Architekt Sarkis Araqelyan pod vlastním labelem Unnamed studio (Bezejmenné studio) ukazuje světu teprve svou druhou realizaci, ale milovníci originality opět mají důvod jásat.
Aragelyan nejde naproti klišovité tvorbě plné dekorativních prvků, kterou zpopularizovaly sociální sítě, ale sleduje účel, používá moderní materiály a soustředí se na majitele a jejich potřeby.
 |
Ani tentokrát, když ho oslovil spolužák ze střední, se nepustil do budování opulentního paláce. V milionovém městě Rostov na Donu si klient pořídil byt ve starém činžáku, v šestém patře. Nemovitost stojí v populární čtvrti nedaleko říční promenády, byt otočený k jihu je krásně prosluněný a nabízí zajímavé výhledy.
Nároky mladého majitele byly vysoké. Přál si reprezentativní byt, ve kterém bude moct nejen relaxovat, ale i přijímat návštěvy a samozřejmě v časech covidu, i kdykoli po nich, pohodlně pracovat.
Architekt začal tím, že zbořil veškeré příčky a byt proměnil v jednu velkou místnost, do které, za posuvné stěny v černých kovových rámech vyplněných mléčným sklem, vložil soukromou zónu ložnice s pracovním koutem.
Mléčné sklo pouští světlo i do zádveří a kuchyně, která má k oknům nejdál. Unikátní perlička ale čeká v ložnici – vestavné skříně i čelo postele mají hravý polstrovaný dezén prošívané peřiny. Výsledek vyhovuje všem požadavkům majitele, je dokonale maskulinní, vtipný a útulný.
Ložnice je laděná do šedavých tónů a doplněná dřevem. Pravá exploze barev se odehrává v hlavní obytné části. Velkoryse dimenzovaná lososová knihovna se starorůžovým odkládacím stolkem dokonale ladí s hnědou koženou sedačkou a orientálním kobercem.
Majitel se vědomě vzdal televize a raději si zvolil větší knihovnu. Kuchyni dominuje sytě modrá barva. Bílé kachličky mají černou spáru, což je i barva svítidel v celém bytě a vzor na vlněném ručně tkaném koberci v prostoru jídelny.
Barevné kovové židle protínají prostor, žlutá se objevuje i v koupelně, jak je pro autora již charakteristické. Razí heslo, že lázeň musí být pozitivním momentem dne. Žlutou a modrou považuje sám Aragelyan za své nejoblíbenější barvy a pro práce studia typické.
Nezáleží pak vůbec na tom, kde realizace probíhá – jeho první přestavba probíhala ve Španělsku, s druhou se vrátil domů do Ruska.
