A jejich jazyk se vyvinul jako čistokrevný argot, kterým se dorozumívaly spíš kriminální živly než svobodomyslní umělci. Důkazem je vražda chlapečka z Cejlu, kterého plotňáci zkrátka „jen tak“ hodili do mlýnského náhonu.
„Brno mělo nejen svoje honosné měšťany, továrníky a prosté dělníky, své karbaníky, zloděje a všemožné jiné podvodníky a podvodníčky, ale i ,štrycláky‘, ,plotňáky‘ a ,plottenbrüdery‘,“ charakterizuje Josef Jeřábek ve své knize Brněnské mordy zdejší podsvětí, jež hojně zaměstnávalo tehdejší policii.
A případy to bývaly většinou neřešitelné, protože prvním nepsaným zákonem plotňáků byla pochopitelně kolektivní mlčenlivost a nelítostně trestaná zrada ve vlastních řadách.
Protože ani jeden z milenců neměl u sebe nic cenného, plotňáci děvče postupně znásilnili a mladíka vykleštili obyčejným kapesním nožem.
