Architekti ve svém návrhu interiéru využili i maxišpejle, umyvadla a nabíjecí stanice pro mobily. Pokud jste trochu zmateni, rychlé vysvětlení: v Jindřišské ulici vznikla Špejle, nové bistro, kavárna a restaurace v jednom.
Jméno odráží unikátní koncept projektu: chlebíčky či jiná jídla, která si host vybere u pultu, mají v sobě zapíchnuté špejle, které se po konzumaci odkládají do „kasičky“ na stole. Účtuje se tak počet špejlí, cena za každou je jednotná.
Maxišpejle slouží i pro odkládání kabelek a tašek, než si stihnete vybrat svou „špejli“.
„Když k nám do kanceláře přišla čtveřice kovbojů české barmansko-gastronomické scény, podával se domácí špek a Cinzano s jablečným moštem z Valče,“ vzpomíná na první setkání se zadavateli architekt Kryštof Hanzlík z platformy Coll Coll (Collaborative Collective).
„Máme prostor a chceme udělat restauraci, která tu ještě není. Bez menu, jen dobré věci na špejli a skvělé drinky,“ vysvětlovali architektům klienti.
Pro autory bylo ovšem nelehké vypořádat se nejen s členitým a pro restauraci nevhodným prostorem, ale také s tím, že musí sloužit jako bistro, pekárna, lahůdkářství, restaurace i vinárna zároveň.
Prostor nevhodný pro restauraci
„Parter nově zrekonstruované budovy nepočítal s restaurací, zázemí je přístupné jen po malých točitých schodech, polovina restaurace je fyzicky oddělená ve dvorním křídle budovy,“ popisují architekti.
Na začátku tak celý prostor propojili dlouhým patnáctimetrovým barem, který směřuje ze vstupní až do zadní části bez denního osvětlení.
„Točité schody jsme protočili, a tím si uvolnili ruce v kritickém komunikačním uzlu,“ objasňují autoři.
Vstupní části dominuje dlouhý bar z válcovaného plechu, který se v pravých úhlech „klikatí“ a končí až u otevřeného grilu ve vyvýšené části, kde kuchař připravuje teplé chuťovky včetně polévek.
Místo výmalby použili architekti na stěny regály z březové překližky. Slouží jako sklad pro ingredience a zásoby, z nichž jídlo vzniká. Zároveň se tak vyřešil i nedostatek úložných prostor v zázemí. Kuchaři mají vše hned po ruce.
Světlé dřevo interiér zatepluje a prosvětluje, jinak se zde totiž setkáte se spoustou robustního černého industriálního kovu, tmavě šedými deskami stolů a šedou dlažbou.
Teprve když projdete kolem „lahůdkářství“ a grilu, vstoupíte do poklidné a výrazně rozlehlejší a také poklidnější zadní části prostoru, který oživuje zeleň velkých rostlin a zcela na konci i obrovitá vertikální zahrada.
Je zde i více místa na detaily, jako je hra s dlažbou v podlaze, ruční výmalba nekonečným válečkem nebo skryté nabíjecí stanice pro telefony v uzamykatelných skříňkách připomínajících školní či sportovní šatny.
Ani zde nechybějí umyvadla (najdete je i vpředu), aby se zákazníci mohli umýt ruce hned po absolvování „špejlí“, kdy berou jídlo do rukou.
Vstupní části dominuje dlouhý bar z válcovaného plechu, který se v pravých úhlech „klikatí“ a končí až u otevřeného grilu ve vyvýšené části.
Dřevěné maxišpejle pak architektům posloužily pro vytvoření stropních svítidel či odkladních pultíků pro kabelky a tašky u lahůdkářského pultu, kde si každý vybírá, nač má chuť.
