Měl obrovské štěstí, že v tu chvíli proplouvala v jeho blízkosti výletní loď Věstonická Venuše. Za dramatických okolností se její dvoučlenné posádce podařilo tonoucího mladíka nakonec zachránit. Nebylo to ale vůbec snadné.
Vydal se na vyjížďku na loďce sám. Silný vítr přišel náhle a velká vlna jeho loď převrátila. Rázem byla z dosahu a mladík k ní nemohl doplavat. Zůstal opuštěný ve vlnách uprostřed přehradní nádrže. A pod ním hloubka kolem tří metrů. Takto prý jen stěží vylíčil svůj příběh zachráncům.
Byl jím kapitán lodi Ferdinand Vajgara a jeho šestnáctiletá lodnice Růžena Kvapilová. Když se večer po sedmé hodině vraceli s lodí do přístavu už se blížila zlověstná bouřka. "Spěchali jsme, sami jsme v ní nechtěli uvíznout," vypráví kapitán Vajgara.
Všimli si však člunu se dvěma rybáři. Mávali na ně. "Volali, že se o kus dál topí dítě. Otočili jsme loď po směru, který ukázali," pokračuje.
Sami rybáři se prý pokoušeli mladíka zachránit, ale s lehkou bárkou to nešlo. Silný vítr a vlny byly proti nim. "Sami hodně riskovali, jeden z nich se prý snažil dokonce potápět, aby k topícímu mladíkovi doplaval. Nešlo to," vzpomněla lodnice.
Bouřící černota jim ztěžovala manipulaci s lodí i viditelnost. "Uviděla ho lodnice, je to její zásluha, že jsme ho našli. Já jsem ho neviděl do poslední chvíle," říká kapitán. Hlava mladíka představovala prý jen malou tečku ve vzdálenosti několika desítek metrů. "Za normálních okolností by ke břehu doplaval, ale vlny v tu chvíli byly obrovské. V tom se plavat nedalo," dodává Kvapilová.
Neměl sílu, aby se chytl lana
Naštěstí několikatunová loď jim mohla odolat, za chvíli byla u mladíka, který už bojoval z posledních sil. To už se držel záchranného kruhu, který posádka hodila. "Pak mu kapitán podával bidlo. Volala jsem na něho ,chyť se´ ale nešlo to, byl příliš vysílený," popisuje Růžena.
"Tak jsem mu hodil lano a toho se chytil," doplňuje Ferdinand. Když se nakonec podařilo vysíleného mladíka vytáhnout na palubu lodi, zmítající se ve vlnách, zabalili ho zachránci do všeho suchého, co našli. V tu chvíli už bouřka řádila v plné síle.
A drama nekončilo. Lano, které kapitán použil na záchranu, se namotalo na vrtuli a loď se stala neovladatelnou. "Zaneslo nás to na mělčinu. Ale to už jsme věděli, že se jsme v bezpečí," popsala Kvapilová. Kdyby je totiž vlny zanesly na kamennou hráz, bylo by zle. "Mohlo by se stát, že by kameny prorazily trup lodě," představuje si lodnice.
To už ale nečekali a volali 112. Zjistili, že záchranáři o tonoucím už vědí a hledají ho ve stejných vodách. Jenže v nepřehledném terénu neúspěšně. "Vodní záchranná služba z Pavlova i hasiči z Mikulova u nás byli během pár minut. Mladíka si převzali a odvezli na ošetření.
"To už bylo dobře. Pomohli nám vyprostit i loď," oddechl si Vajgar ještě druhý den. Usnout se ale tu noc ani jednomu z nich nedařilo.
"Když jsem se dostal po desáté večer domů, musel jsem si dát panáka," přiznal kapitán.
I jeho odvážné společnici prý ještě hodnou chvíli bušilo srdce než dokázala usnout. "Bylo to fakt o život a já se navíc hrozně bojím bouřek. Ale docela mě hřálo u srdíčka, že se nám podařilo zachránit tomu klukovi život. Když odcházel řekl takové jedinečné a krásné "děkuji"," nezapomněla na nejlepší odměnu šestnáctiletá hrdinka.
