"Přijelo asi 15 skupin. Celkem jsme v poli měli přes sto bojovníků a dalších přibližně padesát lidí v doprovodech," uvedl Jiří Simandl z pořádající šermířské skupiny Carpe Diem. Na představení se podle organizátorů přišlo podívat více než šest set diváků. "Nejsou to ale přesná čísla, ještě to nemáme úplně spočítané," doplnil Simandl.
Ačkoli se hlavní program uskutečnil v sobotu, většina skupin dorazila už den předem. "My jsme postupně přijížděli v pátek. V klidu jsme si postavili gotické stany, rozložili ležení, vykopali ohniště. V sobotu jsme se pak zúčastnili průvodu po městě, turnajů i samotné bitvy. Pár lidí po bitvě odjelo, často z rodinných důvodů, ale většina zůstala až do neděle," uvedl šéf Šermířského spolku URSI, který na bitvu přijel z Brna.
Část historického ležení, které v Zámeckém parku v Habrovanech vyrostl.
Začátek turnaje mezi skupinami.
Bitva se odehrála v sobotu od čtyř hodin odpoledne. Předtím si jednotlivé skupiny ještě změřily síly v turnajích. "Jdeme proti sobě na takzvaných mostech. To znamená, že je vyznačený koridor, ze kterého se nesmí vykročit, a v něm proti sobě nastoupí dvě skupiny. Kdo se první probojuje na druhou stranu a dotkne se zapíchnutého obouručního meče nepřítele, ten vyhrál," popsal turnaje jeden z bojujících šermířů.
Ve čtyři hodiny už se na louce tísnili nedočkaví diváci. Oddíly bojovníků byly seřazeny za potokem, obránci hlídali tvrz. Přes louku procválali dva poslové na koních, kteří nesli zprávy o blížících se nepřátelích, a bitva mohla začít. Odehrály se první střety, zbroj řinčela a na zemi zůstávali padlí. Dobyvatelé se brány tvrze snažili prolomit i beranidlem či katapultem, několikrát zazněl i ohlušující výstřel z děla.
Historická bitva v Habrovanech na Vyškovsku. Zprávu o blížících se nepřátelích přivezli poslové na koních.
Po hodině nelítostných bojů se útočníkům přeci jen podařilo vyhrát. Částečně tvrz dobyli, částečně se obránci vzdali. Diváci nadšeně tleskali a už se těšili, až se půjdou podívat na dobový život v ležení. Bojovníci se ale hlavně nemohli dočkat, až v horku sundají kovové brnění a zchladí se u pumpy.
Velkým lákadlem byli pro návštěvníky i čtyři živí hadi, které přivezl čaroděj a iluzionista Cave. Zájemci si je mohli hladit a občas i nechat položit kolem krku. Jeden z obrovských hroznýšů byl dokonce albín.
Šermíři se líbili hlavně dětem. S těmi nejmenšími se rodiče přišli do historického ležení podívat hned po bitvě. Většina z nich si i vyzkoušela plechovou rukavici, štít, přilbu nebo některou zbraň. "Tati, koukej, mám meč!" volal nadšeně malý chlapec, který jedenapůlruční meč téměř neunesl. Další obdivoval halapartnu a palcát.
Starší děti doslova zaútočily v podvečer. "Tak jsem si šel na chvíli lehnout do parku, ale objevila se banda malých skřetů a začala na mě útočit klackama a nazývat Pánem zla, takže jsem se vůbec nevyspal," vrátil se do ležení jeden z šermířů. O chvilku později se objevily i děti. A protože nedaly pokoj, bojovníci je začali honit po louce, šermovat s nimi dřevěnými meči a pokoušeli se je utahat.
Nakonec si je odvedli rodiče, kteří unaveným šermířům přinesli láhev medoviny. "To máte za to 'zlopánování'," pravila s úsměvem jedna z maminek, když si odváděla syna.
