladu, že pacient netrpí alergií na chemikálie v něm obsažené.
Vůně může škodit i léčit
Další skupinou problematických rostlin jsou ty, které u citlivějších jedinců mohou vyvolat takzvanou kontaktní dermatitidu, projevující se svěděním nebo vyrážkou. Alergik by si rozhodně takové rostliny do bytu pořizovat neměl. Do této skupiny náleží například někteří zástupci z čeledi áronovitých, aralkovitých či pryšcovitých rostlin. Někomu mohou vadit i rostliny, které silně voní. Nemusí to být pouze vůně květů, například gardénií, hyacintů, jasmínů nebo citrusů, ale i takzvané citronové pelargonie. Na druhou stranu však existují rostliny, které jsou známé svými pozitivními účinky na dýchání. V listech eukalyptů je přítomná aromatická látka eukalyptol, která působí proti bakteriím a do vzduchu se dostává vypařováním z listů spolu s vodou. Podobně působí i araukárie a některé další jehličnany, z nichž je do bytu vhodný například pokojový cypřiš.
Pokojové rostliny, které mohou vyvolat kontaktní dermatitidu
Dieffenbachia - diefenbachieflera
Gynura - protažitka
Fatsia - fatsie
Codiaeum - kroton
Hereda - břečťan
Schefflera - šeflera
Philodendron - filodendron
Polyscias - stínovka
Poinsettia pulcherima - vánoční hvězda
