Na vizualizaci stavba připomíná rotundu. Proč jste volil zrovna takový tvar?
Aby všichni měli stejně daleko k oltáři. Centrální stavby mají na Moravě velkou tradici už v době příchodu prvních věrozvěstů. Renesanci měly za Karla IV. a inklinuje k nim i dnešní doba. Věřící jsou společenstvím lidí kolem stolu jako při Poslední večeři Ježíše s apoštoly, jak ji známe z obrazů. Tak to chápe dnešní církev a tak to chápu i já. Románská kultura dnes lidi dnes hodně oslovuje. Možná je to dané společenskou situací, kdy jsou lidé zaplavovaní spoustou informací a podvědomě touží po klidu, aby si od nich odpočinuli, a to v kostele na Lesné najdou. Součástí prostoru bude apsida, půlkruhový výklenek, což je také románská záležitost. A do kruhu budou uspořádané i lavice. Stavba o průměru 25 metrů pojme 450 lidí, což je zhruba počet lidí, kteří se na Lesné scházejí na mše.
Výzdoba kostela bude skromná, ale bude tam obvodové okno v podobě vitráže v barvě duhy, takže to už je samo o sobě ozdoba. Co symbolizuje tento motiv?
Duha je symbolem smlouvy božího lidu s Hospodinem po potopě světa. Je to připomínka, že potopa už v takovém měřítku nepřijde. Světlo, které bude okno propouštět, se bude měnit podle denní a roční doby. Nad kněžištěm bude obrovské kruhové akustické odraziště, které bude také výrazným interiérovým prvkem a máme tam i 14 malých oken pro 14 skleněných tavenic Křížové cesty. A liturgický mobiliář by měl být z betonu nebo kamene.
Říkal jste akustické odraziště. Faráři dříve stoupali na kazatelnu, aby je bylo slyšet. Jak je to v moderních kostelích, když už máme techniku?
Akustika je pořád strašně důležitá. Proto i tady ji chceme udělat, co nejlepší. Ale způsoby zrovna nejsou moc jednoduché. Je to velké téma, které řešíme. Akustika potřebuje akustické rezonátory, což jsou jakési černé díry, které pohlcují zvuk a regulují dobu dozvuku. Důležitou složkou je místo, od kterého se zvuk odráží. To všechno se musí velmi dobře propočítat. Upřímně nechápu, jak to dokázali naši předkové, když neměli složité softwary. Zvuk se dolaďuje až po skončení výstavby. Většinou pomocí různých materiálů a textilií, ale to já tam nechci, proto jsou už v konstrukci prvky, kde zvuk mizí. U Sazovického kostela na Zlínsku se to povedlo, tak doufáme, že to bude stejné. Ale teď nás to docela trápí.
A co ještě vás trápí?
Beton. Ten je všude na sídlišti kolem nás, proto se rozhodlo, že kostel bude z betonu, ale protože je kruhový a má v sobě akustické díry, o kterých jsem mluvil, je těžké najít někoho, kdo by ho uměl odlít. Tak jsme zvědav, jak se s tím popereme.
Teď jsme na úrovni základů, kdy poleze stavba nahoru?
Do konce roku chceme dělat suterény a na jaře by měla celá stavba začít lézt ze země. A mohla by se začít stavět betonová rotunda. Odhaduji to asi na dva a půl roku, ale všechno je o penězích, zatím nemáme celou částku. Sbírka ale pořád běží. Přispívají hlavně farníci, ale zatím se k nám nepřidali sponzoři z firem.
Kostel má jednu zvláštnost - věž mimo kostel. To jsem viděla například v Itálii. Proč na Lesné?
Hlavním důvodem je složitá urbanistická situace, kdy hlavní přístup ke kostelu je buď od tramvaje, nebo z ulice Nezvalovy a kostel je vždycky v zákrytu za duchovním centrem, ale věž bude vidět ze všech stran a bude majákem, který upozorňuje, že je tu něco zvláštního a spolehlivě dovede všechny, kteří sem míří.
Ve věži nebude klasický zvon, ale zvonkohra. Už víte, co tam zazní?
Impuls k tomu dají lidé s farnosti. A kampanologové, kteří se specializují na znění zvonů, sestaví tóny, aby melodie byly správné. Představujeme si tak asi dvacet melodií a devět, dvanáct nebo šestnáct zvonů. Systém půjde napojit i na klávesnici, takže tam bude možné zahrát třeba i koncert. Další zajímavostí bude plošina, ze které lidé uvidí na Brno. To také vzniklo z popudu místních farníků, aby věž byla k užitku všem, nejen lidem, kteří budou chodit do kostela.
Marek Jan Štěpán (50 let)
|
Dalo by se říct, že jste specialista na sakrální stavby. Stavíte už svůj pátý kostel. Co by měl splňovat, aby lidi oslovoval, věřící i nevěřící.
Měl by být prostorem ztišení, který ochrání vstupujícího člověka proti vlivům vnějšího světa a musí být i intimní. Aby se tam člověk cítil bezpečně a mohl hledat v sobě. A to platí pro věřící i nevěřící, i když každá doba to měla jinak. Například v době, kdy nebyly filmy, televize ani rozhlas, kdy lidé moc nečetli, kostely vyprávěly příběhy z Bible.
Podle druhého křestního jména soudím, že jste věřící. Pomáhá vám nějak víra při navrhování?
