Celý život Marka Salaye se točí kolem folkloru a vína. Na nic jiného mu prý nezbývá čas. Na letošním Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici předvedl, co v něm je, a vybojoval si tak ve velké konkurenci už podruhé titul nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku.
„Tančit verbuňk mě naplňuje. Navíc jeden z nejdůležitějších faktorů je to, že se u toho můžu hýbat,“ vysvětluje svou lásku k tradičnímu skočnému tanci jednadvacetiletý tanečník z Charvátské Nové Vsi, městské části Břeclavi.
K verbuňku ho to táhlo už od dětství. Jako malý kluk chodil rád v kroji, a když se ve čtrnácti letech mohl konečně přidat k chase, chtěl se v tanci zdokonalit „Nechtěl jsem být ten, který tam bude jen nějak skákat, ale naopak jsem si přál, aby to i nějak vypadalo,“ líčí.
Slovácký verbuňk se učí muži z celé Moravy, jezdí kvůli tomu na seminář |
Se soutěžením začal Salay před šesti lety, v roce 2020 však poprvé „dobyl“ strážnický festival. „Když jsem vyhrál poprvé, bylo to na menším amfiteátru, tančit před takovým množstvím lidí byl pro mě letos ale splněný sen,“ popisuje dojmy ze svého druhého vítězství před několika tisíci lidmi.
Přestože by měl při verbuňku tanečník improvizovat, na soutěžích takového charakteru to podle Salaye nejde. Verbíř si musí postavit vlastní sestavu, která se opírá o pravidla dané soutěže.
„Musíte předvést minimálně jednou válený verbuňk (střídá se náklek na levém a pravém kolenu, odskoky stranou – pozn. red.) a dvě sloky rychlého,“ vysvětluje. Stěžejní je podle něho důkladná příprava. „Někdo se připravuje celý rok, někdo dva měsíce dopředu. Já začínám pravidelně začátkem dubna,“ doplňuje verbíř.
V prvních týdnech trénuje dvakrát nebo třikrát týdně, a čím se taneční utkání blíží, tím trénuje víc a víc. „Poslední týden před akcí netrénuji vůbec, jelikož už potřebuji, aby si tělo odpočinulo,“ podotýká.
Verbuňk podle něj totiž není lehká disciplína. Dobrá fyzička je nutností. „Vzhledem k tomu, že tančím i v souboru Břeclavan, tak si fyzičku hlídám tam. Ale bez ní opravdu člověk nezatančí vůbec nic,“ přemítá.
Verbíři ctí svůj regionální styl
Podle Salaye se navíc verbuňk nedá naučit ze dne na den. „Je to běh na dlouhou trať, člověk si to musí vytancovat. Není to tak, že si jeden den řeknete, že budete verbovat, a druhý den v tom hned budete dobří,“ podotýká. Verbíř musí také dodržovat pravidla svého regionálního stylu.
Marek Salay spadá do Podluží, což je jedna ze šesti oblastí, kde se verbuňk tančí. Spoustu přátel má ovšem z Kyjova, kde tancují zase na jiné písně. „Když se potkáme u muziky, tak si všichni společně rádi zaverbujeme,“ usměje se. Mezi soutěžícími navíc podle Salaye nepanuje rivalita. „Jsme skvělá parta a myslím si, že jsme spíše rádi, že se vidíme, a je nám jedno, jak to dopadne. Určitě chce každý vyhrát, ale hlavní je to, že si to užíváme spolu,“ popisuje skoro až idylicky letošní vítěz.
Slovácký verbuňk na vlastní kůži: hodina nestačí, chce to roky dřiny |
Přestože už má za sebou několik soutěží či různých vystoupení, nervózní bývá čím dál více. „Shodli jsme se na tom s Karlem Vlašicem, který byl letos druhý, že je to nejhorší v ten moment, co něco vyhrajete. Je na vás poté vyvíjen tlak a lidé od vás očekávají ten nejlepší výkon,“ doplňuje. Marek Salay letošním vítězstvím ve Strážnici uzavřel další úspěšnou sezonu. Teď už se bude do další přípravy věnovat naplno své práci ve vinařství, které spravuje společně se svým starším bratrem Jiřím.
