Vancouverský pár architektů, Susan a David Scottovi, pracoval dlouhých dvanáct let pro velké developerské a architektonické firmy na projektech po celém světě. V luxusních realizacích se přísně dbalo na každičký, byť i zcela bezvýznamný detail.
Po tak dlouhé době v zaměstnaneckém poměru se manželé podle svých slov už potřebovali nadechnout. Opustili stabilní zaměstnanecké pozice a pustili se do vlastního byznysu. Založili si architektonickou kancelář, kterou nazvali prostě: Scott and Scott Architects.
Chata v Kanadě |
„Chtěli jsme se začít konečně ubírat směrem, který je nám nejbližší. V profesním životě se chceme věnovat pouze nám blízkým projektům a spolupracovat s podobně smýšlejícími klienty,“ řekl pro iDNES.cz David Scott.
Aby dostatečně oddělili svoji předchozí tvorbu a ukázali, jaký je jejich vlastní styl, o kterém mluví, postavili si pro sebe a dvě děti horskou chatu. O ní snili dlouhé roky. Pozemek v Britské Kolumbii v chráněné oblasti u hory Mt. Cain si koupili již v roce 2005, ještě před tím, než se jim narodila první dcera.
Rozsáhlá oblast, známá svým vynikajícím prašanem a lahodným javorovým sirupem, je i přes svou oblíbenost stále řídce osídlena. V okolí je asi 50 malých chat, které patří soukromým majitelům a nejsou komerčně využívané.
Místo ležící v nadmořské výšce 1 300 metrů manželský pár oslnilo nejen atmosférou krásné a divoké přírody, ale i velmi příznivou cenou. S původním majitelem se domluvili na částce v přepočtu 400 tisíc korun.
S novou životní etapou se při navrhování rozhodli hodit všechny kompromisy za hlavu a dopřát si dům přesně podle svého gusta. Pomohla jim početná parta kamarádů a sousedů, taktéž vášnivých snowboardistů. Během stavby se na pozemku vystřídalo asi čtyřicet lidí.
„Dům jsme si sami bez velkých plánů a výkresů promysleli a navrhli, svépomocí postavili a zařídili. Snažíme se, aby nám žádné řemeslo nebylo cizí,“ dodává Scott, podle kterého je úzká spolupráce s řemeslníky výborná věc, ještě lepší ovšem je, když architekt dobře ví, jak pracovní postupy probíhají a co je či není možné.
Obytný prostor navazuje na kryté zádveří. V domě se topí dřevem.
Stavba horské chaty se ale musela řídit přísnými pravidly. Bedlivě kontrolované předpisy chráněné oblasti nepovolují žádné použití těžké techniky a zakazují umělá barviva.
Tento přístup ale Scottovým plně vyhovoval. Potrpí si na přírodní materiály, ruční práci a osobité řemeslné zpracování. Investice vlastního času a energie se vyplatila. Dům dostal přesně onu zamýšlenou originální tvář. Sto metrů čtverečních obytné plochy rodina postavila z devadesáti procent z místních zdrojů, zbylých deset procent pochází z jiných částí Britské Kolumbie. Exportované nejsou ani bytové doplňky, jako je třeba textil nebo svíce.
Rodina potřebovala, aby byla chata praktická a vyžadovala co nejmenší údržbu. Dům také musí odolat častému a bohatému nočnímu sněžení, které umí během pár hodin vykouzlit úplně jiný terén.
Chata z cedru a jedle douglasky je vystavěná na šesti pilířích, což se osvědčilo jako nejlepší řešení právě při sněžení. Lomenice střechy rotuje kolem své osy tak, aby se střecha zbytečně nezatěžovala sněhem. Hoblovaná douglaska vládne i interiéru, fasáda je obložená cedrem. Dřevo se časem sladí tón v tónu s barvami okolní přírody a lesa.
Se stavbou rodině pomohla velká parta kamarádů a sousedů, taktéž vášnivých snowboardistů. V průběhu trvání výstavby se na pozemku vystřídalo asi čtyřicet lidí.
Zcela prostá je i dispozice chaty. Na funkční odstíněný a krytý vstup navazuje oddělené sociální zázemí a sauna, vlevo se pak vchází do obytné kuchyně s velkými okny a kamny. Schody nahoru vedou nejprve do pracovny, kterou sami majitelé nazývají „zašívárnou“.
Pracovna propojuje také obě ložnice: východně orientovaná patří rodičům, západní dětem. Pokud ovšem na chatu dorazí i přátelé, není problém je ubytovat takřka kdekoliv: v domě jsou k dispozici našité matrace, které lze umístit na obvodové lavice nebo i přímo na zem.
V létě si zase děti i rodiče užívají ničím nerušený spánek na kryté venkovní terase. Letní sezona, kdy za chatou dozrávají lesní borůvky, se podle rodiny pomalu stává stejně oblíbenou jako zimní snowboardová.
K chatě vede štěrková cesta, která se během roku neudržuje a je sjízdná pouhých pět měsíců v roce. Ve zbylém čase se majitelé musí dopravovat na místo na saních. Tak se také musel dopravovat na pozemek i materiál na výstavbu.
Scottovým, kteří v době volna v domě pobývají se svými dětmi, šestiletou a tříletou dcerkou, to ovšem ani v nejmenším nevadí. Obě děti milují zimní sporty, horskou atmosféru a sníh, díky novému domu a starému způsobu života získávají nečekané zážitky, kterých by se ve městě nebo lyžařském středisku nedočkaly.
Chata je totiž zcela bez elektřiny, vytápěná dřevem, voda je přivedená z místního potůčku. Elektřina rodině vůbec neschází, naopak. „Užíváme si dohromady strávené chvilky, kdy se po celém dni venku můžeme pohodlně natáhnout u kamen, číst si nebo si všichni dohromady zahrát scrabble,“ uzavírá architekt David Scott.
