Z dokumentů, které má redakce MF DNES k dispozici, je jasně patrné, že platy rozhodně nejsou na stejné úrovni od prvního covidového roku. Zatímco v roce 2020 brali herci v Městském v průměru 36 tisíc, loni už to bylo 43 tisíc. „Nedochází k žádnému navyšování odměn zaměstnanců Městského divadla v roce 2023 nebo i do 2024. Platy zůstávají na úrovni roku 2020,“ tvrdila přitom Vaňková.
Nyní po konfrontaci s údaji, které samo divadlo zveřejňuje, svá nepravdivá tvrzení poněkud paradoxně hájí tím, že vycházela právě z informací od zmíněné instituce. A ta jí tvrdila, že se v ní platy nenavyšovaly. „To, že výroční zprávy konstatují zvýšení průměrných platů umělců, má dva důvody. Tím prvním je pohyblivá složka, kterou Městské divadlo, stejně jako mnohá jiná, využívá jako výkonovou a motivační složku,“ vysvětluje teď primátorka. Druhou příčinou je podle ní fakt, že hercům připadlo více peněz i kvůli většímu množství odehraných představení po odeznění covidu.
I tato argumentace však má své zásadní trhliny. Každoročně si totiž přilepšili ve srovnání s předchozím rokem zhruba o dva tisíce korun měsíčně, a to i v covidovém 2020, kdy byla divadla kvůli opatřením zavřená. V tom následujícím, kdy rovněž prakticky celou sezonu narušila pandemie a herci tak nemohli vystupovat, se jako v jediném roce za poslední dobu mzdy snížily, a to v průměru o šest stovek.
V Národním divadle Brno rostly platy umělců do roku 2022 podobným tempem. Loni se ovšem i díky „mimořádné dotaci“ od politiků původní několikasetkorunové rozdíly zvýšily na 2 500 korun ve prospěch Městského divadla, jak vyplývá z čísel, která má MF DNES k dispozici. „Také bychom chtěli zavést nějakou pohyblivou motivační složku ve výplatě, ale v rozpočtu na ni nemáme peníze,“ zoufá si šéf brněnské první scény Martin Glaser.
Nepřímo tak naráží i na ředitele souboru v Městském Stanislava Mošu, že zejména v loňském roce rozdělil větší balík peněz, než jaký měl od města schválený. A tak si přišel na podzim říct na magistrát o další injekci, když se už v polovině roku dostal do ztráty přes deset milionů korun, která by za dalších šest měsíců ještě nabobtnala.
Peníze se rozdávají podle stranických pašalíků, kritizuje opozičník Hollan
Moša nutnost dalších 23 milionů na chod instituce zdůvodňoval tím, že se mu navýšily výdaje na odvody státu za herce, kteří do té doby pracovali na autorský honorář. Jenže to se stalo už v roce 2020 a peníze chtěl až nyní, přestože odvody na zdravotní a sociální pojištění musel platit po celou dobu.
Tuto pasáž z Mošova dopisu ráda cituje i primátorka. Jak už však dříve MF DNES upozornila, divadlo bez větších úspor dokázalo bez tohoto příspěvku od města hospodařit i předloni po konci covidových dotací od státu. „Velkou část inscenací uváděných v premiérách v roce 2022 vyrobilo divadlo v předchozím roce, a proto byly náklady ve zmíněném roce výrazně nižší. Loni již takový postup nebyl možný,“ přichází Vaňková s novou verzí, proč najednou nastal „problém“.
Dvě divadla, dva rozdílné přístupy magistrátu. V Brně bobtná spor o peníze |
„Je to návrat o dvacet let zpět, kdy se rozdávají peníze podle stranických pašalíků a za zásluhy,“ namítá však opoziční zastupitel Matěj Hollan (Žít Brno) s tím, že Moša předloni figuroval v komunálních volbách na kandidátce ODS.
V divadle ostatně nepracují pouze umělci, nedílnou součástí jsou i technici, tedy různí kulisáci, osvětlovači a další dělnické profese či administrativní pracovníci. O nich se Moša rovněž zmiňuje v dopise a přímo uvádí, že jim musel přidat. „Divadlo zaměstnance z řad těchto profesí k zajištění své činnosti nutně potřebuje, ale zároveň o ně ‚soutěží‘ se soukromým sektorem,“ přibližuje Moša s tím, že město jako zřizovatel vykrývá jen zákonné tabulkové změny, nicméně další růst nad tento rámec už jde k tíži rozpočtu divadla.
