Dnes osmdesátiletá "věčná dívenka", kvůli které filmová společnosti Twentieth Century Fox kdysi málem vyhlásila smutek, když jí začaly vypadávat dětské zoubky, jistě dobře věděla, o čem mluví.
I moje sloupečky bývají očividně lépe přijaty, když se věnují "malé havěti" všeho druhu. Ozývají se čtenáři s příběhy o lásce, kterou je krom dítek uhranulo domácí zvířátko. Jako třeba Brňan žijící dnes v Německu, bývalý vojenský expert, jehož emigrace je jistě příběhem zaznamenáníhodným.
Větší sympatie však nejspíš vzbudí obyčejné vyprávění o jeho milovaném králíčku Yoshim, které jsem dostala po jednom ze svých zvířátkovských Kafí.
Když o předloňských letních prázdninách odjížděla vnučka našeho čtenáře ke své druhé babičce, zeptala se, zda by jí prarodiče nepohlídali jejího králíčka. Co by pro milovanou holčičku neudělali?
Zvířátko, které si umí lidi ochočit
Jenže po prázdninách se zjistilo, že se má králíček u dědečka a babičky moc dobře a má i lepší podmínky pro výběh po celém balkonu, na kterém dědeček musel ovšem utěsnit všechny mezery, aby se ušák nezřítil dolů ze šestého patra.
"Ani jsem moc neprotestoval, to milé zvířátko ve mně poznalo věrného druha a začalo za mnou běhat po bytě jako pejsek, takže si mne celkem rychle ochočilo," popisuje vývoj událostí vypravěč.
Ubytování měl Yoshi v kleci na balkonu, jenže se blížila zima. "Neměli jsme to srdce aplikovat socialistické metody, tehdy nazývané studený odchov telat, na tom němém tvoru," prohlašuje dědeček, který nakonec vyrobil pro svého zvířecího přítele bednu, do které se vešla celá klec.
Slovo bedna nevystihuje ale pravou skutečnost. Zařízení bylo totiž opatřeno tepelnou izolací všech stěn třícentimetrovým polystyrénem, aby na miláčka nefoukalo.
"V prodejně potřeb pro zvířata jsem zakoupil elektrickou vyhřívací fólii určenou pro terária a tu vhodně umístil mezi klec a vnitřní stěnu bedny. To byste koukala, jak náš Yoshi okamžitě poznal, odkud přichází teplo. Ke spánku se vždycky uvelebuje v jeho blízkosti," pyšní se chovatel.
...a poslouchá na slovo
O jeho inteligenci svědčí prý i další historka. "Podlahu balkonu máme pokrytou zeleným venkovním kobercem, jistě jej znáte třeba z OBI. Aby se náš Yoshi v letních vedrech mohl lépe ochladit, opatřil jsem chodníkovou dlaždici, která konzervuje z noci více chladu. Na té může odpočívat během horkého dne. Byl jsem překvapen, jak rychle pochopil výhody tohoto místečka, a téměř okamžitě začal dlaždici využívat."
Jiný detail dokládá zase Yoshiho poslušnost. "Když mu večer na konci vycházky zavelím: Yoshi, šup do boudečky!, rozběhne se z kteréhokoliv místa, kde na balkonu momentálně dlí, a skočí do svého obydlí."
V bytě však králíček nesmí pobíhat bez dozoru. Je prý sice čistotný ("Stubenrein", jak říkají Němci) a potřebu vykonává výhradně ve svém příbytku, ale má občas chuť na tapety a zejména kabely jakéhokoliv druhu. Jeho dvounozí přátelé musejí proto dávat pozor, aby ušák nechtěně nespáchal sebevraždu.
"Žena mi říká, že jsme s králíkem dva blázni, když nás pozoruje, jak závodíme v běhu přes délku pokoje - sem a tam, přičemž mě králíček v cílových bodech vždy několikrát oběhne," končí vojenský expert v. v. své vyprávění, které by jistě potěšilo i Shirley Temple Blackovou. A toto pondělí potěšilo i mne.
V ten den totiž mého milovaného kocoura Bohouše přejel vlak.
