Populární barcelonská čtvrť Gracia byla dřív vesnicí za velkoměstem. Časem se proměnila ve vyhledávanou lokalitu. Nejdřív ji objevili umělci a bohéma, začaly se zde otvírat restaurace a bary se světovou gastronomií a ceny se šplhaly do závratných výšek.
Čtvrť si stále uchovává svou výjimečnou atmosféru a vesnické kouzlo. Bydlet v uličkách, kudy v 19. století procházeli staří barcelonští obchodníci, i vlny nových prostých dělníků z venkova, je dnes velmi populární. Sehnat bydlení na módní adrese ovšem není snadné. I proto vznikají projekty přestaveb, které proměňují bývalé průmyslové budovy na rezidenční bydlení.
Takovým případem je i rekonstrukce budovy bývalého kravína a mlékárny. Provoz samotné mlékárny a prodejny mléčných výrobků fungoval ještě před pár roky, původní majitel se svého životního stylu a obchodu nechtěl vzdát ani v době, kdy už mléčná výroba začínala v okolí naleštěných butiků a restaurací působit nepatřičně. Do budovy ovšem neinvestoval a nečinili tak ani jeho dědicové.
Opuštěná stavba byla při prodeji ve zbídačeném stavu. Bylo nutné ponechat jen obvodové zdi a pustit se do práce úplně od začátku. Přestavbu řídila architektonická dvojice Lluis Corbella a Marc Mazeres, na dokončování a zařizování interiérů se podílel také Wilson Melo a architektka a designérka Eva Cotmanová, která finální výsledek fotograficky zaznamenala. Rekonstrukce, která trvala čtyři roky, byla dokončena letos. Noví majitelé se obratem nastěhovali.
Vzdušný a otevřený interiér pro celou rodinu
Cílem přestavby bylo zachovat industriálního ducha místa a stavby, ale připravit zároveň bydlení pro moderní rodinu - manželský pár s rozrůstajícím se potomstvem. Vznikl jednoduchý a přímočarý prostor, který kombinuje různé výškové dimenze, mezi nimiž se lze volně pohybovat, komunikovat a jejich spojení funguje i vizuálně.
Autoři rekonstrukce se inspirovali technicistním a nekomplikovaným vzezřením aktuálně velmi populárních kontejnerů: přijali od nich jednoduché půdorysy i materiály, které jsou přiznané zejména na stěnách a stropech jednotlivých ložnic. S moderním kovem a betonem tím kontrastují i odhalené původní masivní a bytelné střešní trámy, celý prostor dokonale prosvětlují velká okna. Před příliš silným španělským sluncem interiéry chrání systém hliníkových žaluzií, ovládaných on-line. V zimě je zajištěno podlahové vytápění, o energii se starají solární panely.
Galerii v patře vévodí prostorná knihovna.
Dům o rozloze 270 metrů čtverečních nabízí pohodlí pro širokou rodinu. V přízemí domu navazuje přímo na zádveří hlavní obytný prostor obývacího pokoje, jídelny a kuchyně, ze které lze vyjít na dvorek domu, kde je další posezení. Přímo z ulice lze také vejít do garáže a do kanceláře majitelů.
Zcela industriální zůstala hlavní komunikační tepna domu – kovové schodiště lakované kobaltovou modří, které se vine od hlavního vchodu až na střešní terasu a je doplněné osobním výtahem. Ten byl zřízen zejména pro časté návštěvy prarodičů. Jejich pokoj navazuje v patře těsně na výtah. Kromě velkorysé knihovny na galerii se do patra vešla také ložnice rodičů s exkluzivní koupelnou, zařízenou samostatně stojící vanou a stropním světlíkem, a tři dětské pokoje s šatnou a vstupem na střešní terasu.
Ačkoliv byla stavební část rekonstrukce nákladná, interiér je zařízen jednoduchým a snadno dostupným nábytkem. Sedací souprava i venkovní vybavení je z IKEA, křesílka z rodinného dědictví, špalky, které slouží jako odkládací stolky, koupili majitelé na blešáku, kde narazili i na další poklady z druhé ruky. Mezi jediné dražší položky patří osvětlení, u kterého kladli důraz na nadčasovost a syrový industriální styl.
