Dušanu Jurkovičovi (*1868) se podařilo až neuvěřitelně úspěšně začlenit lidovou kulturu do moderního stavitelství, jeho pestrobarevné stavby tak dodnes působí až pohádkovým dojmem. Řada jeho staveb proto nese označení národní památka, jako první architekt v Československu získal ocenění národní umělec.
Pokud někdo obdivuje Jurkovičovu tvorbu, určitě by neměl opomenout vilu Chaloupka, byť stojí nenápadně ukrytá pod stromy ve svahu právě nad Jurkovičovým domem. Z perníku ale není.
Chaloupka s kuchyňskou minulostí
Vila Chaloupka byla původně takzvaným kuchyňským domem stojícím v lesnatém svahu nad kolonádou z roku 1851. Dušan Jurkovič tento domek nechal v roce 1902 přestavět. Ovšem na své náklady, protože akcionáři nechtěli o investicích do přestavby ani slyšet.
A tak Jurkovič celou rekonstrukci navrhl i financoval, a to pro svého přítele a nového správce lázní Cyrila Holubyho. Ten byl spolu s dr. Františkem Veselým a Dušanem Jurkovičem u zrodu budování lázní Luhačovic, tak jak je známe dnes. V Chaloupce bydlel až do svého odchodu z lázní v roce 1918.
Dříve přízemní domek nechal architekt Jurkovič opatřit novým roubeným polopatrem s balkony, přičemž zděnou část od té roubené oddělil pásem hrubých cihel. Nejen ve formě roubení, ale i prostřednictvím střechy se zalomenými vikýři a štíty vtiskl vilce duch lidové karpatské architektury.
Dokonalého prolnutí různých oblastí architektury doplňuje Dušan Jurkovič zakomponováním motivu žudra, které je jinak typickým prvkem pro moravskou lidovou architekturu na Hané a na Slovácku. Malebnost domku dokresluje věžička umístěná nad schodištěm.
Původní dům číslo deset tak získal, i zásluhou své nové půvabné siluety, poetické jméno Chaloupka. Díky úpravám v přízemí vznikl třípokojový byt s kuchyní, v horním patře pak čtyři pokoje pro lázeňské hosty.
Tehdejší správce lázní Cyril Holuby udělal z vily Chaloupka místo setkávání lázeňských osobností, například jedním z prvních hostů po přestavbě byl i spisovatel Alois Mrštík. Dnes je vilka komorním lázeňským hotelem apartmánového typu, ale zároveň i kulturní památkou.
„Současná podoba domu je výsledkem komplexní opravy v letech 1995 až 1997, i po opravách exteriér i interiér opět odpovídají původnímu architektonickému záměru architekta Jurkoviče,“ vysvětluje Ing. Jiří Dědek, výkonný ředitel Lázní Luhačovice.
Zatímco do jiných lázeňských domů si může zajít na kávu či drink i běžný návštěvník lázní, interiéry Chaloupky mohou obdivovat pouze hosté v ní ubytovaní. Stylový interiér je vrací do let, kdy ženy nevyšly bez klobouku a pánové je smekali na pozdrav.
Barevná pohádka
I přes krátké působení Dušana Jurkoviče v tomto lázeňském městě se mu podařilo zapsat se do historie mnoha dalších domů. Z nichž nejznámější je jeho práce na přestavbě původního Janova domu, který dnes již nese jméno svého tvůrce, Jurkovičův dům. Dvě staré budovy spojil do jednoho celku, a navíc nadstavil o další hrázděné patro a nové zastřešení i podkroví.
Pro oblibu používání dřevěného hrázdění a dalších prvků byl Jurkovič přezdíván „básníkem dřeva“. Celou budovu potom vně i uvnitř doplnil pestrobarevnou malbou, proto byla ve své době nazývána barevnou pohádkou.
„Během rekonstrukce v letech 2000 až 2002 byla zachována i celá řada původních funkčních prvků mobiliáře navržených Dušanem Jurkovičem jako originální lehátka, věšáky, sedačky, židle, stůl, lavice, květinové podstavce, toaletky se zrcadlem či stolky s keramickou deskou,“ vysvětluje Jiří Dědek.
Půvab a zachovaná architektura Luhačovic lákají dodnes i filmaře, stačí si vzpomenout na Četnické humoresky nebo na Četníky z Luhačovic, i když filmový hotel Popper tu nikdy nestál, to jen Smetanův dům dostal kvůli filmařům jiný název… Scény z interiérů hotelu Popper se však natáčely jinde.
Naopak jeden z dílů Četnických humoresek se natáčel dokonce přímo v interiérech vily Chaloupka, to když si Karel Arazím vyrazil odpočinout do lázní.
Jestřabí křídla
Volně stojící vilka Jestřabí byla postavena v roce 1903 jako novostavba v podobě bloku s příčně rozvinutými křídly po stranách. Odlehčená hrázděná konstrukce umožňuje vyniknout dalším secesním prvkům stavby, která dnes slouží jako komfortní lázeňský hotel.
V jeho blízkosti stojí i Hudební pavilon, navržený architektem Jurkovičem pro lázeňský orchestr, původně umístěný na náměstí.
Dalšími stavbami, které nesou Jurkovičův rukopis v Luhačovicích, jsou Sluneční lázně a Vodoléčebný ústav, které dostávají novou tvář (či se jim spíše vrací původní romantická podoba). Plovárnu navrhl, jak jinak, ze dřeva, s otevřenými kabinami a bílými plachtami. Na terase stála vkusná dřevěná lehátka, v areálu bylo i volejbalové hřiště a další sportovní vyžití. Do bazénu ale prosakovala říční voda a na konci 20. let zde bylo, z důvodu nevyhovujících hygienických podmínek, koupání zakázáno.
Vodoléčebný ústav nechal Dušan Jurkovič přestavět z Jestřabského mlýna, zvedl poschodí pomocí hrázděné nadstavby a sjednotil i střechu objektu. Stavba dlouho sloužila původnímu účelu, ale na rozdíl od minerálních lázní zde byla používána obyčejná voda v nejrůznějších formách většinou k prokrvení a masáži svalů.
Obě stavby jsou kulturními památkami, u kterých nyní probíhá rozsáhlá rekonstrukce s cílem zachránit toto výjimečné architektonické dílo Dušana Jurkoviče. Práce byly zahájeny v březnu 2021 a část areálu bude přeměněna na muzeum skladatele Leoše Janáčka, který v lázních s oblibou pobýval, a Dušana Jurkoviče, jenž stvořil luhačovický genius loci.
„Z nyní nevyužívaných lázeňských objektů vznikne muzejní expozice jako zcela unikátní doklad lázeňství a kulturní atmosféry počátku 20. století,“ popisuje Jiří Dědek. K muzejním plochám přibude i palmový skleník, kde budou zimovat teplomilné rostliny z lázeňského parku. Projekt organizuje a financuje akciová společnost Lázně Luhačovice za dotačního přispění programu IROP.
Dušan Samo Jurkovič
Zdroj: www.jurkovic.cz |