Když po druhé světové válce musel Alexandr, kníže a hrabě Mensdorf Poully, opustit své panství v Mikulově, nesl to velmi těžce. Stejně tak jeho manželka Mechita.
„Bylo to pro ně velmi smutné a deprimující, že se nemohli vrátit zpět. Moje rodina tu žila přes čtyři sta let. A i moje maminka, třebaže pocházela z jižní Ameriky, to tady milovala, vždy se chtěla vrátit,“ říká princezna Olga Maria delas Mercedes Teresa Margarita von Dietrichstein - poslední žijící členka šlechtického rodu.
Přání svých rodičů mohla splnit až 53 let po jejich smrti. Ostatky matky, otce i své babičky Olgy uložila do rodinné hrobky vedle dalších více než čtyř desítek jejich předků.
Alexandru Dietrichsteinovi bylo jako německému občanovi a údajnému příznivci Sudetoněmecké strany panství zabaveno na základě Benešových dekretů a rodina to brala jako velkou křivdu. Jeho dcera o očištění jeho jména a navrácení rodového majetku do dnešního dne bojuje u soudu.
I když většinu jejích nároků soud zamítl, naději stále má právě na navrácení rodinné hrobky v Mikulově. Znovu by o tom měl rozhodovat břeclavský okresní soud. Jestli uspěje, nechce šlechtična odhadovat.
„Uvidíme, co se stane. Jestli je to možné, snad hrobku dostaneme zpět, ale nevím to,“ říká opatrně.
O převezení ostatků usilovala už po změně režimu
Po válce rodina krátce žila v Německu, ve Švýcarsku a v argentinském Buenos Aires. Nakonec se vrátila do svého paláce ve Vídni. Tam Alexandr i jeho žena Mechita v roce 1964 zemřeli pouhých deset dní po sobě.
„Můj otec si přál být pohřben v Mikulově. Už tehdy jsme požádali československou vládu, jestli je to možné. Ale oni řekli ne. Že do hrobky není možné uložit žádné nové zemřelé. Takže jsme zařídili velmi hezký hrob ve Vídni,“ popisuje princezna Mercedes.
Ihned po změně režimu ovšem začala usilovat o to, aby mohla ostatky svých rodičů převézt.
„Chtěla jsem splnit slib hlavně otci a babičce, aby byli pohřbeni tam, kde prožili celý svůj život. I moje matka Mikulov velmi milovala. A chtěla odpočívat vedle svého manžela,“ podotýká.
Slavnostního ceremoniálu se účastnila řada příbuzných šlechtického rodu, přátelé i řada Mikulovských.
„Obřad byl velmi krásný, milý. Přijeli přátelé, pro které to jistě nebylo snadné, protože mnozí z nich žijí velmi daleko,“ uvedla žena, která sama absolvuje cestu z Buenos Aires do Mikulova pravidelně. Vazby s Mikulovem přerušit nechce.
„Já jsem tu žila do jedenácti let, chodila jsem tady do školy, do dneška tu mám přátele. Tohle je můj domov. Není to tak, že kdysi byl. Stále je,“ podotýká žena, která se do města opakovaně vrací. „Mám tu mnoho přátel a lidí, které mám ráda,“ uvedla.
V Dietrichsteinské hrobce byly dosud uloženy ostatky členů rodu z let 1617 až 1852.