Výrok Vaňkové o stejné platové úrovni od roku 2020 se tak opět ukazuje jako nepravdivý. „Ona i její kolega Robert Kerndl (náměstek taktéž za ODS – pozn. red.) budou klidně lhát do očí, jim je všechno jedno, co si o nich lidé myslí. Po nich potopa,“ prohlašuje tvrdě Hollan.
U technických profesí jsou rozdíly v platech ještě výraznější
Podle něj a rovněž jeho opoziční kolegyně z brněnského zastupitelstva Moniky Lukášové Spilkové (Piráti) by nemělo město hloubit příkopy v odměňování ve stěžejních divadlech, zvlášť když je obě provozuje. „Jedna věc jsou herci a zaměření scén, ale pak je tam i spousta technických profesí, které dělají totéž v obou divadlech. Nemůže se to posuzovat ani podle diváckého zájmu,“ míní Spilková.
U těchto pozic se platové nůžky mezi oběma kulturními institucemi rozevřely ještě víc. U administrativy si v Městském oproti Národnímu přijdou zaměstnanci na plat vyšší o téměř deset tisíc, u kulisáků a dalších dělníků o přibližně čtyři tisíce korun.
Za cenu dacie dostává Brno mercedes, míní šéf divadla po dekádě ve funkci |
„Velká část dělnických profesí dělá svou práci v nočních směnách, o sobotách, nedělích a svátcích. Srovnání rozdílu v odměňování tak není jednoznačně jednoduché ani jasné a vždy je v nějakých relacích,“ hájí zvyšující se nerovnost primátorka. „U nás také pracují o víkendech a v noci, repertoár hrajeme denně. Nevidím tak důvod k tomu, aby tam byl tak velký platový rozdíl,“ reaguje Glaser.
Vaňková ze sebe shazuje odpovědnost i tím, že je vždy na řediteli dané instituce, jakou zvolí platovou politiku. Ta je však z velké míry závislá právě na rozhodnutí města, které oběma svým organizacím posílá nemalé provozní příspěvky.
Glaser už kvůli „skromnému“ dvoumilionovému navýšení pro letošní rok do rozpočtu, který převyšuje 600 milionů, avizuje, že aktuální divadelní sezona kvůli nedostatku peněz nejspíš skončí o něco dříve, stejně tak tu následující od podzimu zahájí pro změnu později.
Zápisník: Jak se kvůli pomoci divadlu stát záporákemDoba, kdy měli mít všichni stejně, je dávno pryč. Zrovna u srovnatelných příspěvkových organizací města by to sice smysl mělo, ale nebuďme včerejší – je jasné, že platové podmínky i v těchto institucích jsou v nemalé míře vizitkou jejich šéfů. Jak schopní jsou lobbisté, jak dobře umí vyjednávat, bít se za své lidi a svou instituci, ale třeba i kamarádit se s mocnými, kteří sedí na penězích. Na příkladu dvou velkých brněnských divadel je zřejmé, že v těchto manažerských schopnostech je šikovnější principál toho Městského. Pro nejvýznamnější politiky z brněnské ODS je to přítel, kandiduje s nimi ve volbách, primátorce dokonce splnil sen a nechal ji zahrát si na jevišti. Když teď z eráru vytáhne víc peněz, leckdo to skousne, někdo třeba i zatleská. Čemu se ale tleskat nedá, je lež. Když už se nesystémově přisypává, má se popravdě říct proč. Nepravdy a vytáčky jsou vždycky nedůstojné a tady tomu není jinak. Nejen že při poslouchání nesmyslné obhajoby volič pláče, ale platové zvýhodnění jedné z institucí má také své dopady. Proč se zrovna Národní divadlo má stát pro divadelní profese méně atraktivní než to Městské? Na pracovním trhu mu to přirozeně uškodí. Že má brněnská primátorka své oblíbené scény, je známá věc. Stanislava Mošu a Bolka Polívku její přízeň jistě hřeje. Naopak Martin Glaser určitě ví, že sympatie si prostě vynutit nelze. Navíc když na modré předvolební plakáty se mu na rozdíl od kolegů principálů prostě nechce. Všichni ale máme právo žádat, aby se politici neschovávali za vylhané argumenty. Radši slyšet pravdu, i kdyby to byla ta, že s kamarády z Městského jsou prostě večírky zábavnější. Petr Škarda, vedoucí brněnské redakce MF DNES |
23. září 2015 |
