Jako první zástupce z řad architektů se stal Dušan Samo Jurkovič v roce 1946 národním umělcem. Svůj obdiv k lidové architektuře dokázal využít ve své tvorbě jako nikdo jiný.
Rodáka z Turej Lúky u Myjavy k této lásce předurčovalo i rodinné zázemí, jeho dědeček Samuel Jurkovič patřil mezi zakladatele Matice Slovenské a maminka byla výborná znalkyně lidového umění. Vedle lidové architektury se však nechal inspirovat i anglickým hnutím Arts and Crafts.
Jurkovičova vila v Brně
Jurkovič ve své tvorbě rád používal dřevo. To se však některým jeho stavbám stalo osudným. V roce 2002 shořela například jeho slavná Slovácká búda v Luhačovicích. Soukromý majitel ji měl velmi dobře pojištěnou, a protože příčiny požáru se nikdy nezjistily, hovořilo se v souvislosti s touto událostí o pojistném podvodu.
Ani požár Libušína na Pustevnách, srubové secesní stavby, národní kulturní památky a jedné z nejslavnějších Jurkovičových staveb, není ještě objasněn (více zde).
Ještě mnohem dříve, v roce 1937, mu ovšem shořel dřevěný dům, který nechal z vesničky Čičmany pracně převézt do Prahy na Národního muzea.
Jurkovičovy stavby na Pustevnách, tedy soubor výletních ubytoven, Libušín i Maměnku, však ohrožoval i pouhý "zub času". Pustevny postavené koncem 19. století tak o svůj "život" bojovaly už těsně po druhé světové válce, kdy je zachránil sám jejich autor, který sem v téměř osmdesáti letech přijel osobně a zasadil se o jejich opravu.
Zásadní rekonstrukci však prosadilo až v 90. letech minulého století Valašské muzeu v přírodě, které se o Pustevny staralo. V roce 1999 byla restaurace Libušín opět otevřena, hotel Maměnka v roce 2003. Areál Pusteven byl prohlášen Národní kulturní památkou.
Libušín sloužil jako restaurace. Měl by se dočkat rychlé obnovy.
Na místě zasahovalo více než 70 hasičů.
Co nezničí oheň, dokončí čas?
Ohrožené jsou však i další stavby Dušana Jurkoviče, například Sluneční lázně v Luhačovicích. Město na jejich opravu nemá peníze, a protože se prodávají společně s Vodoléčebným ústavem a Slatinnými lázněmi, kupec se zatím marně hledá, byť se prodejní cena odhaduje na "pouhých" 50 milionů korun.
Vedle ceny jsou totiž ve hře náklady na opravu, které budou několikrát vyšší než pořizovací cena. A protože jde opět o národní kulturní památku, je jasné, že rekonstrukci budou pečlivě sledovat památkáři.
I záměr nového majitele, jak s nimi naloží, musí schválit město. Sluneční lázně jsou proto zakonzervované, nový majitel se stále hledá. Bez opravy se jejich stav bude jen zhoršovat.
Nebezpečí požáru navíc u takové stavby není malé, to ostatně dokázal Libušín, jehož neochránila ani bezpečnostní čidla. Přitom Luhačovice sázejí pro zapsání na seznam památek UNESCO nejen na svých 16 minerálních pramenů, ale především na unikátní Jurkovičovu architekturu.
V letech 1902 až 1914 zde navrhl a postavil deset unikátních staveb ve stylu lidové secese, další čtyři opravil. Měl připravené i další plány rozvoje Luhačovic, ale to se mnohým nelíbilo, a tak z dalších prací sešlo.
Sluneční lázně v Luhačovicích navrhoval architekt Dušan Jurkovič.
Bývalý mlýn přebudoval Jurkovič v roce 1909 na Vodoléčebný ústav.
Ještě ve větším ohrožení je další slavná Jurkovičova stavba, bývalá zahradnická škola v brněnských Bohunicích. Jako vždy chybějí peníze. Až se vydá demoliční výměr, bude na záchranu další cenné památky pozdě.
Dušan Samo Jurkovič – nejdůležitější data
Zdroj: www.jurkovic.cz |
