Místo ruchu na náměstí měl před očima jen hrací automaty.
Jeho příběh ukazuje, jak rozmanité osudy se za prodejci tohoto časopisu, které si většina lidí zařadí jen do škatulky „bezdomovec“, mohou skrývat.
Zrovna Jozef Marenčák přitom ani bezdomovcem není.
Pochází ze Slovenska, v Brně se vyučil izolatérem. Po vojně se oženil, studoval střední školu a narodil se mu syn a dcera. Po revoluci přišla svoboda podnikání i svoboda utratit celoživotní úspory. Obou využil. Založil firmu na izolatérské práce a dobře se mu dařilo.
„Jenže se sametovou revolucí přišly i automaty a mně místo pracovitých rukou narostla křídla. Dostal jsem se do oblak, ale vítr mi vyfoukal zbytek mozku a já dva roky hrál na automatech,“ říká.
„Prohrál jsem dva a půl milionu. Sice jsem normálně pracoval a ženě každý měsíc dával peníze, ale udělal jsem si dluhy u známých,“ líčí Marenčák.
Dnes už ví, proč ho automaty tak fascinovaly.
„Je to v krvi. Člověk se s tím narodí. Já rád hrával mariáš, ale jen o koruny. Ale pak po revoluci se objevily automaty jako v Las Vegas. A říkal jsem si, že dneska určitě vyhraji. Nebo zítra.“
Impuls k nakopnutí všech automatů, jak říká, přišel, když ho opustila jeho žena Hana.
„Byla to moje vina. Od té doby jsem se automatu ani nedotkl,“ ujišťuje dnes.
Ze dne na den dokázal skončit, aniž se ze závislosti léčil. Někteří jeho známí přitom propadli gamblerství natolik, že se zbláznili či oběsili.
„Nikomu dnes nedlužím. Možná tak Pánu Bohu“
Marenčák pak dlouhou dobu pracoval v baru na Cejlu. Permanentnímu pokušení v podobě třiceti blikajících nenasytných automatů ale odolal. Žil tehdy u své matky. Ale když zjistil, že ho podporuje ze svého důchodu na úkor vlastního pohodlí, odešel.
„Bydlel jsem chvíli u Armády spásy, tam mi řekli o Novém Prostoru. Začal jsem prodávat před pěti lety v Řečkovicích, pak na Jakubském náměstí, až jsem se dostal na náměstí Svobody,“ vypráví.
Dnes stojí pevně na vlastních nohou. Bydlí v pronajatém pokoji s balkonem blízko Moravského náměstí.
V prodeji Nového Prostoru je v Brně nejúspěšnější, denně prodá okolo dvaceti výtisků. Jeho rekord je 38. Z každého výtisku má polovinu jeho ceny, tedy 25 korun.
„Nikomu dnes nedlužím. Možná tak Pánu Bohu,“ říká Marenčák. Jen s rodinou se od rozvodu v 90. letech nevídá. „Stydím se,“ říká. Ale jinak je charakter. Když našel plnou peněženku, vrátil ji. Když viděl na zemi mobil, vrátil ho.
„Za necelý rok jdu do důchodu, ale chci Nový Prostor prodávat dál. Zůstanu mezi lidmi,“ uzavírá.
