Území dnešního jediného moravského národního parku zformovalo, že spadalo do neprostupného hraničního pásma a procházela tudy železná opona. Na jednu stranu příroda uvítala klid pro nerušený vývoj. Údolí tak bylo uchráněné vzniku chatové kolonie podobné břehům vranovské přehrady a podyjské lesy jsou ve vysokém stupni zachovalosti.
Na druhou stranu tento fakt komplikoval aktivní ochranu přírody – mapování přírodních hodnot pod dozorem samopalu nebyl příjemný zážitek. Natož aby někdo kontroloval pohraniční vojska, jak se v přírodě chovají. „Neomezený přístup k řece a lovu ryb, vjezdy technikou s rizikem úniku ropných látek, požáry a zraňování stromů při střelbách na Mašovické střelnici – škod na přírodě jistě bylo dost,“ míní vedoucí odboru ochrany přírody a krajiny Správy národního parku Podyjí Lenka Reiterová.
Je tomu čtyřicet let, co se národní park Podyjí dočkal ochrany. Vyhlášení chráněné krajinné oblasti toho odvrátilo mnoho. Třeba výstavbu přehrady Býčí skála, která by zatopila velkou část údolí. I to, aby vřesoviště na Kraví hoře nahradilo panelové sídliště a vřesoviště u Havraníků zase rozsáhlý vojenský areál. „V polích u Popic se podařilo zabránit odstřelu drobných skal s křovinatou stepí, ve spolupráci s památkáři byly uchráněny drobné sakrální stavby v polích a CHKO měla velký podíl na tom, že zdejší obce zůstaly malebné a ušetřené plochých střech a obludné velkokapacitní výstavby 70. a 80. let,“ shrnuje botanička.
Fauna i flóra jsou stabilní
Jak se příroda za dobu územní ochrany změnila? Počty druhů zvířat a rostlin v národním parku jsou podle odborníků stabilní. A to je velký úspěch – obecně v krajině druhů stále rychleji ubývá. V Podyjí se daří vzácným orchidejím, stovkám motýlů a ptáků, ještěrkám zeleným i několika stům hub, mechů a lišejníků.
Největší změnou je sjednocení krajiny. Tedy na jedné straně zarůstání světlin hustým lesem, na druhé mizení drobných prvků. Zjednodušeně řečeno zůstává pouze „prales“ a betonovitá pole. V podstatě vymizely různé pastviny, remízky, rozvolněné křoviny a řídké „selské lesy“. Jenže některé vzácné druhy takovou mozaiku – v hustém lese občas palouk, v poli křoví nebo kalužina – potřebují.
A tak tyhle podmínky vytvářejí správci parku uměle. „Proto je velká část území určena k trvalé péči, abychom zde mohli udržovat pastviny, louky a tůně a občas odkácet pár stromů na zalesněných stráních. Doufáme, že potom tu zůstanou klenoty, jako je jasoň dymnivkový, třemdava bílá, koniklec velkokvětý, roháč obecný či žábronožka divorohá,“ vysvětluje Reiterová.
Lidé sešlapali vrcholek Šobesu a ruší čápy
Návštěvnost v národním parku Podyjí stále stoupá. Nejvíc lidí láká lávka pod Šobesem (jedna z nejstarších a nejznámějších viničních tratí v ČR – pozn. red.), od roku 2010 ji navštívilo přes půl milionu turistů. U Žlebského rybníka vzrostla návštěvnost o třetinu, na Kraví hoře o čtyřicet procent (na 48,5 tisíce lidí). To je pro tak malé území extrémní. A nejde přitom o sezonní záležitost, i v zimě bývá na některých místech Podyjí několik set lidí denně.
Následky jsou viditelné. Třeba na vrcholu šíje Šobesu byl ještě v 90. letech podél cesty malý pahrbek s lesostepní vegetací. Návštěvníci parku však měli pocit, že z něj bude pěkný výhled. „Začali na něj šplhat v takové frekvenci, že postupně vymizela téměř veškerá vegetace, dokonce se z desítek cestiček osypává písek a tvoří na turistické cestě hromádky. Navíc výhled není nic moc, takže návštěvník při hledání lepšího pohledu dál sešlapává rostliny na čím dál větší ploše. O nějaké přirozené obnově doubravy zde nemůže být ani řeči – všechny semenáčky jsou nemilosrdně zašlapány,“ popisuje bioložka.
A v celém Podyjí je samozřejmě problém i s rušením plachých živočichů, kteří snášejí člověka těžko. Třeba čáp černý tu v 90. letech každoročně obsadil několik hnízd, před dvěma třemi lety ani jediné, loni dvě, a to v nejméně navštěvovaných částech území.
I proto má být park díky novým zónám časem ze tří čtvrtin ponechán bez výrazných zásahů člověka.
Některé lesy a louky se víc zpřístupní
Naopak některé části se otevřou víc. „Uvažuje se o uvolnění dosavadního režimu návštěvnosti. Tedy zpřístupnění luk pod Šobesem, lesů za Havraníky a v okolí Sealsfieldova kamene a Havranických vřesovišť,“ nastínil již dříve ředitel národního parku Tomáš Rothröckl.
Podyjí je nejmenší ze čtyř národních parků v republice, tento status území získalo v březnu 1991. O několik let později vyhlásilo Rakousko na druhém břehu Dyje národní park Thayatal, čímž vzniklo unikátní dvoustranné území. V roce 2000 byl park oceněn Radou Evropy prestižním Evropským diplomem za příkladnou péči o přírodní dědictví.