Určitě ano. Kostely se staví jako místa setkání s bohem. Ne pro něj, ale pro nás, aby se komunikace usnadnila, takže bez víry je to skoro nemožné. Nevylučuji, že sakrální stavby navrhují i ateisté, ale nějaký vztah k víře tam být musí, aby byli schopní to vnímat. Například Le Corbusier byl celý život ateista a v jeho závěru postavil kapli a klášter. Myslím, že i u něj došlo k nějakému duchovnímu přetavení, protože například kaple Panny Marie v Ronchamp je dnes považována za jednu z nejdůležitějších náboženských staveb 20. století.
Kde všude jste stavěl kostely?
Ve Starém Zubří, v Šumné na Znojemsku, v Ostravě, v Sazovicích na Zlínsku, který byl dokončený jako poslední, a teď na Lesné. A k tomu patří i stavby rekonstruované. Nejznámějším je piaristický kostel v Litomyšli. A ještě mám množinu vizí. Založili jsme na VUT Laboratoř sakrálního prostoru a v ní nyní se studenty děláme Ostravsko, které má podle mě velký potenciál. Tam jsme našli tři místa, která jsou jakýmsi duchovním brownfieldem. A o třech místech, která by si kostely zasloužila, vím i v Brně. Zasloužili by si je lidé v Líšni, Kohoutovicích a Lískovci, ale musí to vzejít od nich samotných.
Jaký máte pocit, když vcházíte do „svého“ kostela.
Zvláštní. S dobou to sice trochu vyprchává, ale pořád tam zůstává, že o té stavbě vím úplně všechno. A říkám si, tak tenhle detail úplně nevyšel, jak jsem chtěl, protože nebyly peníze a že jsem měl za to víc bojovat. Kdybych si měl vybrat, jestli půjdu na mši do svého kostela, nebo do nějakého úplně jiného, vyberu si ten jiný, protože tam se mohu plně soustředit. Vnímám to tak, že je to moje dítě, a strhává mi to pozornost.
A na čem kromě kostela na Lesné aktuálně pracujete.
Na biskupské hrobce v Ostravě. Je to nejmladší biskupství u nás, které vzniklo asi před dvaceti lety, a zatím tam žádný podobný prostor nemají, a nás oslovil biskup František Václav Lobkowicz, abychom hrobku navrhli. A pracuji na osmihranné dřevěné kapli jako připomínce strženého gotického kostela v Osoblaze u polských hranic. A působím i ve správní radě nadačního fondu, který shání peníze na nové varhany do Svatovítské katedrály. V Brně připravujeme s Moravskou galerií projekt, kterému pracovně říkáme Oblak. Je to opravdu oblak z nafukovací fólie o ploše asi tři sta metrů čtverečných, který bude umístěný na terase galerie a bude reagovat na všechny možné impulzy, světlem a zvukem. Budete se ho moci na něco zeptat a on si to pomocí algoritmu přechroustá a odpoví. Je to ale záležitost let 2019 a 2020.
Vy ale neděláte jen sakrální stavby, vymyslel jste unikátní ekologické freedomky.
To je takové nikdy nekončící dobrodružství. V roce 2007 jsem dělal pro známého dřevěný domeček, který by fungoval bez složenek. Tak vznikla první studie, ale ležela v šuplíku. Když u mě v roce 2010 seděl Petr Ivanov z festivalu architektury Architecture Week, chtěl něco na výstavu. Na sakrální stavby nezabral, protože ty prý každý zná. Tak jsem sáhl do šuplíku, sfoukl z lejster prach a podal mu to. A on na to: To je ono, jestli to stihnete vyrobit do tří měsíců, dám vám to na Václavák. A to byl start. Dnes je z toho nápadu firma. Domků dnes stojí už přes 80, pořád se vyvíjejí, letos už se dostaly na patro a dokonce i na vodu na pontonech.
A fungují bez složenek?
Mohly by, ale bylo by to tak drahé, že si to skoro nikdo nemůže dovolit. Jejich provoz ale je nízkonákladový.
Je těsně před Štědrým dnem. Je pro vás období adventu něčím specifické.
Máme s manželkou Vandou tři dcery a společně trávíme celé období od Vánoc až do Silvestra. Osobně se snažím vyhýbat nákupní panice, což se mi úspěšně daří. Jako tmelící prvek naopak chápu domácí přípravy, úklid a pečení cukroví. S nejmladší dcerou Klárkou chodíme na roráty. U nás ve Vranově, což je vesnice asi deset kilometrů od Brna, je ráno bohoslužba pro děti, na ní se jde se svíčkami, pak tam rovnou posnídáme. Je to sice trochu brzký, ale příjemný start do dne.
Chodíte na půlnoční.
Máme půlnoční mši pro děti už ve čtyři odpoledne, takže chodíme na ni, ale dcerky dorůstají, takže možná brzy přesedláme na tu dospěláckou o pravé půlnoci.
A co dárky? Přál jste si něco, nebo se necháte překvapit?
Jedno překvapení už mám. Přišla mi gratulace z Ameriky, že můj kostel v Sazovicích vybrali v prestižním časopise Azure mezi 10 nejlepších staveb roku 2017. Jsem tam ve společnosti světových es, jako je tvůrce pobočky Louvru v Abú Zabí Jean Nouvel, nebo budova firmy Apple v Chicagu od Normana Fostera. To člověka zahřeje u srdce. A k těm soukromým dárkům: přál jsem si auto, ale to si musím koupit sám. Ne, vážně. Největším dárkem ale pro mě je, že se sejdeme jako rodina budeme spolu.
