„Naše produkty putují po celé republice, na celém Slovensku a i v dalších zemích Evropy. V posledních letech se papírna také stala vyhledávaným turistickým cílem. Návštěvníci manufaktury obdivují starobylé řemeslo, a zvláště ti mladší pak využívají možnost vyrobit si vlastní papír,“ popisuje Karel David.
Manželé Davidovi vyrábí klasický ruční papír způsobem, který je starý dva tisíce let. Sen si začala Marcela Davidová plnit při mateřské dovolené.
„K této myšlence mne přivedla láska ke knihám, prvotně jsem se naučila vázat knížky. V době, kdy jsem absolvovala kurz na restaurování starých listin a textilu, jsem se seznámila s Jiřím Kocmanem, u kterého jsem se naučila amatérsky vyrábět papír,“ popisuje začátky.
Při mateřské dovolené papír vyráběla doma za pomocí kuchyňského mixéru a síťky. Zanedlouho začala dělat i vizitky nebo svatební oznámení pro své známé, a když po mateřské přemýšlela, co dál, manžel jí poradil, ať dělá to, co ji baví a zbudoval pro ni profesionálně vybavenou dílnu.
Trvalo určitou dobu, než se výrobna ruční papírny uvedla do provozu. Dnes mají manželé k dispozici celý dům s vlastní manufakturou a veškerým zázemím, kde pracují i další dva zaměstnance.
Papír se zdobí kávou, čajem či slupkami od jablek
„První malou výrobnu jsme měli v budově bývalé školy Želeticích, proto ten název Stará škola. Postupem času byly potřeba větší prostory, takže jsme koupili dům, který jsme opravili a od roku 2006 vyrábíme tady. Rozhodli jsme se, že papírnu otevřeme i veřejnosti,“ přiblížila majitelka.
V sortimentu papírny s názvem Stará škola naleznou zájemci v podstatě všechno, co je napadne. „Dnes už jsme schopni nabídnout širokou škálu výrobků. Klasické papíry, kterých vyrábíme asi 30 druhů, obálky, dárkové předměty, vizitky či svatební oznámení a spoustu dalšího,“ vypočítává Davidová.
„Specialitou našeho podniku je přidávání příměsí právě do směsí, ze kterých vzniká papír, takže máme papíry i s květinovými vzory, zdobíme je také kávou, čajem, slupkami od jablek a dalšími,“ prozrazuje.
Kdo by si chtěl papír zkusit vyrobit sám, má pro něj paní Davidová několik rad. „Musíte natrhat papír a rozmočit ho ve vodě. Vzniklá kaše se vloží do mixéru společně s lepidlem na tapety a uvařeným škrobem. Pokud by chtěl někdo papír barevný, může do směsi ještě přidat temperové barvy,“ líčí Davidová.
„Hmota se vylije na síťku proti mouchám, třeba do vany. Po odkapání je nutné směs ze sítka vyklopit na pevnější podložku - třeba koberec jekor, proložit novinami a dřevěnými deskami. Dále se musí vše zatížit, aby odtekla přebytečná voda. Následuje sušení a poslední fáze je lisování,“ vysvětluje odbornice.
Výroba je pracná, princip jednoduchý
Postup v dnešní želetické výrobně se už liší. Výchozí surovinou je recyklovaný papír s kombinací buničiny. Tyto materiály se namáčejí, rozemílají a z vláken vzniká hustá papírovina. Zároveň se do hmoty přidává škrob a pryskyřičnaté klížidlo.
Po promíchání hmota putuje do srdce každé papírny – čerpací vany. Dále je potřeba papírenská forma opatřená sítem, která se ponoří do vany, načerpaná vlákna zůstanou na sítě a vytvoří tenkou vrstvu, která po odvodnění zůstane spojená - list papíru.
Po sejmutí na plstěnec následuje zbavení přebytečného množství vody. Nejdříve lisováním, po vyjmutí jednotlivých papírů z plstěnců pak sušením. To může v zimě trvat i několik dní až týden. Jednotlivé suché listy pak ještě procházejí závěrečným lisováním mezi lepenkami, a takto vyrovnaný papír je hotový.
Ruční výroba papíru je sice pracná, ale její princip složitý není a návštěvníci ruční papírny při exkurzi oceňují, že v dnešní době vyspělých, těžko pochopitelných technologií mohou být aktivní součástí něčeho srozumitelného.
Navíc mají možnost se této aktivity i fyzicky účastnit a odnést si její výsledek - vlastnoručně vyrobený papír.
