V mlýnském náhonu, který vedl nedaleko hlavního nádraží v Brně, skončil v roce 1913 život sedmiletého hošíka, jehož utopil surový plotňák.
| foto: Vodní mlýny
Prapůvodci hantecu i sprostí kriminálníci. Plotňáci pro zábavu utopili kluka
Idealizování „vynálezců brněnského hantecu“, tedy plottenbrüderů neboli příslušníků takzvané brněnské plotny, není namístě. I když mají Brňané ke své variantě češtiny většinou kladný či spíše nostalgický vztah, protože jej v 70. a 80. letech minulého století vtipně oživil brněnský silák Franta Kocourek, ti praví plotňáci bývali na přelomu 19. a 20. století spíš sprostí loupežníci a vrazi.
A jejich jazyk se vyvinul jako čistokrevný argot, kterým se dorozumívaly spíš kriminální živly než svobodomyslní umělci. Důkazem je vražda chlapečka z Cejlu, kterého plotňáci zkrátka „jen tak“ hodili do mlýnského náhonu.
„Brno mělo nejen svoje honosné měšťany, továrníky a prosté dělníky, své karbaníky, zloděje a všemožné jiné podvodníky a podvodníčky, ale i ,štrycláky‘, ,plotňáky‘ a ,plottenbrüdery‘,“ charakterizuje Josef Jeřábek ve své knize Brněnské mordy zdejší podsvětí, jež hojně zaměstnávalo tehdejší policii.
A případy to bývaly většinou neřešitelné, protože prvním nepsaným zákonem plotňáků byla pochopitelně kolektivní mlčenlivost a nelítostně trestaná zrada ve vlastních řadách.
Protože ani jeden z milenců neměl u sebe nic cenného, plotňáci děvče postupně znásilnili a mladíka vykleštili obyčejným kapesním nožem.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
